Ludendorffova ofenzíva

Ludendorffova ofenzíva, nebo též Německá jarní ofenzíva 1918 byla řada německých útoků na západní frontě během první světové války, které se uskutečnily od 21. března do počátku dubna 1918.

Ludendorffova ofenzíva
konflikt: První světová válka

Mapa bitvy
trvání: 21. březen - počátek dubna 1918
místo: Francie, Belgie
výsledek: Nejprve německé výhry

Konečná prohra Německa

strany
Německá říše Německá říše Francie

Britské impérium
Spojené státy
Itálie
Portugalsko

velitelé
Erich Ludendorff Ferdinand Foch

Douglas Haig
Philippe Pétain
John Pershing
Alberico Albricci
Tamagnini de Abreu

síla
Na začátku:
  • 50 divizí (asi 1 000 000 mužů)
Na začátku:
  • 5. britská armáda
ztráty
688,341 mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zajatých 418,374 Britů

433,000 Francouzů

5,000 Italů

Celkem: 856,374 mrtvých, zraněných, pohřešovaných a zajatých

Německý generál Erich Ludendorff plánoval na rok 1918 jarní ofenzívu, která měla konečně přinést průlom. Toto si přál ještě před příchodem vojenských posil z USA. V konečné fázi příprav se však objevil ještě jeden faktor – zhroucení ruské fronty v souvislosti s uzavřením Brestlitevského míru a následný přesun uvolněných německých sil na západ.[1]

21. března podnikla německá vojska útok v šíři 80 km s nasazením 50 divizí především proti britské části fronty. 5. britská armáda byla silně otřesena a začala ustupovat k Sommě. Německá vojska postoupila o šedesát kilometrů a přerušila železniční trať do Paříže.[2] Spojeneckým armádám začalo hrozit roztržení v bodě jejich styku. 23. března Němci rozšířili svůj průlom u Arrasu, což britským jednotkám zkomplikovalo další situaci. Německá armáda najednou stála proti dvěma armádám – britské, která si chránila přístavy v průlivu La Manche, a francouzské, která bránila postupu k Paříži. 26. března došlo k poradě francouzských a britských představitelů, kteří navrhli další postup boje. 27. března se fronta ustálila a Francouzi začali přisunovat nové zálohy. Do 29. března se šířka německých útoků zužovala a počátkem dubna ustala. Německá vojska začala pociťovat krizi z únavy a z vyčerpávajících bojů a jejich další vojenské úspěchy byly nicotné.

Jednotlivé ofenzivy

Reference

  1. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 37–40. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa..
  2. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 59-62

Literatura

  • Yvette Heřtová, Zákopová válka, Mladá fronta, 1983

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.