Národopisná Morava
Národopisná Morava byla slovácká kolaborantská etnografická skupina, která po okupaci zbytku Československa Německem v roce 1939 neúspěšně usilovala o přičlenění Slovácka ke Slovenskému státu[1] a v době Protektorátu Čechy a Morava kolaborovala s německými okupačními úřady.[2]
| Národopisná Morava | |
|---|---|
| Předseda | Jan Uprka |
| 1. místopředseda | Vítězslav Rohan |
| Pověřen vedením | Josef Karel Boček |
| Předchůdce | Moravsko-slovenská společnost |
| Ideologie | Iredentismus Slovenský nacionalismus Panslovakismus Nacismus Fašismus |
| Politická pozice | krajní pravice |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národopisná Morava vznikla ještě před německou okupací[1] a jejím předchůdcem byla Moravsko-slovenská společnost. V čele Národopisné Moravy stál Jan Uprka (předmnichovský člen Národní obce fašistické a syn malíře Joži Uprky), jehož nejbližším spolupracovníkem byl Vítězslav Rohan. Jednatelem skupiny byl Josef Karel Boček.[1]
Velké Slovensko
V den obsazení českých zemí německou armádou (15. března 1939) vydal Jan Uprka a učitel Josef Vávra v Hroznové Lhotě prohlášení o příslušnosti Moravských Slováků ke slovenskému národu a suverenitě Slovenského státu (který byl vyhlášen předchozí den) nad Slováckem. Následující den zaslali Jan Uprka, Josef Vávra a Jan Ryba Adolfu Hitlerovi dopis se žádostí o připojení Slovácka ke Slovensku.
Národopisná Morava byla podporována vedoucími činiteli Slovenského státu, zejména předsedou vlády Vojtechem Tukou a ministrem obrany Ferdinandem Čatlošem. Major Cyril Hluchý v generálním štábu slovenské armády byl pověřen úkoly souvisejícími s připojením Slovácka ke Slovensku. V Bratislavě vznikla se stejným účelem „Vedecká spoločnosť pre zahraničných Slovákov“. Koncepce Velkého Slovenska získávala v programu slovenské vlády stále širší prostor. Adolfu Hitlerovi bylo zasláno memorandum s žádostí o připojení ke Slovensku území v Protektorátu Čechy a Morava „obývaného slovenskými kmeny“.[1] Ze slovenské strany se požadavek anexe východní Moravy objevil ještě v roce 1941, kdy slovenské ministerstvo obrany žádalo o posunutí „ochranné linie“ na spojnici Moravské Ostravy – výběžků Oderských vrchů – východní části Drahanské vysočiny a Pavlovských vrchů. Slovenské požadavky ale byly pro Německo nepřijatelné. Z hlediska Německa Morava tvořila most mezi Slezskem a Východní markou a Německo mělo vlastní koncepci poněmčení českých zemí.[2]
Kolaborace s Němci
Postoj Národopisné Moravy pomáhal německým okupačním orgánům v tlaku na protektorátní vládu generála Aloise Eliáše a pomáhal jim uskutečňovat vlastní záměry s oslabováním českého vlivu na východní Moravě. Do škol v této oblasti bylo zaváděno namísto spisovné češtiny jako vyučovací jazyk slovácké nářečí,[3] čeští starostové byli vytlačováni ze svých funkcí.[2]
V dubnu 1939 připravila Národopisná Morava memorandum pro Seyß-Inquarta ve Vídni, kde žádala spojení Moravy s Východní markou.[4][5]
Postoj vedoucích činitelů Národopisné Moravy se měnil. Podle zprávy německých okupačních úřadů v Brně ze září 1939 bylo v té době jejím cílem již nikoliv spojení se Slovenskem, ale vlastní proněmecká politická koncepce.[2]
V dalších fázích okupace českých zemí se Národopisná Morava projevovala jako kolaborantská organizace, podporovaná německou okupační správou a sama podporující politické koncepce protektorátního ministra školství a lidové osvěty a čelného českého kolaboranta Emanuela Moravce.[2]
Reference
- Pasák (1999), str. 287.
- Pasák (1999), str. 288.
- Slováci chtěli získat Slovácko, myšlenka přišla z Moravy | Domov. Lidovky.cz [online]. 2011-06-12 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (česky)
- Archivovaná kopie. www.ilcik.cz [online]. [cit. 2009-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-25.
- CS Magazin. www.cs-magazin.com [online]. [cit. 2021-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06.
Literatura
- MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1997. 142 s. ISBN 80-204-0675-1.
- PASÁK, Tomáš. Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Praha: Práh, 1999. ISBN 80-7252-017-2.