Štěpán Rusňák

Narodil se v Novém Městě na Moravě 22. března 1978. Vystudoval Gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě a biologii[2][3] na Univerzitě Karlově v Praze; studium zakončil získáním titulu PhDr.[4]

Od roku 2001 do roku 2010 pracoval jako výkonný ředitel společnosti První všeobecné člunovací společnosti[5][6] (dnes Pražské Benátky). Spolupodílel se na obnově pražských přívozů P1, P2, P5 a P6,[7][8][9] v roce 2007 se podílel na založení a tvorbě expozice Muzea Karlova mostu[10][11][12] a v roce 2009 se podílel na obnovení tradice barokních vodních slavností Navalis.[13] Od roku 2020 se podílí na Prague Sounds – novém festivalu na hladině Vltavy[14][15][16], který je součástí festivalu Struny podzimu.[17]

Od roku 2013 do roku 2017 pracoval jako jednatel společnosti Paroplavba Praha[18][19][20] a výkonný ředitel Pražské paroplavební společnosti,[21][22][23] s níž spolupracuje i nadále. V roce 2013 byly mimo jiné i z jeho iniciativy prohlášeny parníky Vyšehrad a Vltava kulturními památkami České republiky.[24][25] a v roce 2017 taktéž zadokolesový remorkér Beskydy.[26] Spolupracoval na tvorbě Koncepce pražských břehů. Zřídil nové malostranské přístaviště Čertovka II. u Muzea Karla Zemana.[27][28] V roce 2015 se spolupodílel na zřízení přívozu P8 mezi Holešovicemi a Karlínem.[29][30][31] Dlouhodobě usiluje o kultivaci vltavských břehů a jejich čištění od graffiti.[32]

Štěpán Rusňák během plavby s Rolling Stones po Vltavě v Praze v roce 2018

Od roku 2017 je ředitelem[33] lodní společnosti Presidential Cruises,[34][35] která patří mezi lodní společnosti v oblasti ochrany životního prostředí v centru Prahy[36]. Jako první postavila svůj lodní park výhradně na elektricky poháněných člunech, čímž výrazně omezila hluk a exhalace z turistického provozu zejména v oblasti Čertovky a bezprostředním okolí Karlova mostu ostrova Kampa. Časopis Forbes zařadil plavbu s ním[37] mezi 6 mimořádných cestovatelských zážitků ve světě.[38]

Na palubě hostil návštěvy z více než 150 zemí světa, včetně řady prezidentů, diplomatů, vědců, umělců a podnikatelů.[39][40][41] Je svobodný a bezdětný.[42]

Od roku 1991 je členem Junáka – svazu skautů a skautek České republiky. Od roku 1998 je členem Klubu za starou Prahu. Je členem správní rady pacientské organizace DEBRA ČR[43], která pomáhá lidem s nemocí motýlích křídel. Je členem redakční rady časopisu "Vodní cesty a plavba" a propagátorem dobrovolného dárcovství krve. Je podporovatelem citlivého budování vodních děl v kulturní krajině s ohledem na osvědčené historické a zahraniční zkušenosti a ochranu přírody.[44]

V rámci studijních cest a přírodovědných expedic po souši i na lodích procestoval více než 80 zemí světa[45], jeho doménou je Latinská Amerika. Byl členem řady expedic zoologického oddělení Moravského zemského muzea do ekvádorské, peruánské a venezuelské Amazonie a na Galapágy[46] i himálajských a karákoramských expedic primátora Pavla Béma na hory K2 a Manáslu[47]. Od roku 2008 je spolutvůrcem pořadu Cestovatelské středy v Národním muzeu s cestovatelem Rudolfem Švaříčkem.

Je reportážním a dokumentárním fotografem. S Pavlem Bémem vydal knihu s názvem K2 – Královna hor, ve které publikoval své fotografie z této cesty.[48] Spolupodílel se na vydání knihy Umění paroplavby po řece Vltavě a uspořádání stejnojmenné výstavy[49][50][51] v Národním technickém muzeu. Podílel se také na přípravě knihy Adama Chrousta Stingl Miloslav – Biografie cestovatelské legendy, která v roce 2017 získala cenu Magnesia Litera za nakladatelský čin.[52] S cestovatelem Miloslavem Stinglem[53][54] spolupracoval dlouhodobě.[55][56][57][58] Na jeho počest uspořádal s 60 českými cestovateli vzpomínkovou jízdu po geograficky nejodlehlejších místech republiky[59][60][61] a účastnil se odhalení jeho sochy v rodné Bílině.[62][63] Je koproducentem nového celovečerního dokumentárního filmu STINGL - Malý velký Okima[64] v řežii Steva Lichtaga.[65][66]

Spolupodílel se na vydání série známek České pošty historické dopravní prostředky s vyobrazením historických parníků [67][68][69] a známky Století cestovatelů Hanzelky a Zikmunda.[48][70]

Od roku 2017 je spojen také s projektem plovoucí lavičky Václava Havla, s umístěním na plovoucím molu pod Alšovým nábřežím na Starém Městě pražském.[71] Kladně se k projektu postavil IPR, Povodí Vltavy a Odbor památkové péče Magistrátu hl. města Prahy, proti jsou někteří pracovníci pražského pracoviště Národního památkového ústavu a část nového vedení města.[72][73] Nesouhlas vyjádřil také jeho dlouholetý konkurent převozník Zdeněk Bergman, ředitel společnosti Pražské Benátky.[74]