Laso

Laso je ve svém původním významu praktická pracovní pomůcka sloužící pro chytání a svazování hospodářských zvířat pomocí lana, řemenu nebo provazu nejčastěji na farmách určených pro chov skotu či koní (ranč), jež bývá často prováděna během jízdy na koni. Jedná se vlastně o velkou smyčku vytvořenou pomocí provlékacího oka na konci lana nebo provazu.

Laso se kromě této základní ryze praktické činnosti také využívá pro různé dovednostní cviky, k rekreačnímu sportování, pro westernové soutěže či cirkusové výstupy apod., tato činnost se souhrnně nazývá lasování.

muž točící krinolínu

Laso bývá také atraktivní rekvizitou v různých literárních a audiovizuálních dílech tematicky čerpajících z prostředí severoamerického Divokého západu, jedná se o oblíbenou součást výzbroje kovbojů, trapperů, lovců či indiánů. Indiáni používali laso nejen při chytání a krocení zdivočelých koní (mustangů), ale také v boji, čímž prosluli především Komančové a Uteové. Laso bylo používáno k zachycení nepřátelského jezdce a jeho stržení ze sedla. Podle antických zpráv používali ke stejnému účelu laso také válečníci Skythů, Sarmatů a Hunů.

Jiným druhem lasa je smyčka, upevněná na konci lehké tyče, jíž používají Mongolové, Kazaši a jiní středoasijští pastevci k chytání koní. Laso zvané arkan, spletené ze šlach nebo kožených řemínků, je nezbytnou pomůckou severských pastevců sobů od skandinávských Sámů až po domorodé obyvatele Sibiře. Domácí sobi jsou k lidem značně nedůvěřiví a pokud je potřeba některého z nich odchytit, lze to provést jen pomocí lasa. Laso se hází sobu na parohy a lasař přitom stojí na zemi. Laso, obvykle vrhané z jedoucího terénního automobilu, sloužilo dříve k odchytu volně žijících kopytníků, zejména v Africe. Např. zoolog Josef Vágner takto při svých afrických expedicích chytal žirafy, slůňata a další druhy afrických kopytníků. V současné době se však při odchytu divokých zvířat dává přednost imobilizaci pomocí narkotizační střely.