Autoportrét s gestem počítání na prstech

Autoportrét s gestem počítání na prstech je autoportrét barokního malíře Petra Brandla.

Autoportrét s gestem počítání na prstech
AutorPetr Brandl
Rok vzniku1722–1725
Technikaolej na plátně
Rozměry68 × 54 cm
UmístěníNárodní galerie v Praze

Historie

Byl součástí sbírky prof. Dr. Viléma Weise (1835–1891) v Praze. V rukopisném inventáři z osmdesátých let 19. století pod č. 5 - „P. Brandl, Vlastní podobizna na prstech počítajíc“. Roku 1914 reprezentován na výstavě německého umění v Darmstadtu jako majetek ředitele Schuleina z Mnichova pod označením mužský portrét z ruky Jana Kupeckého. A. Matějček roku 1931 autorství přiřazuje Brandlovi a obraz zařazuje do rané tvorby malířovy. Vystaven na exhibici Autoportréty v Alšově síni Umělecké Besedy a roku 1966 byl součástí expozice českého baroku v Miláně. Poněkud složitý osud nejpopulárnějšího portrétu Brandlova je podrobně analyzován Jaromírem Neumannem, až po jeho restauraci, roku 1960.

Archivní doklady z let 1725–1732 mluví o malíři pronásledovaném soudy a věřiteli, o marnotratníku, který si objednává hedvábné kostýmy, o nenapravitelném pijáku vzácných vín a milovníku pochoutek, který se pak dožaduje od klášterních lékárníků nových a nových medicin, aby odstraňoval neblahé důsledky, k nimž vede navyklý způsob žití.

Popis díla

Autoportrét (1722–1725) Brandlův označen „s gestem počítání na prstech“ (olej na plátně o rozměrech 68 × 54) ze soukromé sbírky je vystaven v permanentní expozici Národní galerie v Praze ve Schwarzenberském paláci v Praze na Hradčanech.

Téměř šedesátiletý malíř se znázornil v sametové pokrývce hlavy, jejíž okraj je ozdoben vydří kožešinou a oděn v tmavošedozeleném kabátci zdobeným zlatem. Pohublá tvář Brandlova zvýrazněná tmavým obočím, podočnicovými kruhy, které unavené oči vizuálně doplňuje nos a malinově smyslné rty s nevýraznou bradou. Sebejistá vnitřní expresivnost autoportrétu, v držení těla a pohledu Brandlova na diváka je navýšena gestem počítajících (symbolika času) pěstěných prstů - povahovým rysem typicky brandlovsky věčně neukojeného dychtivce - neřestných - radostí barokního životoběhu. Zvláštní výrazová naléhavost se neustále přetavuje mezi moudrým poznáním a absencí rezignace - melancholie. Nejsugestivnějším kmitajícím rysem tohoto díla je hektická reflexe touhy sebepoznání. Argumentaci výkladu je malířem věnován zájem v precizně složitě vizuálně vystavěném konceptu gesta počítajících prstů, které ho souběžně reprezentují jako synonymum "velkého malíře".

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.