Sdružení výtvarných umělců moravských

V prvopočátcích organizačních snah jihomoravských umělců stojí Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895, která představila v převážné většině realisticky tvořící výtvarníky, ovlivněné kladným vztahem k folklorismu a ke svému kraji.[1] Přímým předchůdcem SVUM byl Klub přátel umění, založený roku 1900 v Brně. Jeho členy byli např. Leoš Janáček, Dušan Jurkovič, Joža Uprka, Jan Štursa, Max Švabinský, František Úprka, Stanislav Lolek, Alois Kalvoda, Adolf Kašpar, Marie Gardavská. Roku 1902 Klub přátel umění spolu s učitelským spolkem Komenský uspořádal v Hodoníně Uměleckou výstavu slovenskou, na které vystavovali moravští i slovenští autoři, kteří se zajímali o lidové výtvarné umění a folklór. Výstavu navštívil při příležitosti své pražské výstavy i Auguste Rodin, kterého provázeli Alfons Mucha, Josef Mařatka, Miloš Jiránek, Ladislav Šaloun, Bohuslav Schnirch a Zdenka Braunerová.[2]

Po vnitřních rozporech část umělců Klub přátel umění opustila. Jejich společné výstavy, zahájené 3. června 1907 v Hodoníně, se zúčastnili také členové pražského Spolku výtvarných umělců Mánes. K oficiálnímu ustavení Sdružení výtvarných umělců moravských došlo 26. srpna 1907 v době konání druhé výstavy moravských výtvarníků ve Valašském Meziříčí. Nejvýznamnějším členem a prvním předsedou spolku byl Joža Uprka, který v roce 1885, během svých studií, spoluzakládal Český akademický spolek Škréta v Mnichově, byl členem Umělecké besedy, České akademie věd a umění a v letech 1902-1909 byl členem SVU Mánes. Během svého pobytu na Slovensku byl Joža Uprka v roce 1925 zvolen předsedou nově ustanoveného Sdružení Slovenských umělců v Bratislavě. Měl vedoucí postavení i ve spolku Moravsko-slovenská společnost, založeném v Hodoníně roku 1936 a později přetransformovaném na Národopisnou Moravu, který chtěl pečovat o národopisný svéráz Moravského Slovácka a Valašska.[3]

Sdružení se inspirovalo obrozeneckými idejemi, které zesílily na přelomu 19. a 20. století a projevily se budováním národních institucí nebo zakládáním spolků. Na Slovácku byl výrazem národní svébytnosti i silný vztah k moravskému lidovému umění, který podporovala spolupráce významných moravských etnografů Josefa Klvani a Františka Kretze nebo spisovatelé Alois a Vilém Mrštíkové a Jan Herben.[2]

Kolem roku 1908 členové spolku usilovali o zřízení Lidové akademie umělecké v Brně či nákup děl do brněnského Františkova muzea.[4] Spolek se scházel v budově hodonínské Besedy. Roku 1910 se SVUM rozhodl vybudovat vlastní spolkové prostory a jako architekta vybral svého člena Antonína Blažka. Autorem sgrafitové a freskové výzdoby budovy, která spojuje typické prvky místní lidové architektury s dobovými uměleckými proudy ovlivněnými secesí, byl Jano Köhler.[5] Dům umělců, vybudovaný s podporou císaře Františka Josefa I.[4] a otevřený jubilejní X. vernisáží SVUM 4. května 1913, je nejstarším spolkovým uměleckým domem na Moravě. Stal se téměř výhradním výstavním prostorem Sdružení, ale byl i centrem osvětové činnosti a pořádal lidové hrnčířské a tkalcovské kursy. SVUM k propagaci činnosti vydával v letech 1919-1921 vlastní dvouměsíčník „Umělecký list“[6] a poté jako náhradu dvě ročenky „Almanach SVUM“. Pro široký okruh svých příznivců vydával členské prémie (např. grafické listy, medaile, keramické sošky nebo knižní publikace). Součástí činnosti Spolku bylo budování sbírky výtvarného umění a sběratelství lidového umění, mj. nábytku, keramiky a lidových krojů.[7]

Teprve roku 1924 přijal spolek nový článek stanov, který stanovil exkluzivitu a vylučoval souběžné členství v jiných spolcích. Bylo tím zrušeno geografické omezení, ale zároveň vedlo ke snížení kvality přijímaných umělců.[8] V počátcích své existence sehrával spolek klíčovou úlohu pro kulturní povznesení celého regionu a přispěl k jeho propagaci v českých zemích i v zahraničí. Činnost spolku vedla i k tomu, že se přímo v Hodoníně a jeho okolí usadili a tvořili výtvarní umělci, kteří se podíleli na kulturním životě města. Od roku 1940 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských Julius Pelikán, kterého v letech 1942–1945 nacisté internovali ve Svatobořicích a v Kounicových kolejích v Brně.

SVUM patrně jako jediná výtvarná organizace nebyla po komunistickém puči v roce 1948 rozpuštěna. Jedním z důvodů byly úzké styky s nejvyššími poúnorovými vládními a stranickými funkcionáři udržované předsedou Socialistického svazu mládeže Jiřím Pelikánem, synem Julia Pelikána. Sekundární roli sehrával popisně realistický způsob tvorby většiny členů spolku vyhovující představám o socialistickém realismu.[9]

Roku 1959 bylo Sdružení výtvarných umělců moravských zrušeno a celý jeho majetek převzal stát. Sbírky i budova byly roku 1960 převedeny do nově založené Galerie výtvarného umění v Hodoníně. Po obnovení spolku po roce 1989 se jeho novým členům nepodařilo získat zpět spolkový majetek.