Tramping

Tramping (anglická výslovnost [ˈtræmpɪŋ]) nebo trempink (česky tulačení) je české a slovenské občanské lidové hnutí inspirované Ligou lesní moudrosti respektive woodcraftem, skautingem (resp. junáctvím) a americkým Divokým západem.

Trampská osada
na řece Kocábě v zimě

Původ názvu a další označení

Pojem tramp, případně tremp pochází z angličtiny a používal se jako označení pro tuláka nebo sezónního dělníka, často člověka nerespektujícího všeobecně vžité konvence okolní společnosti, či osobu pohybující se na okraji společnosti a vyhýbající se vžitým společenským uzancím a povinnostem. Běžně šlo o osobu bezprávnou a bez majetku či společenského postavení; v Americe se pro takovou osobu spíš užívalo označení hobo (mn. č. hoboes).

Slovo tramp znamenalo původně loď bez pravidelného jízdního řádu, vozící zboží (případně i náhodné cestující) z přístavu do přístavu podle přání majitelů. Tím se inspirovaly party kanoistů na českých řekách, které si také připadaly jako posádky takového trampu. Vůbec námořníci a plavci – staří rakousko-uherští matrosové – se stali vzorem pro část mládeže republiky. První čeští trampové se také nechovali jako zálesáci či indiání, ale spíše jako námořníci, většinou jezdili na pramičkách či kanoích apod.; zvykem z této doby je dodnes vlajkový stožár na každé osadě a slavnostní vztyčování vlajky, a také původně námořnický pozdrav „a hoy“ – do češtiny převzatý jako „ahoj“. Původně znamenal volání po poslání šalupy – tedy výzvu k setkání námořníků dvou lodí na dálné plavbě.

Do češtiny pojem „tramp“ vstoupil pravděpodobně převzetím tohoto termínu z dobových překladů románů Jacka Londona začátkem 20. století. Obecně se jako zdroj pro tento pojem uvádí Londonův román Cesta (The Road); další inspirací byly dobové knihy a filmy tematicky čerpající z prostředí Divokého západu, například romány Karla Maye, Zane Greye, Jacka Shaefera, R. L. Stevensona, i různých překladových, převážně amerických autorů.

Adekvátně bývá pojem tramping též označován slovem vandr či „vandrování“, což je významový posun od původního dnes již zastaralého významu tohoto slova; dále bývá označován též, slangovým výrazem čundr resp. „čundrák“, z původně německého „tschundern“ – „toulat se“. Pojem „čundrák“ býval původně poměrně pejorativní označení, později ztratil svůj hanlivý význam a zlidověl.

Historie

Kamp Mrtvé dítě v Roverských skalách

Nejstarší známá česká osada byla založena kolem roku 1918 na Vltavě v místě zvaném Svatojánské proudy, dnes zatopeném vodami štěchovické přehradní nádrže. Původně bezejmenná skupinka bývalých pražských skautů časem z recese přejmenovala místo, kam jezdili o víkendech, na „Roaring Camp“ (Tábor řvavých) podle povídky Breta Harta; později, současně s oficiálním vznikem trampské osady, byla přejmenována na „Ztracenou naději“.

První trampové bývali obvykle lidé pocházející z chudších sociálních vrstev a nezaměstnaní, kterým tento způsob života společensky vyhovoval. Později, když se hnutí zpopularizovalo v širších vrstvách české společnosti, se k trampům řadili i mladí ze středních vrstev, módně i z vyšších společenských vrstev, tzv. „astracháni“.

Městským výletníkům s auty a s přepychovým pohodlím se říkalo posměšně „paďouři“ nebo mastňáci – zbyl po nich nepořádek a mastné papíry. Naproti tomu praví trampové měli úctu k přírodě, po jejich táboření nebylo ani stopy – vše po sobě uklidili.

První čeští trampové byli starší skauti (roveři), kterým přestal vyhovovat pevný řád skautské organizace, ale měli vztah k přírodě a romantice. Bylo to v letech první světové války; název tramp se tehdy ještě nepoužíval, říkalo se jim divocí skauti.

Předválečná historie trampingu z dob jeho prvopočátků je známa díky osobnosti Boba Hurikána a jeho knize Dějiny Trampingu, popisující zlomkovitě některá známější místa, kam předváleční trampové (hlavně pražští) jezdili, a osady, které dotyčný autor znával. Hurikánova kniha je sice poměrně rozsáhlá, ovšem v kontextu je jen amatérským a vcelku emociálně laděným popisem doby, některých známějších událostí historie trampingu a určitých vybraných fakt řazených do knihy bez ladu a skladu, nečiní si nárok na kompletní ani odborné hodnocení fenoménu zvaného tramping.

Trampové postupně objevovali tehdy ještě neosídlenou přírodu zejména v jižním okolí Prahy, především v povodí řek Vltavy a Sázavy, později i v povodí řeky Berounky či v hlubokých lesích na Brdech či na jejich lesnatém předhůří – na Hřebenech. Tramping se ovšem posléze rozšířil v menší či větší míře do všech koutů bývalého Československa. V povodí Vltavy a Sázavy pak také vznikly první osady, po vzoru osad při osídlování Západu.

Charakteristika trampingu

Východiska

Trampské hnutí je primárně založeno na přátelství či kamarádství, přirozeném humanismu, elementární úctě k druhému člověku, lásce a úctě k přírodě, jakož i na úctě ke svobodě každého člověka. Z lesní moudrosti, resp. od woodcraftu, tramping neformálně přebírá zákony a zásady, které prvně formuloval americký spisovatel E. T. Seton. Vnější atributy trampingu se mění, ale tyto základy a zásady jsou neměnné a jsou platné dodnes.

Tramping je výrazně společenský fenomén, typický a charakteristický pro české a slovenské městské a průmyslové aglomerace, po vzniku samostatného Československa. Označuje neorganizované hnutí, jehož jádrem jsou starší teenageři. Tramping jako hnutí jim umožňuje realizovat své představy o životě a klasické touhy mladých lidí po volnosti, romantice, dobrodružství, vztazích založených na přátelství a vzájemné důvěře malých skupin, a na jednoduchém, srozumitelném a přírodním způsobu života, který si mohou dospívající lidé, jinak svazovaní konvencemi měšťanské společnosti, vytvářet podle svých představ.

Organizace skupin

Podstatnou a velice důležitou vlastností trampingu bylo a stále i je, že nebyl nikdy pevně organizován a veškeré pokusy o organizovanost nebo komercionalizaci nikdy neuspěly. Trampové se úmyslně nechtěli jakkoliv organizovat, neboť věděli předem, jak by to dopadlo: organizaci by pak uchvátil stát, začal by předpisovat, co se má a nemá dělat, a bylo by po svobodě. Žádné zákony ani pravidla nebyly nikdy sepsány, ani dohodnuty, přesto jsou uznávány a dodržovány naprostou většinou lidí, kteří se k trampingu hlásí. (Například oheň je pro trampa něco posvátného. Ani za deštivého počasí by ho nezapaloval např. benzínem – to by se v očích kamarádů znemožnil; když se večer sedělo u táboráku, neexistovalo do posvátného ohně přátelství hodit nedopalek cigarety – to byla pro trampy přímo urážka). Tramping je totiž především a zejména životní názor a postoj doplněný o nekonzumně zaměřený životní styl.

Každá osada měla kromě svého originálního názvu (tj. měla své neoficiální nezaměnitelné jméno) také svého šerifa a vlajku; po válce k těmto základním atributům přibyly i domovenky na rukávech bund a košil. („Předepsané“ umístění domovenky bylo na levém rukávu, půl stopy pod ramenním švem košile či bundy.) Na domovence byla zkratka T. O. (Trampská osada). Bývali také trampové samotáři, ti měli zkratku T. S. (Tramp samotář) a svoje, zpravidla anglické jméno. Když tramp samotář potkal na vandru T. O., mohl se k nim přidat a byl přátelsky uvítán, pobyl s nimi, jak dlouho chtěl, a pak šel dál svou cestou – byla kamarádská volnost, nikdo nikoho neomezoval. Pokud jim byl sympatický, vyměnili si s ním adresu, a zvali ho každoročně na svůj výroční potlach, kde se s ním rádi zase uviděli.

Jednotlivé osady dále také mívaly své osadní kapely a pěvecké sbory, které se pyšnily svými vlastními osadními písněmi. Tyto trampské písně zněly a i doposud znějí u táboráků a osadních ohňů, mnohé z nich byly velmi úspěšné. Písně, jež se zpočátku šířily pouze ústním podáním, pak byly ale často komerčně vstřebány žánrem populární hudby a mnohé z nich posléze úspěšně téměř či zcela zlidověly (viz pasáž Odraz v kultuře).

Činnost

Velmi významnou složkou osadního života trampů býval vždy také sport povětšinou provozovaný v přírodě, kupř. lukostřelba, lasování, lyžování a zimní a horská turistika, vodní turistika, respektive vodáctví, trampská atletika (třeba vrhy různými předměty na dálku či na cíl – kupř. vrhy sekerou, dřevěnou kládou či hody oštěpem nebo krumpáčem). Ze známých kolektivních sportů byl vždy významný klasický volejbal či původem čistě český trampský sport, dnes už celosvětově rozšířený, nohejbal (čili trampský fotbal) a další přírodní sporty a lidové zábavy.

Společenský přínos

Jakožto svobodomyslné občanské lidové hnutí to tramping (spolu s oběma příbuznými hnutími skautingem a lesní moudrostí) v dobách totalitních vlád neměl nikdy lehké. Všechna tato hnutí byla totalitními režimy často dosti nevybíravým způsobem potlačována a uzurpována. Projevovalo se to v praxi všelijak: kontroly StB na nádražích, bourání trampských bud na Brdech i jinde, rozhánění potlachů Veřejnou bezpečností, párání domovenek na rukávech bund a košil, zákazy skautské činnosti, násilné obsazování skautských kluboven, krádeže kronik, atd. Skauty a trampy neměl vůbec rád komunistický režim, v minulosti však nebyl po chuti ani nacistickému totalitnímu režimu. Vždyť právě z řad trampů a bývalých skautů se rekrutovalo velké množství lidí aktivně činných v protinacistickém odboji za druhé světové války. Velká svobodomyslnost, volnost, neformálnost, obdiv k západní kultuře, důraz na prosté lidské bratrství a humanismus, politický liberalismus, láska a úcta k přírodě a mnohé jiné projevy těchto hnutí – jednalo se vždy o společenské jevy a procesy, které totalitním režimům (slušně řečeno) nikdy příliš nevyhovovaly a nebyly jim po chuti.

V dnešní době se setkáváme s názory, že klasický tramping i skauting, tak jak ho známe z dějin 20. století, je již definitivně překonanou minulostí a že je již de facto mrtvým hnutím. I na toto téma probíhá v současné společnosti dosti živá diskuse a téma se zdá značně otevřené, tato záležitost není plně a uspokojivě vysvětlena dodnes. Velký společenský pohyb a změny, jež nastaly po událostech z listopadu roku 1989 poznamenaly bezpochyby i trampské hnutí; jisté ale je, že všechna tři příbuzná hnutí (tj. tramping, skauting a lesní moudrost) našla své moderní myšlenkové ekvivalenty v mnoha jiných občanských hnutích a lidových iniciativách zaměřených kupř. na ochranu přírody a krajiny, na ekologii či na ochranu památek a životního prostředí apod. Nelze také nevidět, že i mnohá současná moderní sportovní odvětví dnes velmi aktivně provozovaná v přírodě (tzv. „outdoor“ aktivity) mají svůj reálný předobraz v některých starších formách trampského či skautského sportování a pobytu v přírodě. Stále živé je především vodáctví, pěší či lyžařská turistika, táboření v přírodě, horolezectví, jezdectví a další sportovní či rekreační aktivity.

V desátých letech 21. století se ovšem zvyšuje zájem o skauting, jako potřeba hledání pevnějších hodnot v nových sociálních podmínkách. Členství ve skautu je vnímáno jako zásadní hodnota např. při výběrových řízeních v profesích, kde je nezbytná zodpovědnost a etika.

Odborné hodnocení fenoménu zvaného tramping ze sociálních a sociologických kriterií, stejně jako popis novodobé historie trampingu, zpracovaný ve vší komplexnosti, zejména v období po druhé světové válce (a to až do roku 1989) na své kvalitní literární a historické zpracování teprve čeká. Ve druhé polovině 20. století se dokumentaci a odbornému zpracování trampingu věnovalo např. muzeum v Jílovém u Prahy, kde vznikla také malá stálá expozice; po roce 2000 na něj navázalo Muzeum umění a designu Benešov, které se zabývalo zejména stavbami trampských osad a drobnou hmotnou kulturou. Dílčí publikace tohoto výzkumu je obsažena v publikaci „Z Benešova za architekturu 20. století“.[1] V Posázaví pak byly muzeem rozmístěny informační tabule seznamující s fenoménem trampingu a Posázavského pacifiku. Bohatý dokumentační fond byl však při politickém útoku na benešovské muzeum roku 2017 zlikvidován. Návazně lze považovat za výzkumné pracoviště Etnografické muzeum Národního muzea v Praze, které v 2020 připravilo obsáhlou výstavu „Sto let českého trampingu“, k níž byla vydána doprovodná publikace.[2] Téma trampingu lze nalézt také v jednotlivých výstupech Etnologického ústavu Akademie věd ČR.[3]

Rozšíření

Z historického hlediska lze odhadovat (přesné údaje nejsou, a pravděpodobně nikdy nebudou k dispozici, důvodem je neorganizovanost a regionální roztříštěnost trampského hnutí, stejně jako jeho filozofie neorganizované samostatnosti), že trampingu jako hnutí se v průběhu posledních cca 100 let jeho dosavadní existence aktivně účastnilo několik set tisíc lidí, celkem asi pěti po sobě následujících generací. Počet jednotlivých trampských skupin (trampské party a osady), které se dobově věnovaly aktivitám trampingu, je v celém průběhu této doby odhadován na cca 30 až 40 tisíc (některé odhady mluví až o osmdesáti tisících).

Odraz v kultuře

Literatura a film

V roce 1928 vyšel „první český trampský román“ Arizona, jehož autorem je Jaroslav Jan Paulík. Jde o poetistickou prózu a trampský motiv je dobově příznačným výrazem určitého životního stylu, protestujícího proti konvencím.

Svérázný, ale cenný obraz života trampů v období tzv. první republiky přináší humoristický román Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka s názvem Dobrodružství šesti trampů (1933), který skrze parodování klasických textů i šestákových kovbojek a zálesáckých románů zdařile navozuje dobovou atmosféru dramatických výprav do posázavské „divočiny“ a věčné „války“ mezi trampy a paďoury. I současnými trampy je přijímán jako jedno ze základních literárních děl jejich hnutí. Podle knihy byl Československou televizí roku 1969 natočen i stejnojmenný šestidílný muzikálový seriál, poměrně hvězdně obsazený.

Z poválečné doby zmiňme sérii humoristických knih Zdeňka Šmída z trampského prostředí Proč bychom se netopili (1979), Proč bychom se nepotili (1984) a další (rovněž zfilmováno).

Hudba

Český tramping měl po celou dobu své existence velký vliv také na hudební dění zejména v oblasti české lidové a české populární hudby. A platilo to nejen pro období první republiky. Po druhé světové válce se to také velmi projevilo – mimo jiné třeba velkým rozmachem hudebních žánrů folk, country & western music, doplněném o původní tradiční i moderní trampskou hudbu. Celou tuto skupinu hudebních žánrů moderní trampské a skautské hnutí vždy považovalo tak trochu za svou a dosti často se s ní i výrazně ztotožňovalo.

Moderní trampové měli i svůj vliv na vznik specificky trampského písničkářství a s ním spojeného literárního dění na poli trampské literatury, zejména na poli kvalitní poezie.

Česká trampská hudba se vyvinula ve svébytný písňový žánr, do jisté míry se překrývající s folkem (případně považovaný za jeho odnož) a country. Jedná se vesměs o akustickou hudbu doprovázenou strunnými a menšími dechovými nástroji, často s propracovanou vokální polyfonií. Řada trampských písní zlidověla a přešla do školních zpěvníků a obecného povědomí, z meziválečných např. Ingrišova Niagara (1931), Prknova Ascalona či původní trampská hymna Vlajka vzhůru letí od Jendy Kordy, z poválečných Wabi Daňkova tábornická „hymna“ Rosa na kolejích, Nedvědovy Stánky, Ryvolova Bedna od whisky a mnohé další. Mnoho trampských písní a písničkářů vešlo ve známost díky folkovému festivalu Porta.

S popularitou se přirozeně nesly i žánrové parodie, např. už v meziválečné době Babička Mary Voskovce, Wericha a Ježka, z novější doby tvorba Ivana Mládka, píseň Trampská bratří Ebenů či Nohavicův Tramp (Tři čuníci, 1994).

Doloženě nejstarší „trampskou“ písní je český text na hudební motiv anglického tradicionálu. Autorem je František Hvížďálek a píseň se jmenuje San Caroline. Poprvé tiskem vyšla v nakladatelství Fr. Kovařík roku 1917.

Další kultura

Mezi moderními trampy bychom také našli řadu vynikajících výtvarníků a fotografů, kteří při pobytu v přírodě čerpali (a až doposud stále čerpají) nejen svoji tvůrčí inspiraci ale především svou základní životní energii.

Osobnosti

Mezi bývalými skauty a trampy lze najít i celou řadu velmi významných českých umělců, ze spisovatelů nelze opomenout celoživotního skauta a významného českého spisovatele Jaroslava Foglara. Mezi dnes už světově proslulé české trampy patřil i vynikající český grafik, ilustrátor a malíř Zdeněk Burian a mnozí jiní.

Trampské jméno (trampská přezdívka) = jméno trampa nebo trampky, které se používá výhradně na vandrech v přírodě, v lese, v solónu, v baru, na chatách a srubech, v haciendách; obvykle jsou to zkomolená anglicko-americko-kanadská (jinými slovy anglosaská) jména jako Johny, Johnny, Bill, Bimbo, Palec, Savana, Dany, Andy, Kendy, Mecky, Jerry, Čiko, Keny, Kiwi, Čumák, Fred, Jimi, Pedro, Ferry, Galoš, Ušák, Ešus, Bily, Matur, Divoch, Gaučo, Sally, Cvoček, Harry, Kim, Dejvi, Uragán, Fredy, Notor, Melichar, Golem nebo jména z říše divokých zvířat: Daněk, Delfín, Lišák, Slimák, Medvěd, Orel, Bizon, Leopard, Kamzík, Kobra, Jestřáb, Sup, Mravenečník, Hranostaj, Skunk, Hyena, Jelen, Grizzly, Mauglí, Sokol, Havran, Gepard, Jaguár apod.; v případě dívek, slečen, čarodějek, čarodějnic a jiných dam jsou to velmi krásná a poetická jména typu: Konvalinka, Schovanka, Mučenka, Pirátka, Saza, Krasavice, Kopretina, Kozenka, Koňadra, Kačenka, Kung-pao, Marion, Beruška, Mary, Vendeta, Tygřice, Laňka, Bublina, Fešanda, Káča, Klotylda, Claudie, Pralinka, Bledule, Baculka, Bambule, apod. Čas od času se do trampské mluvy vloudí také jména mexická až španělská, jako třeba Pedro, Chose, Rodrigo, Chuan, Elvíra, Carmen, Frančeska, Doloros apod.

České osobnosti (výběr)

Světové osobnosti (výběr)

  • Ernest Thompson Seton zakladatel hnutí woodcraft ([ˈwʊdkrɑːft]; Lesní moudrosti), „duchovní otec“ trampingu
  • Robert Baden-Powell zakladatel světového skautingu; jeho pojetí ovšem na rozdíl od Setona směřovalo k větší organizovanosti a institucionalizovanosti
  • Jack London americký spisovatel
  • Karel May německý spisovatel

Odkazy

Reference

  1. FASSATI, Tomáš. Z Benešova za architekturou 20. století krajinou vnější i vnitřní. Benešov: Muzeum umění a designu, 2007. ISBN 80-903798-3-4.
  2. POHUNEK, Jan. Století trampingu (původním názvem: A century of tramping). Překlad Magdalena Dvořáková. Praha: Národní muzeum, 2018. 120 s. ISBN 978-80-7036-563-2.. OCLC 1097544585
  3. Etnologický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. www.eu.avcr.cz [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online.

Literatura

  • HURIKÁN, Bob a MOTL, Stanislav, ed. Dějiny trampingu. 2., upr. vyd. Praha: Novinář, 1990. 253 s. Dostupné online. ISBN 80-7077-432-0
  • VINKLÁT, Pavel D. Kronika trampingu v Jizerských horách 1934-2004. Vyd. 1. Liberec: Knihy 555, 2004. 247 s. Dostupné online. ISBN 80-86660-09-5. (Recenze knihy)
  • LINHART, Antonín. První trampská kuchařka, vandr do gastronomie. Vydal Venkow, 1992. Katalogové číslo VNW 002/92
  • MOIDL, Zdeněk, MOIDLOVÁ, Olga a SMLSAL, Josef. Kronika východočeského trampingu: Chrudimsko 1912-2008. Liberec: Rosa, 2008. 135 s. ISBN 978-80-239-8345-6.
  • MOIDL, Zdeněk a MOIDLOVÁ, Olga. Sbírka trampských domovenek a jiných atributů. Liberec: Rosa, 2010. 193 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904104-0-4.
  • MOIDL, Zdeněk a MOIDLOVÁ, Olga. Sbírka trampských zvadel a jiných atributů. [Liberec]: O. Moidlová, 2014. 305 s. ISBN 978-80-260-6911-9.
  • KRŠKO, Jan et al. Český tramping v časech formování a rozmachu. Vydání první. Praha: Academia, 2019. 238 stran. (První republika; svazek 10). ISBN 978-80-200-2897-6. (Recenze knihy)
  • RANDÁK, Jan et al. Putování za obzor: tramping v české společnosti 1918-1989. Vydání první. Praha: NLN, 2020. 693 stran. ISBN 978-80-7422-707-3. (Recenze knihy)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.