Bitva u Verdunu

Mapa bitvy

Koncem roku 1915 připravovaly generální štáby znepřátelených stran nové strategické plány, které měly nějakým způsobem řešit stávající stav. Německá strategie bleskové války selhala a boje se přeměnily v zákopovou válku, při níž se za obrovských lidských a materiální ztrát fronta měnila jen velice nepatrně. Prostý voják se stával „potravou“ pro děla a kulomety a lidské oběti neúměrně narůstaly. Na západní frontě stály proti sobě dvě mocné armády, avšak naděje, že dojde stejným stylem válčení k nějaké podstatné změně, nebyla. Náčelník německého generálního štábu Erich von Falkenhayn však přišel se zcela neočekávaným řešením, kterým bylo dobytí strategického obranného pásma u Verdunu. Předpokládal, že v důsledku získání tohoto území dojde k podstatnému zkrácení fronty a tím i k úspoře vojenských sil. Vycházel z informací špionáže, podle kterých byla z této oblasti stažena a odeslána na jiné části fronty velká část francouzských vojsk, a dokonce i dělostřelecká výzbroj řady pevností.

Informace německé zpravodajské služby byly správné. Vrchní velitel francouzské armády Joseph Joffre nějaké komplikace v oblasti Verdunu vůbec nepředpokládal. Domníval se, že Němci se neodváží na toto pevnostní pásmo zaútočit, proto odtud opravdu stáhl část pěchoty i výzbroje pevností. Verdunské pásmo začalo postupně chátrat; stalo se z něj opevnění druhořadého významu. V prosinci 1915 se o tom rozpoutala i vášnivá debata ve francouzském poslaneckém branném výboru, ovšem bez odezvy. Na slabost systému začal upozorňovat i tisk, což usnadnilo nepříteli práci. Generál Joffre vše bagatelizoval, zapomněl však na jednu podstatnou věc – sledovat pohyb nepřítele. A ten se činil a začal dělat mohutné přípravy k útoku. Na frontu u Verdunu byla přepravována vojska z Balkánu. Teprve na přelomu ledna a února začali Francouzi něco tušit, a začali proto opět posilovat svoji obranu. Kopaly se zákopy, palebná postavení, připravovaly se překážky. Do oblasti byly přepravovány po železnici zásoby, avšak kapacitně to bylo nedostačující. Od 20. února začala fungovat cesta do Verdunu, která připomínala transmisní řemen. Žádné auto nesmělo zastavit a pokud mělo poruchu, bylo svrženo do příkopu. Touto silnicí, která byla později nazvána jako „svatá cesta“, projížděly denně 3 tisíce, později až 3,5 tisíce automobilů.

Vojenský hřbitov u Verdunu

V bitvě u Verdunu padlo na obou stranách 300 000 vojáků. Krvavá bitva trvala od 21. února 1916 do 18. prosince 1916, což je přibližně 10 měsíců. Krajina u Verdunu byla totálně zničena a stopy války nese dodnes. Všude jsou i dnes vidět krátery po vybuchlých granátech zarostlé trávou, hlavně v okolí pevnosti Fort de Vaux. V blízkosti Verdunu se nachází několik obrovských hřbitovů. Na jednom z nich stojí vysoká socha ženy s tragickou tváří, která si klade prst na němá ústa. Na úpatí sochy je nápis: „Buďte zticha, hrdinové odpočívají“.

Pro Ústřední velmoci, které neoplývaly tak velkým lidským potenciálem jako země Dohody, by znamenala útočná operace, při které by přišly o více vojáků než jejich nepřítel, prohru. V bojích v okolí Verdunu Němci Francouzům způsobili o něco vyšší ztráty na živé síle, než sami utrpěli, ale nedosáhli poměru ztrát 2:1, jak původně plánovali, a to i přesto, že na začátku početně několikanásobně převyšovali počty obránců Verdunu. Obrana města se pro Francouze stala symbolem jejich sebeobětování a odhodlání vojáků vydržet i ty nejtěžší podmínky. Francouzské ztráty byly skutečně zdrcující, Pétain proto navrhl, aby jednotky v prvních liniích na frontě postupně rotovaly, čímž se částečně obnovovaly jejich síly a jednotlivci tak měli možnost lépe se vyrovnat s hrůzami bojů. Rotace jednotek způsobila, že se „verdunské ždímačky“ postupně zúčastnilo až 70 % příslušníků francouzské armády. Naopak boje na německé straně zasáhly jen 25 % německých sil.

Úspěch statických opevnění v bitvě vedl francouzské vojenské teoretiky k vytvoření Maginotovy linie, která v pozdějším období chránila francouzsko-německé hranice.

Bitva u Verdunu se stala v českých zemích synonymem pro velké střílení. Pokud se někde moc střílí, říká se, že „je tam ran jak u Verdénu“ nebo že se „střílí, jak u Verdénu“ (tento obrat používá zejména sportovní zpravodajství když padá např. mimořádný počet gólů). Nebo v případě, nějakého zvláštního výstřelu ve filmu, nebo špatné střely ve fotbale se říká: „To byl výstřel jak u Verdénu“. ^[zdroj?!]

V roce 2015 vydala česká písničkářka Radůza knihu povídek Marathon, příběh běžce, kde každá z povídek je doplněna vlastní písní. Povídka Madeleine se odkazuje právě k bitvě u Verdunu. Bitva u Verdunu se také stala námětem písně švédské power metalové skupiny Sabaton „Fields of Verdun“ z alba The Great War, které bylo vydáno 19. července 2019.