Kapitál

Vlastní kapitál nebo také vlastní jmění, je kapitál, který patří majitelům, vlastníkům či společníkům a vzniká hospodářskou činností firmy.

Vlastní kapitál není fixní veličina, ale její hodnota se mění v příslušných období podle hospodářského výsledku. Pokud podnik či organizace dosahuje zisku, který zároveň není spotřebován, vlastní kapitál roste a naopak, pokud je ztrátový, vlastní kapitál klesá.

Obsahuje čtyři základní složky:

• Základní kapitál – označuje hodnotu peněžních a nepeněžních vkladů společníků do podniku. Vytváří se povinně při založení společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a komanditní společnosti a její výše se eviduje do obchodního rejstříku.Řadí se do 4. účtové třídy (Kapitálové účty a dlouhodobé závazky). Jeho výše i změny se zachycují na pasivní účet (411 – Základní kapitál), ke kterému musí účetní jednotky povinně vést analytické účty, na nichž odděleně sledují tři složky a to
  • Základní kapitál tvořený vklady
  • Základní kapitál tvořený ze zisku přímo i zprostředkovaně
  • Vklady jednotlivých osob

Základní kapitál se zvyšuje buď získáním dalšího společníka, novými peněžními i nepeněžními vklady společníků, nebo v případě akciových společností vydáním či navýšením hodnoty akcií.

• Kapitálové fondy – tvoří peněžní i nepeněžní zdroje, které vychází z vnějšího prostředí, kterým se říká kapitálové vklady, ale nejsou součástí cizího kapitálu. Nemají vliv na výši základního kapitálu a nejsou tvořeny ze zisku společnosti. Účtuje se o nich na pasivním účtu (413 – Ostatní kapitálové fondy). Řadíme mezi ne:
  • Ostatní kapitálové fondy, které se skládají z peněžních i nepeněžních vkladů mimo základního kapitálu
  • Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a dluhů
  • Oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách
  • Rozdíly z přeměn obchodních korporací
  • Rozdíly z ocenění při přeměnách obchodních korporací

• Fondy ze zisku – jsou fondy vycházející interně ze zisku, které slouží ke krytí budoucích investic podnik. Jejich tvorba spočívá v odkládání části disponibilního zisku (neboli zisku po zdanění) pouze k těmto účelům. Jejichž tvorba se předepisuje buď Zákonem o obchodních korporacích, pak jsou nazývány jako statutární, nebo dobrovolně na základě rozhodnutí, které je uvedeno ve společenské smlouvě či stanovách. Patří sem:
  • Rezervní fond ( účtuje se na pasivní účet 421)
  • Nedělitelný fond (účet 422)
  • Statutární fondy ( účet 423)
  • Ostatní fondy ze zisku (účet 424)

Kde, rezervní a nedělitelný fond slouží ke krytí případné ztráty.

• Nerozdělený zisk – určuje část zisku po naplnění daňové povinnosti, která se navíc nerozděluje majitelům, ale zůstává k dalšímu podnikání. Nemusí mít peněžní formu.[2] Nerozdělený zisk se používá dle stanovení a to:
  • Zákona o obchodních korporacích
  • O státním podniku
  • Společenské smlouvy
  • Stanov účetní jednotky

Účtuje se o něm na pasivním účtě (číslo 428). Nepoužívá se u veřejných obchodních společnostech a u individuálního podnikatele (fyzických osob, které jsou účetními jednotkami).

Cizí kapitál neboli cizí zdroje financování je dluh podniku či organizace, který musí v určité době splatit, tj. závazky vůči jiným subjektům, například bankám, finančním úřadům, dodavatelům, zdravotním pojišťovnám apod. Strany, kterým mají být tyto závazky vyplaceny se nazývají věřitelé. Společně s vlastním kapitálem tvoří součást pasiv. Veškeré přírůstky se zaznamenávají na stranu Dal, splátky na stranu Má dáti. Podnikatelé ho využívají v době, kdy si finančně nevystačí s vlastním kapitálem.

Cizí zdroje rozdělujeme podle doby splatnosti:

Objem krátkodobého kapitálu má vliv na míru pracovního kapitálu a běžnou likviditu. Je běžnou součástí každého podniku, kde z krátkodobého kapitálu financují materiál, zboží, energie a další provozní potřeby.

Zahrnuje:

• Krátkodobé bankovní úvěry – kratší než 1 rok, nebo část dlouhodobého úvěru splatná do 12 měsíců. Jsou účtovány na stranu Má dáti pasivního účtu (231 – Krátkodobé bankovní úvěry ) a splátky dluhu, na stranu Dal pak jejich přírůstky. Zařazujeme zde:
  • Eskontní úvěr, který poskytují banky na financování zásob nebo pohledávek z obchodního styku
  • Lombardní úvěr, kterej je zajištěn zástavou movitých věcí (cennými papíry, komoditami apod.). Využívají ho obchodní banky, které si tímto způsobem půjčují od České národní banky.
  • Kontokorent – umožňuje zájemcům čerpat finanční prostředky na běžném účtu do minusu. Výše minusu je sjednaná částka uvedená ve smlouvě
• Dodavatelské úvěry – úvěr na zboží poskytnuté dodavatelem ve formě odložené platby na pozdější dobu
• Odběratelské úvěry – forma obchodního úvěru, který je poskytnut odběratelem dodavateli ve formě zálohy na dodávané zboží
• Závazky vůči zaměstnancům - sledují se na dvou pasivních účtech. Účet (331) - Zaměstnanci zachycuje mzdy, odvody na zdravotním a sociálním pojištění, daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. Na účtu (333) – Ostatní závazky vůči zaměstnancům se účtuje o cestovních náhradách, odstupném nebo o poskytnutých zálohách na nákupy materiálu či služeb pro zaměstnavatele.(nevyplacené mzdy a platy)
• Závazky vůči finančnímu úřadu - patří například doplatek DPH, který se účtuje jako dluh vůči této instituci na stranu Dal účtu (343) – Daň z přidané hodnoty. Na účtu (345) – Ostatní daně a poplatky se pak zachycují další daně (silniční, z nemovitých věcí apod.). Přírůstky dluhů se účtují na stranu Dal, platby záloh na stranu Má dáti.
• Výdaje příštích období – jsou nákladem, který má účetní jednotka v danou chvíli, ale zatím neobdržela fakturu. Nemůže je proto zaúčtovat jako běžný závazek. Typicky se jedná o nájemné, hrazené zpětně. Jejich vznik se zachycuje na stranu Dal, na Má dáti pak přijetí faktury, resp. zaúčtování klasického závazku.
• Směnky - jsou cenné papíry předepsané na určitou částku, které opravňují jejich majitele požadovat po dlužnících ve sjednané lhůtě jejich splacení.
• Krátkodobé půjčky - lze je využít na jakýkoliv účel. Při tomto typu úvěru, však může být roční procentní sazba nákladů velmi vysoká. Účtuje se o nich na účtu ostatní krátkodobé finanční výpomoci (číslo 249).

Zahrnuje:

• Dlouhodobé bankovní úvěry (např. hypotekární úvěry)
• Termínované půjčky
• Vydané podnikové obligace
• Dlužní úpisy (směnky vlastní, směnky cizí)
• Leasingové dluhy

Dalším zdrojem financování jsou i rezervy, které se využívají při náhlých budoucích výdajích, se kterýma firma nepočítala (např. kurzové ztráty, opravy atd.). Jsou tvořeny z nákladů, na rozdíl od rezervních fondů, které se tvoří ze zisku.

Chce-li společnost využít cizí zdroje, obrátí se především na finanční nebo kapitálový trh, popřípadě na trh soukromého kapitálu.

Obecně financování cizím kapitálem bývá levnější strategií, protože jeho náklady jsou zpravidla nižší a také z důvodu daňové optimalizace (rozdíl mezi základem daně a úroku). V situaci, kdy vlastnící nenárokují vysoký zisk, je za určitých okolností výhodnější využití vlastního kapitálu. Také často platí, že krátkodobý kapitál je levnější než dlouhodobý. K posuzování a analyzování finanční struktury podniku slouží především ukazatel zadluženosti, který měří schopnost společnosti hradit své závazky.[3]

• Podnikatel nedisponuje dostatečně velkým kapitálem potřebným k založení podniku. Přizvání dalších společníků by sice snížilo potřebu cizího kapitálu, ale zároveň by stouply náklady na kapitál
• Podnikatel nedisponuje potřebným kapitálem v číše když ho potřebuje. Pomocí cizího kapitálu se tak dají uskutečnit věci, které by jinak nebylo možné realizovat
• Používáním cizího kapitálu nevznikají jeho vlastníkovi žádná řídící pravá. V případě přizvání společníků by se řídící pravomoc dělila podle množství vloženého kapitálu.
• Cizí kapitál je většinou levnější než vlastní kapitál, a tím se zvyšuje rentabilita podniku.

• Cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu
• Každý další dluh je dražší, a je obtížnější jej získat. Důvodem jsou obavy potencionálních věřitelů o svůj kapitál, v případě likvidace vysoce zadluženého podniku
• Vysoký podíl cizího kapitálu omezuje řízení managementu, které musí být přizpůsobeno věřitelům

Samotný poměr mezi vlastním a cizím kapitálem závisí především na odvětví, ve kterém podnik působí, struktuře majetku podniku, úrokové míře bank a jiných faktorů. Obecně platí, že použití cizího kapitálu zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu, pokud je úroková míra nižší než samotný zisk podniku. Takové působení cizího kapitálu označujeme jako finanční páka. Zároveň však platí, že se zapojováním cizího kapitálu roste i jeho rizikovost.

Kapitál můžeme rozlišovat i podle způsobu jeho získávání:

• Kapitál vnější (externí kapitál) – pochází od vlastníků podniku a dalších subjektů mimo podnik
• Kapitál vnitřní (interní kapitál) – podnik je vytvořil vlastní činností

Rozdělení kapitálu dle doby použitelnosti:

1. Trvalý kapitál – možnost volného použití na neomezenou dobu
2. Dočasný kapitál
   1. Krátkodobý – možnost volného použití na dobu kratší než 1 roku
   2. Dlouhodobý – možnost volného použití na dobu delší než 1 rok[4]

Delení kapitálu dle formy:

• Finanční kapitál – peněžní podoba kapitálu neboli volné finanční prostředky (např. hotové peníze, pohledávky, cenné papíry, deriváty), slouží k pořízení reálného kapitálu
• Reálný (fyzický) kapitál – fyzická podoba kapitálu (např. stroje, budovy, materiál, polotovary, nehmotný majetek jako je licence, know-how nebo software)[5]

Nebo také výnosnost znamená schopnost dosahovat výnosu (zisku a podobne) na základě vložených prostředků. Ukazatel výnosnosti nebo efektivnosti hospodaření se vypočte jako poměr výnosu (zisku) k vynaloženým prostředkům (investice a náklady) a vyjadřuje se obvykle v procentech.Je to jedno z hlavních kritérií hospodářského podnikání.

• Rentabilita vlastního kapitálu - často se užívá také anglická zkratka (ROE - Return on Equity) je parametr, který ukazuje, jak velký čistý zisk vynesla každá investovaná koruna z kapitálu. Tento indikátor je důležitý zejména pro vlastníky společnosti, popřípadě držitele akcií, ale i pro ostatní investory.
• Rentabilita celkového kapitálu - nebo také rentabilita aktiv (ROA – Return on Assets) je parametr, který ukazuje celkovou výnosnost podniku. Na rozdíl od ROE tedy nerozlišuje, zda bylo pořízení aktiv financováno z vlastních, nebo cizích zdrojů.

Intelektuální kapitál je zvláštní formou kapitálu a je tvořen z toků a zásob znalostí ve společnosti.[6]

Skládá se ze tří složek:

• Lidský kapitál – představuje především schopnosti, dovednosti a znalosti lidí, jedná se potenciál skrytý v hlavě individua[7]
• Strukturální kapitál – označující se též jako organizační kapitál, jsou to zkrátka nahromaděné zkušenosti společnosti, které slouží k běžnému provozu a rozvoji organizace. Mezi strukturální kapitál řadíme např. know-how (návod k tomu, jak něco dělat správně), informace a data v počítačových databázích apod.
• Sociální kapitál – tvoří sociální vazby (tj. síť mezilidských vztahů) a komunikační sítě, které poskytují výměnu a sdílení znalostí např. řešení konkrétních problémů podniku, čí strategický plán. Mají potenciál být převedeny na něco hodnotného.[6]

Přírodní kapitál je světová zásoba všech přírodních zdrojů ze životního prostředí, do něhož patří nerostné suroviny, živé organismy, půda atd. Některé tyto zdroje se používají k produkci zboží a služeb, například les, který se nachází v přírodním parku, může být přeměněn na soukromé vlastnictví.[8]

Autoři Michéle Lamont a Annette Lareau pod pojmem kulturní kapitál rozumí jako „ kulturní signály jako jsou postoje, preference, formální vědění, jednání, statky, oprávnění používané jako nástroje sociální a kulturní exkluze.“[9] Můžeme tedy chápat, že tento termín představuje formu predispozic jedince či kolektivu k dosažení určitého sociálního statusu a to prostřednictvím verbální obratnosti, kulturního povědomí, či dosaženého vzdělání. Často je tedy využíván k identifikaci dominantní třídy, protože indikuje sociální status jedince.

Symbolický kapitál se skládá ze sociálního a kulturního kapitálu.

• Podnikový

• Veřejné

• Teorie investování = kapitálové trhy

• Vztah mezi podnikem a finančný trhy – rozpočet, zadluženost

• Vztah mezi nástrojem fiskální politiky, rozpočet a finanční trhy, dopad na kapitálové trhy to má, deficit = emise státních dluhopisů, nabídka CP, zvyšuje se, odláká to lidi od akcií třeba (klesne jejich cena)

• Vztah investor + finanční trhy, spíše než člověk, tak banka, fond, investor

·      úloha: zhodnotit bohatství

• zabývá se se stanovením výnosu, likvidity a rizika všech investičních nástrojů

• výběru atraktivního instrumentu a sestavením portfolia

•  stále kontrolovat atraktivitu

• Finanční Trhy , kde Subjekty na finančním trhu jsou investoři a nástroji jsou akcie a dluhopisy
• Recese (barometr) , padá na finanční trh a hned následují další trhy
• Srdce – napojen na další dva trhy (pracující vydělá, investuje)
• Finanční systém existuje v každém druhu ekonomiky a je tvořen 3 složkami – nenahraditelné, finanční trh střed nabídky a poptávky, místo obchodování
• Subjekty:
  • Sami to kupují, prodávají nebo zprostředkovávají (za provizi spojuje kupující a prodávající)
  • Přebytková jednotka:
    • Nejčastěji v domácnosti (60-80% úspor od lidí), podniky, zahraniční investor, stát s přebytkem státního rozpočtu
  • Deficitní jednotka:
    • Nedostatek finančních prostředků,  má nápad, co realizovat, půjčí si na to na finančním trhu
      1. Kritéria podle čeho půjčují:      
         1. Na jak dlouho, snaha na co nejdéle
         2. Náklady – snaha minimalizace

• • Emitent = emituje cenné papíry nebo dlužník v pozici může být:
    • Podnik, aby mohl realizovat, cizí zdroj levnější než vlastní kapitál, do určité doby přínosnější
    • Stát je v deficitu, dluhové krytí, vydává dluhopisy
    • Domácnosti – na bydlení, podnikání
    • Zahraniční subjekt – pokud je to výhodné
• Nástroje:
  • Instrumenty i cenný papíry