Petr Brandl

Byl synem rodičů původem ze selského prostředí. Jeho otec byl německý krejčí Michal Brandl, matka Alžběta z české rolnické rodiny z Přestanic. Finanční situace rodiny se brzy výrazně zlepšila poté, co se Petrův otec začal věnovat výčepnictví. Vzdělání získal na jezuitském gymnáziu u sv. Mikuláše na Malé Straně. Posléze se u Kristiána Schrödera vyučil malířem.

V roce 1693 se oženil s Františkou Helenou Klossovou, se kterou postupně zplodil tři děti. Rok nato vstupuje do staroměstského malířského cechu. Usedlé rodinné prostředí zřejmě bohémskému a pracovně vytíženému malíři příliš nevyhovovalo, a tak se brzy po sňatku začínají množit stížnosti manželky, že s ní nesdílí vydělané peníze. Podobné problémy měl i s cechem, kterému byl povinen odvádět poplatky. Za svá díla byl sice poměrně dobře placen, ale peníze většinou prohýřil a byl tak často zadlužen. Ocitl se dokonce několikrát ve vězení. Bezúspěšně doufal v konsolidaci finančních poměrů koupí podílu zlatého dolu v Jílovém a později taky v Kutné Hoře. Zemřel v chudobě, v Kutné Hoře, kde je pohřben v kostele P. Marie Na Náměti.

V 15 letech Brandl nastoupil do učení do dílny pražského malíře Kristiána Schrödera, který se v roce 1694 stává správcem hradní obrazárny. Schröder, který se zabýval převážně kopírováním obrazů z obrazárny, mu však nemohl předat víc, než základy malířské techniky. Alespoň mu ale zprostředkoval díla zde vystavených starých mistrů, např. Tiziana, Veroneseho, Tintoretta, Reniho nebo Rubense. Není doložena také jeho žádná z tehdy obvyklých tovaryšských cest v zahraničí, kde by mladý umělec získal potřebné zkušenosti, ale není ani vyloučená. Z domácích malířů byl ovlivněn hlavně díly o generaci staršího Karla Škréty a ze svých současníků poté Michaelem Leopoldem Willmannem, jeho chráněncem Janem Kryštofem Liškou nebo Michaelem Václavem Halbaxem, a z dalších pak Janem Rudolfem Bysem nebo Abrahamem Godynem. Přátelství ho pojilo také se sochařem Matyášem Bernardem Braunem, který pravděpodobně využil jeho kresby pro návrh slavné sochy sv. Luitgardy určené pro Karlův most.

Ve svém díle dospěl Brandl k vlastní syntéze těchto malířských podnětů. Rané období jeho tvorby je poplatné běžným dobovým přístupem k barokní malbě. Využívá dynamické a elegantní kompozice. S uměleckou vyzrálostí nabývá jeho tvorba charakteristických rysů. Malby se vyznačují mnohdy až prostorovým efektem, kterého dosahuje tahy tlustou pastou barvy. Bravurně zvládá práci se světlem, využívá také metodu šerosvitu. Jeho dílo je však značně nevyrovnané, s velmi kolísavou kvalitou. To je patrné především v jeho pozdním období. Věnuje se převážně malbě náboženských témat, ale významně je v jeho práci zastoupena i portrétní tvorba a nevyhýbá se i profánním motivům. Objednavateli jeho děl byly velké klášterní domy, např. benediktini, cisterciáci nebo karmelitáni a významné šlechtické rody. Maloval např. na panstvích ve službách Šternberků, Lažanských, Černínů nebo Lobkoviců. Petr Brandl patří k nejdůležitějším reprezentantům vrcholně barokní malby ve středoevropském prostoru a ve svých nejlepších pracích dosahuje tehdejší nejvyšší úrovně.[3]

• 
  Simeon s Ježíškem, NG v Praze
• 
  Jan Křtitel křtí Ježíše, Farní kostel Manětín
• 
  Boháč, NG v Praze
• 
  Podobizna hraběte Františka Antonína Šporka, zámek Frýdlant
• 
  Zvěstování P. Marii, Svatá Hora u Příbrami
• 
  Vlastní podobizna, zv. Lobkovická, NG