Josef Jambor

Josef Jambor se narodil jako jedno z dvanácti dětí. Roku 1887 se narodili na Vysočině dva významní umělci - Josef Jambor a o pár měsíců starší Oldřich Blažíček, narozený 15. ledna 1887. Oba měli sice stejnou představu o tom, že malířství je pro ně životní ideál, avšak svůj sen si plnili namáhavou cestou. Oldřich Blažíček se nejprve živil jako malíř pokojů a později byl přijat s cizí pomocí na malířskou Akademii v Praze.

Jako první se sen splnil Oldřichu Blažíčkovi, který ještě před první světovou válkou roku 1912 úspěšně dokončil Akademii v Praze. Teprve o dva roky později roku 1914 sedmadvacetiletý Josef Jambor zdárně složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze. Před tím však absolvoval přípravný kurz u profesora Josefa Loukoty. Tímto rokem 1914 byli tito malíři definitivně odděleni. Umělecký život Oldřicha Blažíčka měl už zcela jiný směr.

Roku 1915 se Josef Jambor stal předsedou spolku akademického studentstva (až do roku 1918). Roku 1917 se oženil s Josefou Markalousovou. Jambor dokončil studia roku 1919, kdy se stal grafikem. Je zařazován do poválečné generace jako grafik, i když se této profesi téměř vůbec nevěnoval. Více Jambora lákaly olejomalby, obzvláště pak krajinářské motivy. Důvodem změny uměleckého zaměření byla zřejmě reakce na první světovou válku, strach o zničení české krásy krajiny. Josef Jambor se stal krajinářem.

Do roku 1923 se věnoval hledání inspirace cestováním po poválečné Evropě. Navštívil Jugoslávii, Německo, Holandsko, Itálii, Belgii a další země. Roku 1923 uspořádal výstavu těchto obrazů. Tyto cesty ho však ujistily o tom, že česká krajina je nejkrásnější. Roku 1927 se Jambor rozešel se svou manželkou a odstěhoval se z Prahy do Nového Města na Moravě. Po výstavě Soudobé kultury v Brně v roce 1928 se Josef Jambor stal známým a také oblíbeným malířem. Ve třicátých letech a po druhé světové válce se s oblibou věnoval nejen malbě krajiny, ale i malbě hub. V roce 1931 se Josef Jambor trvale odstěhoval do Tišnova, kde si vzal za ženu Boženu Chlupovou.

Roku 1946 dostal moravskou zemskou cenu pro výtvarné umění. V roce 1957 mu udělilo město Tišnov ocenění Čestný občan města. Při oslavě 75. narozenin v roce 1962 byl uznán zasloužilým umělcem za své celoživotní dílo. Josefu Jamborovi se někdy přezdívá „Malíř Vysočiny“, protože inspiraci čerpal převážně kolem své chalupy na Blatinách na Vysočině (Českomoravská vrchovina).

V září 1964 se rozhodl odkázat Tišnovu sbírku svých 40 obrazů a dále 7 obrazů svých přátel – malířů. O pár dnů později, 17. září 1964, v Tišnově zemřel, pohřben je na tamním starém hřbitově. Dům, ve kterém bydlel byl pojmenován Jamborův dům. V roce 1996 byl nově zrekonstruován a přestěhovala se sem stálá expozice obrazů, které věnoval Tišnovu, z muzea v Předklášteří.

• Pod lesem (1917)
• Chalupa ve Rtyni (1923)
• Lesní cesta (1931)
• Pohled na Tišnov (1935)
• Kamenitá mezka (1944)
• Žňový čas pod Samotínem (1944]
• Kopání brambor (1946)
• Vřes u Sněžného (1951)
• Hruška v širém poli (1953)
• Pohled ke Křižánkám (1952)
• Blatinské chalupy v mlze (1952)
• Na Blatinách (1960)
• Pohled z Musilova kopce na Blatiny (1962)

• 
  Pamětní deska na Jamborově domě
• 
  Hrob Josefa Jambora a jeho manželky Boženy
• 
  Jamborův dům v Tišnově