Polské království (1916–1918)

V roce 1914 přišel německý kancléř Theobald von Bethmann-Hollweg s návrhem, jak bránit východní hranici Německa proti ruské agresi a zamezit zvyšování počtu polského obyvatelstva v říši. Na bývalých ruských územích obývaných převážně Poláky měl být vytvořen nový polský stát, do kterého by byli přesídleni i Poláci žijící na území Německa. Návrh byl schválen na začátku první světové války německým císařem Vilémem II. Pruským. Na bývalých ruských územích tak měl vzniknout loutkový polský stát, ve kterém by byla ekonomika, doprava a armáda plně v rukou Němců.

V prvním roce války proti Rusku slavily německé síly velké úspěchy a obsadily celé území bývalého Kongresového Polska a v roce 1915 si Němci s Rakušany rozdělili správu území. Severní část území s hlavním městem ve Varšavě spadla pod sféru vlivu Německa, jih s centrem v Lublinu byl pod vlivem Rakouska-Uherska. V následujícím roce generál Hans Hartwig von Beseler v několika memorandech navrhl vznik nezávislého polského království. Stal se však naprostý opak a začalo docházet k anexi jednotlivých polských území k Německu, Rakousku či k loutkovému Litevskému království. Dělení bylo ukončeno až na přímý zásah Gerharda von Mutius.

Rakušané měli tři rozdílné plány, jak naložit s Poláky obývaným územím. První tzv. rakousko-polské řešení počítalo s vytvořením nezávislého Polského království, které by bylo personální unií spojené s Rakouskem. Avšak Němci a Maďaři rakousko-polské řešení striktně odmítali, protože se báli vytvoření čistě slovanského státního celku v rámci Rakouska-Uherska. Také císař František Josef I. byl proti, ale jeho nástupce od roku 1916 Karel I. se stavěl k návrhu mnohem pozitivněji. Druhým a třetím řešením bylo rozdělení polského území buď mezi Rakousko a Německo, či mezi Rakousko a Litevské království. Rakousko ale velmi podcenilo německé plány na vytvoření polského státu. Zamýšlené Polské království vedené Němci by obklopovalo rakouskou Halič, která byla převážně osídlena Poláky. Nově vzniklý stát by mohl znamenat pro Rakušany velké nepokoje v řadách rakouských Poláků nebo dokonce ztrátu celého území. Rakušané tak nakonec dali přednost vytvoření vlastního loutkového Polského království.

V prosinci 1917 vstoupily do Varšavy Polské legie vedené Stanisławem Szeptyckim, aby vytvořily jádro nově vznikající polské armády. Velitel armády generál Piłsudski ale byl zklamaný z vývoje v Polsku, které zdaleka nedosáhlo úplné nezávislosti, a tak začal hledat podporu u dohodových států. Navíc německá okupační správa požadovala od polských legií přísahu poslušnosti a věrnosti německému císaři Vilému II. Inspirovány generálem Piłsudskim odmítla 1. a 3. brigáda složit přísahu. Nastala velká politická krize, která byla zakončena transportem polských vojáků do německých zajateckých táborů. Sám Piłsudski a jeho podřízený Kazimierz Sosnkowski byli uvězněni v německé pevnosti Magdeburg. Krize vyústila k rezignaci hlavy státu Waclawa Niemojowského a nakonec v rozpuštění Národní rady dne 25. srpna 1917.

Po neúspěšné německé ofenzívě na jaře 1918 bylo jasné, že Německo válku na západní frontě nevyhraje. Generál Erich Ludendorff musel pod tíhou porážky přistoupit na tzv. Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona, kde se ve 13. bodu zavazuje k zřízení nezávislého Polska s přístupem k moři. Dne 3. října Německo přijalo všech čtrnáct bodů a zavázalo se rozpustit vojenskou správu na okupovaných územích. O tři dny později regentství taktéž přijalo Wilsonovy body jako základ pro vytvoření nezávislého polského státu. Regentská rada oficiálně 7. října 1918 deklarovala nezávislost Polska.

Bývalá rakouská okupační zóna s centrem v Lubinu udělala totéž a vyhlásila tzv. Polskou lidovou republiku. Do jejího čela se postavil bývalý polský poslanec v rakouském parlamentě Ignacy Daszyński a hlavou armády se stal maršál Edward Rydz-Śmigły. Lubinská vláda vyhlásila radikální sociální reformy, které byly pro vládu ve Varšavě zcela nepřijatelné. V nastalé krizi začaly varšavské síly upínat své naděje ke generálu Piłsudskému, který byl v celém Polsku velkou autoritou. Piłsudski byl ale stále držen v německém zajetí v Magdeburgu a jeho propuštění bylo dojednáno až přes diplomata a umělce Harryho Kesslera. Generál Piłsudski tak dorazil do Varšavy 10. listopadu 1918. Den nato podepsali Němci příměří a německé jednotky ve Varšavě se nechaly dobrovolně odzbrojit. Jak regentství, tak vláda Polské lidové republiky předaly veškerou moc do rukou Piłsudskému jako dočasnému vůdci země a samy se dobrovolně rozpustily. Józef Piłsudski převzal vojenskou moc z rukou Regentské rady ve Varšavě 14. listopadu 1918, což bylo oficiální ukončení existence regentství.

Arcivévoda Karel Štěpán s rodinou.

Potenciální kandidát na trůn byl rakouský arcivévoda Karel Štěpán (popř. jeho syn Karel Albrecht), který žil v Żywieci v rakouské Haliči a mluvil plynně polsky. Navíc dvě z jeho dcer byly provdány za polské šlechtice. Jeho mladší syn Vilém byl možný kandidát jako král Ukrajiny. Nevýhodou pro Karla Štěpána bylo, že jako člen rakouského císařského rodu potřeboval svolení císaře Karla I., aby se mohl ucházet o cizí trůn a nepřišel o své členství v dynastii. To se nelíbilo jak německému velení tak samotnému císaři Karlovi I., který plánoval obsadit trůn pro sebe. Zmíněné rakousko-polské řešení by tak nakonec dopadlo tak, že by se císař Karel I. stal polským králem a k Polskému království by bylo připojeno území Haliče obývané Poláky. Však i toto řešení se nelíbilo německé straně a navíc také maďarským představitelům.

Další možní kandidáti na prázdný trůn byli z katolického Bavorska a Saska. Bavorsko navrhovalo prince Leopolda, který byl vojenským velitelem na východní frontě a Sasko navrhovalo prince Fridricha Kristiána, druhorozeného syna saského krále Fridricha Augusta III., především díky historickým vazbám na polsko-litevský stát (tři z jeho předků byli polskými králi).

• 21. 11. 1917 – 27. 2. 1918 – Jan Kucharzewski
• 27. 2. 1918 – 3. 4. 1918 – Antoni Ponikowski
• 4. 4. 1918 – 23. 10. 1918 – Jan Kanty Steczkowski
• 23. 10. 1918 – 5. 11. 1918 – Józef Świeżyński
• 5. 11. 1918 – 11. 11. 1918 – Władysław Wróblewski

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Poland (1916–1918) na anglické Wikipedii.

• ŽUPANIČ, Jan. Polská otázka v politice ústředních mocností za 1.světové války (1.část). Cesta k vyhlášení Polského království (1914-1916). Historický obzor, 1997, 8 (5/6), s. 105-112.
• ŽUPANIČ, Jan. Polská otázka v politice ústředních mocností za 1.světové války (2.část). Politika hraběte Czernina. Historický obzor, 1997, 8 (9/10), s. 217-224.
• ŽUPANIČ, Jan. Die polnische Politik des Grafen Czernins. Prague Papers on the History of International Relations. 2000, roč. 4, s. 197–215. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-85899-93-0.
• ŽUPANIČ, Jan. Stürgkh-Plan: Zur politik Österreich-Ungarns in Polen zur Zeit des Ersten Weltkrieges. Prague Papers on the History of International Relations. 2001, roč. 5, s. 101–107. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-016-8.

• Seznam polských králů
• Seznam titulárních polských králů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Polské království na Wikimedia Commons