Jan Kryštof Liška

Jan Kryštof Liška (asi 1650 ve Vratislavi – 23. srpna 1712 v Lubuši, Slezsko) byl český barokní malíř. Jeho dílo zahrnuje především oltářní obrazy a fresky.

Jan Kryštof Liška
Narození1650
Vratislav
Úmrtí23. srpna 1712 (ve věku 61–62 let)
Lubiąż
Povolánímalíř
PříbuzníAnna Elisabeth Willmannová (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis
Vrcholné Liškovo dílo oltářní obraz Stigmatizace sv. Františka v kostele sv. Františka z Assisi na Starém Městě

Jan Kryštof se narodil do moravské šlechtické rodiny rytíře Lišky z Rottenwaldu, otec byl císařským úředníkem a kancelistou v klášteře v Lubuši a ve Wroclawi, ale brzy zemřel. Matka Helena Regina se roku 1662 podruhé provdala za slezského malíře Michaela L. Willmanna. Mladý Liška měl k otčímovi blízký vztah, v letech 1664-1670 se vyučil v jeho dílně. Spolupráce mezi Liškou a Wilmannem zůstala až do Wilmannovy smrti těsná a velmi dobrá. Otčím Liškovi umožnil v letech 1674–1680 absolvovat studijní cestu po Itálii, na které Liška studoval především jasnou barevnost a uvolněný rukopis na dílech Lucy Giordana, Giovanni Battisty Galliho, G. Lanfranca a dalších mistrů radikálního baroka. Od roku 1689 pracoval v Čechách, především v Praze, kde vedl stále spory s malířským cechem, zároveň umělecky zůstával poněkud ve stínu svého slavnějšího otčíma. Willmann zemřel v roce 1706 a Liška získal jeho místo v cisterciáckém lubušském klášteře. Odtud získával zakázky především z cisterciáckých a karmelitánských klášterů, ale i od jiných církevních institucí.

Vliv jeho malířských kompozic italského pojetí a techniky, stejně jako portrétní charakteristika jsou patrné především u freskové malby Václava V. Reinera, který se u Lišky učil, ale také u Petra Brandla, Jiřího Viléma Neunhertze, Jakuba A. Pinka nebo Františka J. Luxe.

Dílo

Praha

Oltářní obrazy:

  • oltářní obraz Karmelitánští patroni s Pannou Marií a císařem Leopoldem I., kostel sv. Havla na Starém Městě pražském
  • oltářní obraz Stigmatizace sv. Františka v křižovnickém kostele sv. Františka z Assisi na Starém Městě pražském (1701). Pro tento kostel také namaloval Nanebevzetí Panny Marie a pracoval na freskách, které dokončil Reiner.
  • oltářní obrazy Výslech sv. Jana Nepomuckého, Svatý Jan Evangelista na Patmu a Smrt sv. Vojtěcha, dnes kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech.
  • obraz Svatá Voršila pro hlavní oltář a Svatá Anna Samatřetí pro boční oltář kostela sv. Voršily na Novém Městě pražském
  • čtyři oltářní obrazy: Svatá rodina, Čeští patroni, Kristus na návštěvě u Marie a Marty a Srdce Ježíšovo, v premonstrátském kostele Panny Marie v Praze na Strahově.

Čechy
  • oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, klášterní kostel v Oseku (1696)
  • oltářní obrazy Svatý Augustin a Svatý Norbert, klášterní kostel v Doksanech (1700)
  • Sv. Antonín, Sv. František a Tři svatí králové pro klášterní kostel kapucínů v Mnichově Hradišti .
  • oltářní obraz Svatí zemští patronové pro klášterní kostel v Sedlci u Kutné Hory (1692).
  • pro klášter v Plasech namaloval obraz Sv. Máří Magdaléna pro patrovou gotickou kapli v sýpce), nástropní fresky Vítězství církve v sále Nové prelatury a Sen Jákobův na reprezentativním schodišti opatství, dále obrazy Svatý Bernard před Kristem, Svatý Štěpán Harding přijímá opasek od Panny Marie do soukromých sbírek opata Eugena Tyttla
  • oltářní obrazy sv. Václava, sv. Josefa, sv. Jan Nepomucký pro hřbitovní kostel sv. Václava v Plasích za hranicí klausury a šestici obrazů svatých pro zpovědnice konventního kostela (sv. Augustin, Král David, sv. Jeroným, sv. Petr, sv. Marie Magdaléna, sv. Marie Egyptská).

Slezsko
  • obraz Nalezení sv. Kříže sv. Helenou pro kostel svatého Kříže ve Vratislavi
  • nástěnné malby v klášterním kostele sv. Josefa v Křesoboru
  • obraz Matka boží, Bůh otec a Duch svatý v klášterním kostele v Jindřichově.
  • obraz Smrt sv. Benedikta a Svatá Scholastika při korunovaci (1708), v kostele Nanebevzetí Panny Marie Kamenci

Galerie a muzea

Literatura

  • NEUMANN, Jaromír. Jan Kryštof Liška 1, 2. Umění. 1967, čís. 15, s. 135–176, 260–311.
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl I, A-M, editor Anděla Horová, Praha 1995, s. 454-455.
  • Liška ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.