Král Šumavy (film)

Děj se odehrává v roce 1948. Hlavními hrdiny příběhu jsou strážmistr SNB Karel Zeman (Jiří Vala) a vrchní strážmistr Václav Kot (Radovan Lukavský). Film – jak se v některých pramenech chybně uvádí – nepojednává o Pohraniční stráži, která vznikla teprve později – v roce 1951. Kot vede pohraniční útvar SNB, který má v daném úseku za úkol boj proti převaděčům a osobám, které překračují státní hranici (ideologicky ve filmu označovaným za agenty) nebo přes ni pašují zboží. Převaděče musí vést člověk, který se vyzná v místní přírodě a ví, jak překonat Šumavské slatě a neutonout v nich. Proto se mu říká Král Šumavy. Strážmistr Zeman se zamiluje do prodavačky Marie Rysové (Jiřina Švorcová), jejíž manžel Pavel Rys (Stanislav Remunda) před dvěma roky smrtelně zranil automobilem chlapce a utekl do Bavorska. Tam se připojuje ke skupině převaděčů. Při jednom překročení hranice se zaplete do přestřelky, při které je zabit příslušník SNB Cigánek (Rudolf Jelínek). Pavel Rys se rozhodne vrátit pro svoji ženu a převést ji do Bavorska. U slatě již ale čekají příslušníci SNB. V následujícím zmatku Marie Rysová utone a Pavel Rys je zastřelen. Král Šumavy unikne. Karel Zeman těžce nese smrt Marie Rysové a je odhodlán Krále dopadnout. Je odhalen jeden ze spolupracovníků převaděčů – místní podivín a vdovec Petr Kala (Jiří Holý) zvaný Galapetr. Chodí s květinami na hrob své ženy Kateřiny Kalové na místní hřbitov. Pak se zjistí, že ve skutečnosti obsluhoval na sousedním hrobě mrtvou schránku. Děj vrcholí zatčením Krále Šumavy. Nakonec se ukáže, že jím byl polesný Paleček (Miloslav Holub).

Hranice v době po únoru 1948 ještě nebyly uzavřené drátěným plotem. Běženci i agenti k přechodu hranice využívali služeb převaděčů – lidí, kteří se dobře vyznali v místním terénu. Převaděči byli často lidé z řad místních z obou stran hranice, příp. z řad odsunutých českých Němců. Jedním z nich byl např. Kilián Nowotny (ve filmu je postava tohoto jména zastřelena). Komunistický režim se snažil systematicky bránit útěkům vlastních občanů do západních zemí a od první poloviny 50. let budoval sofistikovaný systém zajištění neprostupnosti státní hranice sestávající od roku 1953 z elektrického zařízení ochrany hranice (EZOH), do kterého byl zaváděn elektrický proud o vysokém napětí, a v pozdějších letech už „jen“ z tzv. signální stěny a několikakilometrového střeženého pásma. K demonstraci zločinnosti převaděčů byly komunistickým režimem propagačně využity i kriminální případy, jako třeba domnělého převaděče a sériového vraha Huberta Pilčíka ze Sence u Plzně. Ten běžence pod záminkou převedení přes hranici zavraždil a okradl.[2]

Jaroslav Marvan, Ilja Prachař, Eva Rokosová-Jiroušková, Milan Holubář, Vladimír Menšík, Ferdinand Krůta, Miroslav Kahoun, František Krahulík, Libuše Havelková, Leopold Novák, Jindřich Narenta, Karel Vavřík, Josef Henke, Václav Sloup, Monika Indingerová a další.