František Josef Černín z Chudenic

Někdejší kostel svatého Volfganga v Chudenicích, dnes rozhledna na Bolfánku

Narodil se jako první syn a druhý ze čtyř potomků Heřmana Jakuba Černína z Chudenic (25. července 1659 Vídeň – 8. srpna 1710 Praha), nejvyššího purkrabí Království českého (1704–1710), a jeho první manželky (sňatek 13. leden 1686 Praha) Marie Josefy Slavatové z Chlumu a Košumberka (2. únor 1667 Vídeň – 10. srpen 1708 Jindřichův Hradec), která byla dcerou Jana Jiřího Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka a dědičkou slavatovského jindřichohradeckého panství (1693). Pokřtěn byl u skotských benediktýnů ve Vídni a jeho kmotry byli nejvyšší kancléř Českého království František Oldřich Kinský, Marie Alžběta z Eggenbergu, manželka nejvyššího hofmistra císařského dvora Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna, a Jan Leopold Donát z Trautsonu, budoucí nejvyšší císařský hofmistr.[2]

V 6 letech těžce onemocněl. Studoval na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích.[3] V roce 1710 mu zemřel otec a poručnictví nad ním převzala jeho sestra Marie Markéta s manželem Františkem Josefem z Valdštejna. V letech 1715–1717 vykonal kavalírskou cestu, během níž navštívil Štrasburk, Paříž, Brusel a Utrecht.[4] Dokonale se tam naučil francouzsky.

Byl vášnivým cestovatelem a navštěvoval hlavně Francii, Itálii a Nizozemí. V roce 1716 byl Karlem VI.[5] jmenován dědičným nejvyšším číšníkem Království českého a od roku 1721 byl nejvyšším dvorským sudím. Byl také císařským komořím a tajným radou. V letech 1721 a 1728–1730 byl jmenován královským sněmovním komisařem, to znamená, že na českém zemském sněmu zastupoval císaře.[6] Zemřel v 36 letech a byl pochován v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, jeho srdce však bylo pochováno v černínské rodinné hrobce v Chudenicích.[7]

Podporoval i své příbuzné z chudenické větve rodu. Pomohl synovi Františka Maxmiliána Černína Janu Václavovi (1667–1743) získat post královského hejtmana Nového Města (1721) a později Starého Města pražského (1729). Jeho synovi Heřmanu Jakubovi (1706–1784) spolufinancoval kavalírskou cestu do západní a jižní Evropy v letech 1725–1727.[8]

Zámek Krásný Dvůr

Po rodičích vlastnil Chudenice, Švihov, Krásný Dvůr, Petrohrad, Stružná (kdysi Kysibl, její cena byla 114 tisíc zlatých), Kostomlaty, Mělník, Kosmonosy (v hodnotě 102 tisíc zlatých), Kost (téměř 187 tisíc zlatých), Vinoř, Kowary (kdysi Schmiedeberg ve Slezsku a Jindřichův Hradec. Majetek rozšířil (případně jeho poručníci) o Srbice, Chocomyšl, Lštění, Kanice, Přestavlky, Dobříkov, Rabštejn, Stráž nad Nežárkou, Dlažov, Spůle, Mezholezy, Smržovice a Slavíkovice[9] Jeho rod neměl nikdy předtím ani potom větší nemovitý majetek. Jím vlastněná panství, statky a dvory se nacházely ve čtyřech krajích, a sice Vltavském, Bechyňském, Plzeňském a Žateckém.

Nejenom císaři poskytoval obrovské sumy peněz (půjčky, dary), proto se dostal do finančních nesnází a musel změnit fideikomis. Jeho nová podoba byla zapsána do zemských desek 27. dubna 1731 a zahrnovala Krásný Dvůr, Petrohrad, Kowary, statek Milčeves, Černínský palác v Praze na Hradčanech, Chudenice, Jindřichův Hradec, Švihov, statky Polín, Srbice a Chocomyšl. Hodnota tohoto majetku přesáhla 1 milion zlatých.[10]

V dospělosti byl František Josef velkým stavitelem a zasloužil se o výstavbu zámku Krásný dvůr, nechal opravit zámek v Jindřichově Hradci po požáru v roce 1721. A také nechal zbudovat chudenickou Bažantnici a poutní kostel sv. Volfganga. Na Černínském paláci v Praze pracovali František Maxmilián Kaňka, Matyáš Bernard Braun nebo Ondřej Filip Quitainer.

Byl donátorem 6. a 10. kaple poutní cesty od pražské Lorety do kláštera v Hájku. Kaple byly stavěny v letech 1720–1724.

Kopie jeho portrétu namalovaného Petrem Brandlem v roce 1721 visí v přízemí zámku v Jindřichově Hradci.

Oženil se 12. května 1717 se čtrnáctiletou Isabelou Marií z Merode z Westerloo (1703–1780), dcerou Jana Filipa hraběte z Merode markýze z Westerloo a jeho manželky Marie Terezy Pignatelli, vévodkyně z Monteleone. Seznámili se v Bruselu. Narodilo se jim pět dětí:

• 1. Marie Tereza (18. 4. 1719 – 4. 3. 1786)[11]
  • ∞ (20. 8. 1738) František Ferdinand Novohradský z Kolowrat (10. 9. 1714 – 10. 12. 1763)
• 2. Marie Desiderie Norbertina (23. 5. 1720 – 1. 10. 1720)[11]
• 3. Marie Anna (19. 1. 1722 – 15. 1. 1772)[11]
  • ∞ (9. 4. 1741) František II. z Mansfeld-Vorderortu, kníže z Fondi (6. 7. 1712 – 15. 2. 1780)
• 4. Václav Jan Nepomuk František (5. 6. 1724 – 21. (22.) 2. 1733)[11]
• 5. Prokop Vojtěch František (23. 3. 1726 – 30. 1. 1777)[11]
  • 1. ∞ (28. 6. 1746) Marie Antonie Colloredová (21. 4. 1728 – 2. 10. 1757)
  • 2. ∞ (18. 8. 1759) Marie Tereza Rajská z Dubnic (17. 5. 1736 – 5. 2. 1780)

Vdova Isabela Marie se v roce 1735 podruhé vdala za Černínova nevlastního bratra Františka Antonína (1710–1739). Prvního manžela přežila téměř o 50 let.