Divadlo Na Slupi

Budova divadla byla postavena na pozemku někdejšího městského chudobince (pozemek čp.427/II) na pomezí Nového Města a Vyšehradu, proti vyústění Apolinářské ulice (Praha 2). Povolení ke stavbě bylo vyžádáno pro „spolkovou a přednáškovou dřevěnou síň“. Stavbu si nechal postavit Vzdělávací sbor vyšehradský pro svoji potřebu (měl mj. i vlastní ochotnický soubor). Divadlo bylo otevřeno v roce 1925, architekty byli Josef Barek a František Hodek. Zděné bylo jen podsklepení, základní zdi a pilíře, zbytek budovy byl dřevěný a omítnutý (na způsob divadelních „arén“ z 19. století). Budova sousedila s pozemkem a budovami Ministerstva spravedlnosti.[3]

Již ve 30. letech 20. století se začaly objevovat technické nedostatky budovy, v roce 1937 bylo divadlo na určitou dobu z důvodu neplnění bezpečnostních předpisů dokonce uzavřeno.

Kromě místních vyšehradských ochotníků se v divadle vystřídalo velké množství dalších ochotnických a profesionálních souborů. Divadlo se stalo centrem divadelní avantgardy druhé poloviny dvacátých let 20. století.[3]

Od prosince 1925 v divadle vystupoval soubor Jiřího Frejky pod hlavičkou Divadla mladých a uvedl zde např. Frašku o mistru Mimínovi (31. prosince 1925) a Aristofanovu hru Ženy o Thesmoforiích (pod názvem Když ženy něco slaví) (9. ledna 1926).[4] Od ledna 1926 začala sál Na Slupi využívat pro svá školní představení také konzervatoř.[5]

Po vzniku Osvobozeného divadla jako sekce Devětsilu pak od 8. února 1926 působil v sále Na Slupi jako na své stálé scéně soubor Osvobozeného divadla. Toho dne zde uvedl Moliérovu komedii Cirkus Dandin. Osvobozené divadlo se v lednu 1927 odstěhovalo do Umělecké besedy.[6][7]

Mezi dalšími soubory a spolky vystupujícími v sále Divadla Na Slupi v letech 1926–1951 byly např.[2]

• Divadlo Dada (v letech 1927–8)[1]
• Spolek Vltavan
• DS Švanda dudák
• TJ Sokol Vyšehrad
• Spolek Čs. červeného kříže (Praha III)
• Ochotnický kroužek Charita
• Dělnická ochotnická Beseda Tyl (Smíchov)
• Dram. Ochotnický spolek Nusle-Údolí
• Družstvo lid. divadla v Libni
• Družstvo lid. divadla v Michli
• Dobročinný spolek Lidumil
• Jednota čs. Orla Praha-Smíchov
• Spolek V. B. Třebízský

aj.

Od roku 1949 bylo divadlo ve správě organizace Umění lidu. Před polovinou 50. let ukončil svou činnost v divadle Vzdělávací sbor vyšehradský. Divadlo bylo dáno do správy Státního divadelního studia (SDS).

Součástí SDS bylo v tu dobu i divadlo Semafor (které prošlo mnoha sály a divadly v Praze), ale v sále Na Slupi odehrálo v červenci 1962 premiéru hry Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Jonáš a Tingltangl.

Státní divadelní studio se od roku 1962 zabývalo návrhem na rekonstrukci divadla a jeho dostavbou o další objekty, ale toto nebylo schváleno odborem výstavby Obvodního národního výboru v Praze 2. Ukončení provozu divadla z důvodu špatného stavebního stavu a stavu nevyhovujícím bezpečnostním a požárním předpisům nastalo v roce 1964. Budova následně sloužila jako skladiště dekorací a rekvizit pro soubory sdružené ve Státním divadelním studiu, ale po zřícení části přístavku a propadu stropu v roce 1971 bylo navrženo k demolici. Rozhodnutí o demolici bylo vydáno v květnu 1973 a opakovaně v říjnu 1974. Demolice pak proběhla před koncem roku 1975.[3]

V roce 2004 se o vzkříšení divadla na původním pozemku Na Slupi pokoušel herec Tomáš Töpfer [8], avšak z nedostatku finančních prostředků se projekt neuskutečnil.

V roce 2006 založila Helena Bendová v budově na sousedním pozemku původního divadla ve Vyšehradské ulici Centrum volného času Botič pro děti a seniory. Zde vznikla pak v roce 2010 společnost ArtBotič, podporující kreativitu dětí a dospělých, mladé talentované umělce a profesionály. Jedním z cílů společnosti bylo vybudovat profesionální divadelní soubor, který by navázal na tradici Divadla Na Slupi. V roce 2017 bylo pak Helenou Bendovou divadlo založeno ve formě projektu, pod názvem Divadlo Na Slupi. Jsou zde pořádána divadelní představení, koncerty, výstavy a další akce.[9]