Václav Adolf Kovanič

Jeho otec působil v Újezdě u Znojma, kde Václav Adolf Kovanič vyrůstal. Václav Adolf Kovanič vystudoval v letech 1927 až 1931 Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích, následně Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesora Josefa Mařatky a v letech 1936 až 1939 Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Španiela.

Po uzavření vysokých škol v roce 1939 si vybudoval ateliér v Hovoranech. Studium na Akademii výtvarných umění dokončil v roce 1946. Do roku 1954 pobýval v Praze, ale z politických důvodů ji musel opustit. Následně se vrátil do Hovoran, kde žil a tvořil až do konce života.[1]

Je autorem stovek medailí a také množství figurálních plastik především z olova, terakoty a mramoru. V medailérské tvorbě se věnoval významným českým i zahraničním umělcům a vědcům (G. Mendel, J. E. Purkyně, J. A. Komenský, L. Janáček, J. Uprka a další). Proslavil se sérií šestnácti portrétních medailí na veterinární vědce a pedagogy pro Vysokou školu veterinární v Brně a sérií portrétu prvních moravských archeologů a antropologů umístěných v Moravském zemském muzeu v Brně. Největší část uměleckých děl z jeho pozůstalosti včetně skic a sádrových modelů je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně.[2]

Od roku 1940 až do rozpuštění spolku v roce 1959 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských . Po znovuobnovení tohoto sdružení v roce 1990 se stal jeho předsedou.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Adolf Kovanič na Wikimedia Commons
• Bibliografie na stránkách Historického ústavu ČR