Oblastní galerie Liberec

Základ sbírkového fondu Oblastní galerie Liberec tvoří původní sbírky výtvarného umění Severočeského muzea. Jejich podoba se výrazně změnila v roce 1904 po smrti Heinricha Liebiega (bratra Johanna Liebiega ml.), který svou sbírku spolu s velkorysým darem 600 000 rakouských korun odkázal městu Liberci. Liebiegova sbírka obsahovala více než dvě stě děl německých, rakouských a francouzských umělců 19. století a sám Heinrich Liebieg ji označil za jednu z nejlepších sbírek v tehdejším Rakousku-Uhersku.

Z peněz Liebiegovy nadace se nakupovala díla německého malířství 19. a 20. století. V roce 1918 daroval jablonecký lékař Anton Randa libereckému muzeu grafickou sbírku čítající na 6 000 grafických listů italských, německých, nizozemských a francouzských mistrů 15.–19. století. V roce 1927 byla zakoupena sbírka Ferdinanda Blocha z Prahy, která byla zaměřená, vedle starších obrazů kabinetní malby z doby od baroka po 19. století, především na německo-české malíře 19. a 20. století (Wilhelm Riedel, Alfred Justitz, ad.).

Počátek systematického budování sbírkového fondu českého umění 19. a 20. století spadá do počátku padesátých let 20. století, kdy se prvním ředitelem již samostatné galerie stal Jaro Beran, liberecký rodák a grafik. Od této doby jsou nákupy uměleckých děl zaměřeny především na vytvoření kvalitní sbírky českého umění 20. století. V šedesátých letech se tehdejší ředitelka galerie Hana Seifertová zasloužila o vybudování zcela nové sbírky nizozemského malířství 16.–18. století. Za všechny autory tzv. „malých mistrů“ lze uvést jména jako Jan Davidsz. de Heem, Thomas Heeremans, Jan Jansz. van de Velde a Jacob Willemsz. de Wett. (viz Portál:Nizozemsko/Malíři)

Část sbírek je návštěvníkům zpřístupněna v pravidelně obměňovaných stálých expozicích. Galerie nabízí celkem pět stálých expozic: Na vlnách umění (Umění z Čech, Moravy a Slezska), Heinrich Liebieg, sběratel a mecenáš (německé a rakouské malířství 19. století – Wilhelm Leibl, Franz von Lenbach, Gabriel von Max, Eugen Jettel, August von Pettenkofen, ad. a francouzská krajinomalba 19. století, především díla příslušníků tzv. barbizonské školy a kolekce obrazů Eugèna Boudina), Zlatý věk nizozemské malby (nizozemské malířství 16.–18. století), Z historie lázní a galerie a Buď v obraze (interaktivní expozice).

V novém sídle Oblastní galerie Liberec získala velký prostor rovněž galerijní pedagogika, ať již v podobě interaktivní expozice Buď v obraze nebo v podobě velkého výtvarného ateliéru.

Rekonstrukci budovy lázní projektoval ateliér SIAL pod vedením Ing. arch. Jiřího Bučka a Ing. Karla Novotného v letech 2009-2010. Stavební práce prováděla společnost Chládek a Tintěra od září 2011 do června 2013. Během rekonstrukce byly odstraněny některé příčky, bazénová vana, historické detaily byly uchovány a restaurovány. Rekonstrukce se snažila zachovat historické detaily, jasně odlišit nově vložené části od původních a současně zachovat památky na původní využití budovy jako lázní.

V rámci rekonstrukce byla přistavěna nová budova depozitáře s fasádou z eloxovaných hliníkových šablon, na kterých se uplatnil motiv z originální šablony pro ruční potisk látek ze 2. poloviny 19. století. Depozitář získal hlavní cenu Klubu za starou Prahu jako nejzdařilejší novostavba v historickém prostředí, která byla realizována v České republice v roce 2013.

SIAL získal za rekonstrukci také hlavní cenu soutěže Grand Prix Obce architektů za rok 2013 a hlavní cenu v soutěži Stavba roku Libereckého kraje 2013.

Investorem rekonstrukce bylo město Liberec, které získalo finanční prostředky z Regionálního operačního programu (podprogram Integrovaný plán rozvoje měst) a Liberecký kraj (15 % z celkových nákladů) a který rovněž financoval vnitřní vybavení. Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly 360 milionů Kč včetně DPH.