Ignacy Daszyński

V říjnu 1892 patřil mezi první organizátory Polské sociálně demokratické strany v Haliči.[2]

Na konci 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 byl zvolen do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za kurii všeobecnou, 2. volební obvod: Krakov. Za týž obvod uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1901.[4] Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, poslancem zvolen nebyl, ale členem parlamentu se stal již 19. prosince 1907 poté, co na mandát v obvodu Slezsko 15 rezignoval Tadeusz Reger.[5] Usedl do poslanecké frakce Klub polských sociálních demokratů. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911, tentokrát za obvod Halič 11. Byl nyní členem parlamentní frakce Polský klub.[4] K roku 1911 se profesně uvádí jako spisovatel.[6] Poslancem byl až do zániku monarchie.[2]

Od roku 1903 se účastnil kongresů Socialistické internacionály. Byl stoupencem obnovy polského státu. Od roku 1912 spolupracoval s Józefem Piłsudskim. Od roku 1912 redigoval polský sociálně demokratický deník Naprzód v Krakově. Jeho politická kariéra vyvrcholila po zániku Rakouska-Uherska. Od 7. listopadu do 14. listopadu 1918 byl krátce předsedou vlády Polské republiky v Lublinu. 26. ledna 1919 byl zvolen za Polskou socialistickou stranu do Sejmu a opětovně zde mandát poslance získal v roce 1922, 1928 a 1930. Od července 1920 do ledna 1921 byl místopředsedou vlády, kterou vedl Wincenty Witos. Od roku 1928 do roku 1930 byl předsedou Sejmu a bránil parlamentní procedury před tlakem autoritativního režimu Józefa Piłsudského. V roce 1931 onemocněl a stáhl se z aktivní politiky.[2]