Historie Josefa Egyptského

Dílo se řadí mezi nejvýznačnější objednávky hraběte Františka Josefa Černína z Chudenic. Brandl pro něho pracoval od roku 1718. V té samé době, kdy byl též zaměstnán břevnovskými benediktiny. Dochoval se účet za obraz s datem 14. února 1721 od hraběcího účetního Františka Antonína Tunkla na 400 zlatých. V dalším archivním dokladu (soupisu pozůstalosti z roku 1733) se píše o jeho vynikající kvalitě. Opětovně je obraz zmiňován v záznamech z let 1771 a 1791. 13. března 1796 dílo zapůjčil hrabě Jan Rudolf Černín do Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Je uváděno v katalozích roku 1827, 1831, 1835 a 1838. Po vyklizení Černínského paláce roku 1860 byl přestěhován s rodovou galerií na zámek do Jindřichova Hradce, kde je dodnes uchován.

Dějství díla se sporadicky odvíjí od překvapeného Josefa Egyptského který je zobrazen za bohatě oděnou postavou „hlavního vezíra faraona“, –protnutého světlem. Přes parafrázi egyptské kultury – „římskou architekturu“ dobovou asociaci monstrozity – je divák skrze epickou hektičnost vržen do příběhu. Na protilehlé straně dějství je účastníkem při důkladné prohlídce vaků s obilím, kde služebníci nalézají věštecký stříbrný kalich, který pochází z majetku správce faraóna. Účastníci zjišťují, že pohár je v žoku nejmladšího ze sourozenců – Benjamina. Ten má dle práva propadnout životem, neboť již není svobodným. Další dějství se odehrává již před palácem, kdy obstoupeni římskými pochopy, jako zločinci, neprostupně chrání pastevci nejmladšího Benjamina a zároveň v hektickém napětí se domáhají slyšení správce majetku faraóna. Tato dvě časová dějství jsou oddělena „žoldákem“, který odděluje jednotlivé příběhy a je nezúčastněným pasivním divákem stejně jako diváci na balkóně v pozadí, kteří jsou pobaveni humorným příběhem přivandrovalých pastevců. A tak se všichni nabízejí do otroctví, aby zachránili posledního syna Ráchel a splnili slib daný otci Benjamina, že ho přivedou nazpět. Poslední tematický okruh, který je prvním ze všech, ale vizuálně nejvzdálenějším tématem obrazu – srocení rodu kolem kulatého kamenného stolu, kde před příchodem do Egypta přesvědčují starého otce Jákoba, aby s ním vyslal jejich nejmladšího bratra pro obilí na chléb, aby byli zachráněni před jistou záhubou hladem.

Dílo je kompozičně spíše klasicistního rázu, bez obvyklé exaltovanosti Brandlova projevu. O to více se ukazuje dusivá atmosféra rozhodování jedince v situaci, kdy svým rozhodnutím může spustit prizma chaosu s o to větším důrazem příběhu Josefa. Syna Jákoba a staršího bratra Benjamina, který byl před více než třinácti lety vhozen do studny, téměř zavražděn svými bratry, ale nakonec vyměněn za peníze, vržen do otroctví, křivě nařčeného za pokus o znásilnění Putifarky, uvězněn a za přízně utrpení nespavostí trýzněného faraona temnotou vězení vyvržen výkladem snů o blahobytu a bídě cyklických sedmi let.

• Historie Josefa Egyptského – v katalogu Petrbrandl.eu