Skalka (Mníšek pod Brdy)

Kostelík svaté Máří Magdalény

Na sklonku 17. století vyrostl na skalnatém ostrohu Rochota nad Mníškem komplex budov, později nazývaný Skalka. Kostelík, klášter a poustevnu dal postavit syn zakladatele mníšeckého zámku Servác Ignác Engel z Engelsflussu po velké morové epidemii, která se nevyhnula ani jeho rodině. Po vykoupení potřebných pozemků z vlastnictví dobříšského knížete Mansfelda se započalo se stavbou. Kostel je zasvěcen sv. Maří Magdaleně a vzorem pro stavbu je kaple v jeskyni La Sainte Baume v jižní Francii, kde Maří Magdalena podle legendy ze 6. století třicet let žila. Engel získal pro své plány slavného barokního architekta Kryštofa Dientzenhofera, vyslal ho na studijní cestu do Provence a ten inspiraci zhmotnil do podoby českého baroka. Tato stavba s elipsovitou svatyní a čtvercovou věží patří mezi nejhodnotnější barokní stavby v Čechách. Interiér představoval jeskyni, podlaha byla pokryta křemennými oblázky, ze stěn a stropu visely krápníky. Na výzdobě interiéru se podíleli významní umělci baroka, např. řezbář Jan Bendl nebo malíř Karel Škréta. Stavba za dozoru mníšeckých polírů byla hotova za pouhé dva roky (1692–1693). Současně s kostelem vznikal klášter a poustevna („rekolekční dům“), které rovněž navrhl K. Dientzenhofer. I zde se nacházely skvosty barokního umění. Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz Sv. Máří Magdalena od Petra Brandla. Tato freska se nacházela v klášterním refektáři a vzhledem k době jejího zrodu je zajímavá odklonem od tradiční barokní metody kontrastního šerosvitu. Obraz je považován za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl. Při poškození areálu Skalky poddolováním v 50. letech (20. století) byl obraz přenesen na plátno a umístěn v kostele sv. Václava v Mníšku. Velká nástropní freska Nanebevzetí Panny Marie, s pozoruhodnou nožkou anděla z obrazu plasticky vystupující (vzniklá Brandlovou opravou původní nožky stvořené pomocníkem), byla "darována" sovětským osvoboditelům. Dalším zajímavým dílem je Pieta sochaře Jana Brokoffa umístěná v poustevně.

Klášter a kostel svaté Máří Magdalény

Křížová cesta – pohled od kostela sv. Máří Magdalény v zimě

Pro dokončený klášterní areál byla část okolního lesa přeměněna na pole a založen poplužní dvůr. Vše bylo připraveno, ale klášteru nebylo v církevních kruzích přáno, a tak se plánovaný příchod benediktinů na Skalku neuskutečnil. Zakladatel Skalky umírá roku 1704, aniž by byla jeho představa naplněna. Zprovoznit klášterní areál se nepodařilo ani dalšímu z mníšeckých pánů Ignáci Karlu Engelu z Engelsflussu. Tento neutěšený stav trval až do 12. října 1762, kdy byla sepsána a stvrzena nadační listina kláštera a na Skalku přichází řád františkánů. O to se přičinila po dlouhých a složitých jednáních hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic, zbožná tchyně nového majitele panství Václava Ignácia z Unvertu, které se po více než padesáti letech podařilo probudit Skalku k životu. Provedla nejnutnější opravy, dala postavit křížovou cestu a zajistila klášteru fundace. Pod kostelíkem dala vybudovat rodovou hrobku Unvertů. Řád františkánů spravoval Skalku, která se stala oblíbeným poutním místem, až do konce 2. světové války. Od konce 19. století se Skalka stává též vyhledávaným turistickým cílem (v roce 1889 sem byla vyznačena třetí česká značená cesta pro turisty). Chudý řád františkánů však neměl dostatek prostředků na opravu objektu, a tak Skalka v roce 1925 změnila majitele (stala se jím Náboženská matice). Po druhé světové válce se nacházela ve velmi špatném stavu a v roce 1947 byla nákladem více než jednoho milionu korun rekonstruována. Po deseti letech se však z areálu stala prakticky neobyvatelná zřícenina. Zůstala pouze restaurace v barokní budově hostince, která byla v provozu ještě v roce 1968, ale i ta byla později zbořena a již nebyla obnovena. Její ruiny se nalézají za novým roubeným domkem "občerstvení" spolu se zříceninami hájovny. Areál, včetně jezírka s lekníny, byl obnoven až po roce 1989, série obrazů Petra Brandla, z nich většina skončila v Rusku, se však sem již vrátit nemohla.

Nedlouho po rekonstrukci v roce 1947 skalecký areál opět chátral. Kvůli lhostejnosti, neúctě k uměleckým a kulturním hodnotám po roce 1948 a poddolování se staly ze Skalky rozvaliny. Hrobka Unvertů pod kostelíkem byla vypleněna a obrovská trhlina ve východní zdi Dientzenhoferova kostelíka sv. Máří Magdaleny dosáhla rozměrů 13 × 1 m. Teprve na konci 80. let (20. století) se na Skalku začal vracet stavební ruch a budovy byly zvolna nákladně opravovány. V současné době je částečně opravena kaple sv. Máří Magdaleny a dokončena oprava kláštera. Klášter byl prakticky znova postaven na zbytcích dřevinami zarostlých základů a obvodových zdí. V roce 2010 došlo ke stabilizaci pozůstatků budovy bývalé hájovny a k obnovení barokní poutní stezky z města na Skalku. V naprostých rozvalinách je původní budova, která byla vystavěna jako škola adjunktů. Zároveň je zcela zničen poplužní dvůr.

Město Mníšek pod Brdy nechalo také provést restaurátorský průzkum vnitřků čtrnácti kapliček, který souvisel se záměrem osadit do jejich nik umělecké reliéfy. Koncem března 2019 byly kapličky osazeny reliéfy jednotlivých zastavení biblické Křížové cesty, které vytesal do žuly sochař Martin Mikula. Městu s realizací pomohly dotace Středočeského kraje a veřejná sbírka, která byla vyhlášena ve spolupráci s Římskokatolickou farností sv. Václava v Mníšku pod Brdy.[2]

Poutní místo je chráněno jako nemovitá Kulturní památka České republiky.[3]

Koná se v těchto prostorách pravidelně vždy v sobotu před svátkem sv. Máří Magdaleny (22. července). Pro méně pohyblivé poutníky je vedením města zajištěna od pošty v Mníšku pod Brdy (zavedena) bezplatná autobusová doprava (odjezd v 9:00), zdatnější jdou procesím novou cestou na Skalku. Od 10:00 začíná před kostelíkem slavnostní zpívaná mše, celebrovaná důstojným otcem mníšecké farnosti sv. Václava, za účasti kněží z okolních farností (Nový Knín apod.). V roce 2015 přislíbil též svojí účast pan arcibiskup Dominik kardinál Duka.