Emil Kopřiva

Emil Kopřiva (* 9. srpna 1956) je český hudebník, kytarista a skladatel, známý jako člen brněnských rockových skupin Synkopy a Futurum.

Emil Kopřiva
Emil Kopřiva v roce 2009
Základní informace
Narození9. srpna 1956 (65 let)
Žánryprogresivní rock, art rock, hard rock
Povolánískladatel, hudebník, podnikatel
Nástrojekytara
VydavateléPanton, Supraphon
Příbuzná témataSynkopy, Futurum, Špilberk
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Kopřiva přišel do Synkop na začátku roku 1981 a působil zde jako jeden ze dvou kytaristů společně s jedním ze zakladatelů skupiny Petrem Smějou. První koncert s Emilem Kopřivou Synkopy odehrály 20. ledna toho roku.[1] Kapela tehdy hrála art rockový koncertní audiovizuální program Sluneční hodiny, který v létě 1981 nahrála a Panton jej vydal jako LP. V té době ale odešel Petr Směja a Emil Kopřiva tak zůstal ve skupině jediným kytaristou, takže se zřejmě podílel i na singlu „Mladší sestry vzpomínek“ z roku 1982.

Kopřiva v roce 1983 odešel (v Synkopách jej nahradil Miloš Makovský)[2] a stal se členem nově vzniklé skupiny Futurum, kde byl opět jedním ze dvou kytaristů (tím druhým byl Miloš Morávek), kromě toho také hrál částečně na baskytaru.[3] Futurum, kde byl vůdčí osobností klávesista a zpěvák Roman Dragoun, začalo hrát progresivní rock ovlivněný King Crimson, UK či Talking Heads[3] a roku 1984 vydalo desku Ostrov Země. V roce 1985 odešel Morávek, naopak novým hudebníkem v sestavě se stal baskytarista Lubomír Eremiáš. O dva roky později vyšlo druhé album Jedinečná šance. Roku 1988 z kapely odešli Dragoun a bubeník Jan Seidl, kteří začali hrát se skupinou Stromboli. Futurum s Emilem Kopřivou v čele, jakožto jediným původním členem, ještě nějaký čas fungovalo jako předkapela právě Stromboli, během roku 1989 ale nakonec zaniklo.[3]

Emil Kopřiva následně založil vlastní skupinu Špilberk, která navázala na poslední období Futura. Špilberk ale existoval pouze krátkou dobu, roku 1990 vydala kapela jediný singl a později ukončila činnost.[4] Kopřiva se poté začal věnovat podnikání, v roce 1994 vznikla společnost Studio Špilberk Production, která se věnuje produkci audio- i videonahrávek, jejich natáčení a rovněž se pohybuje i v oblasti dabingu.[5]

Futurum bylo v „klasické“ sestavě (Dragoun – Morávek – Kopřiva – Seidl) obnoveno v roce 2005[6] a od té doby příležitostně koncertuje, přičemž v roce 2009 opožděně oslavilo 25. výročí vzniku skupiny dvojkoncertem se všemi bývalými členy kapely.[7]

Na přelomu roku 2011–2012 začala opět existovat znovu obnovená skupina Špilberk, aby po více než 20 letech vystoupila 1. března 2012 na 3. Beat Festu v brněnském Semilasse. V listopadu roku 2013 bylo vydáno první album kapely, s názvem „Spielberg“ (křest CD se uskutečnil v brněnském Semilasse na Novemberfestu).

Diskografie

Se Synkopami

S Futurem

Ostatní

  • 1990 – Špilberk: „Bouře doznívá“ (singl)
  • 1991 – Loretta: Loretta (album)
  • 1992 – Mňága a Žďorp: Furt rovně (album)
  • 2013 – Špilberk: „Spielberg“ (album)

Odkazy

Reference

  1. HISTORIE SYNKOP 61 [online]. Synkopy61.cz: Synkopy61.cz [cit. 2009-12-21]. Dostupné v archivu.
  2. TŮMA, Jaromír. Synkopy 61 [online]. Ceskyhudebnislovnik.cz, rev. 2009-02-09 [cit. 2009-12-21]. Dostupné online.
  3. PRINC, Milan. Historie [online]. Futurum-brno.com [cit. 2009-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-14.
  4. BALÁK, Miroslav; KYTNAR, Josef. Československý rock na gramofonových deskách: rocková diskografie 1960–1997. Brno: Indies Records, 1998. ISBN 80-902475-0-4. S. 344.
  5. Archivovaná kopie [online]. Obchodnirejstrik.cz [cit. 2009-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-27.
  6. GRATIAS, Petr. FUTURUM – návrat z minulosti do současnosti [online]. Ponrepo.cz [cit. 2009-12-21]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  7. Kultovní kapela Futurum slaví 25. narozeniny! - Ale odloženě! [online]. Jmtv.cz, 2009-01-15 [cit. 2009-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18.

Literatura

  • GRATIAS, Petr. Decibely nad Brnem. Tři desetiletí hlasité hudby za časů totality. Brno: Nakladatelství JOTA, 2015. 192 s. ISBN 978-80-7462-825-2. S. 164.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.