Švagr

Švagr, hovorově a familiérně „švára“, se používá k označení mužů ve vztazích, máme-li konkrétního člověka, mezi jeho partnerem v manželství a jeho sourozenci, tj. konkrétně:

bratr manžela nebo manželky,
manžel sestry,

Dle některých zdrojů též ale i:

manžel sestry druhého z manželů.[1]

Z hlediska práva, formálně švagrem nemůže být například muž v registrovaném partnerství, protože institut švagrovství vzniká jen na základě uzavření manželství.[2][3]

Slovo pochází ze základu svak-, příbuzný, viz např. slovenské svák, sváko. Manželův bratr se v minulosti označoval deveř,[4] manželčin bratr se jmenoval šir[5]. Ženským protějškem švagra je švagrová.

Odkazy

Reference

KROUPOVÁ, Libuše; FILIPEC, Josef. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 4. vyd. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1347-7. S. 440.
HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; WESTPHALOVÁ, Lenka, a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655–975). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-503-9. S. 504.
§ 3020 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K. Malý staročeský slovník [on-line]. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Verze 0.4.2. [citováno ze dne 31. 10. 2011]. Dostupný na <http://vokabular.ujc.cas.cz>.
HOLUB, Zbyněk. K paralelám českých a slovanských pojmenování rodinných: (s ohledem na systém jihočeských nářečí). digilib.phil.muni.cz. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Švakrovství v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo švagr ve Wikislovníku

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] KROUPOVÁ, Libuše; FILIPEC, Josef. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 4. vyd. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1347-7. S. 440.

[2] HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; WESTPHALOVÁ, Lenka, a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655–975). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-503-9. S. 504.

[3] § 3020 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[4] Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K. Malý staročeský slovník [on-line]. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Verze 0.4.2. [citováno ze dne 31. 10. 2011]. Dostupný na <http://vokabular.ujc.cas.cz>.

[5] HOLUB, Zbyněk. K paralelám českých a slovanských pojmenování rodinných: (s ohledem na systém jihočeských nářečí). digilib.phil.muni.cz. Dostupné online.