Eliška a její rod
Eliška a její rod je československý komediální televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která ho také v roce 1966 vysílala. Celkem vzniklo devět dílů, z nichž se dochovalo pouze sedm epizod. Seriál natočil režisér František Filip podle scénáře Jaroslava Dietla a Jiřího Hubače. Zaměřuje se na jednu pražskou hospodu a její zaměstnance v čele se servírkou Eliškou Rabasovou, kterou ztvárnila Olga Scheinpflugová.
Eliška a její rod | |
---|---|
Žánr | komedie |
Formát | seriál |
Dramaturgie | Jana Dudková Jiří Hubač |
Scénář | Jaroslav Dietl Jiří Hubač |
Režie | František Filip |
Hrají | Olga Scheinpflugová Josef Kemr Jiří Sovák Iva Janžurová |
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Počet řad | 1 |
Počet dílů | 9 (seznam dílů) |
Obvyklá délka | 57–68 min |
Produkce a štáb | |
Kamera | Vladimír Opletal |
Hudba | Jiří Malásek Jiří Bažant |
Způsob natáčení | převážně živě |
Produkční společnost | Československá televize |
Distributor | Československá televize |
Premiérové vysílání | |
Stanice | Československá televize |
Formát obrazu | černobílý, 4 : 3 |
Vysíláno | 16. února 1966 – 21. prosince 1966 |
Eliška a její rod na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Příběh
Na předměstí Prahy funguje v rámci podniku Restaurace a jídelny hospoda čtvrté cenové skupiny, kterou vede svérázný, bodrý, ale mírně cholerický hostinský Evžen Kroupa. Jako servírka a kuchařka zde pracuje rázná a dobrosrdečná Eliška Rabasová, které pomáhá mladá a trochu ztřeštěná Monika. Eliška i hostinský Kroupa bydlí ve stejné budově, jako se nachází hospoda, a jednoho dne se v domě objeví neznámý podivín Sova, kterého si Eliška vezme jako podnájemníka.
Obsazení
Hlavní role
- Olga Scheinpflugová jako Eliška Rabasová, servírka a kuchařka
- Josef Kemr jako Svatopluk Sova, podnájemník u Elišky
- Jiří Sovák jako Evžen Kroupa, hostinský
- Iva Janžurová jako Monika, učednice a pomocnice v kuchyni
Vedlejší role
- Jana Hlaváčová jako Věra Kaiserová, starší dcera Elišky Rabasové (minimálně 4 díly)
- Milan Mach jako Karel Šindelář (minimálně 4 díly)
- Lída Vostrčilová jako Šindelářová (minimálně 4 díly)
- Radúz Chmelík jako Vlastík Kaiser, manžel Věry Kaiserové (minimálně 3 díly)
- Dana Hlaváčová jako Zuzana Rabasová, mladší dcera Elišky Rabasové (minimálně 2 díly)
- Zdeněk Týle (minimálně 2 díly)
- Václav Lohniský jako Kocman (minimálně 2 díly)
- Jiří Schmitzer jako Jiří Kroupa, syn Evžena Kroupy (minimálně 2 díly)
Produkce
Seriál Eliška a její rod se vyvinul z plánované televizní hry[1] a původně pro něj tvůrci plánovali alespoň dvanáct dílů.[2] Scenárista Jaroslav Dietl, který byl hlavním autorem pořadu, psal titulní roli servírky Elišky pro Olgu Scheinpflugovou, která ji následně skutečně přijala. Byla to jedna z mála jejích televizních rolí.[3][4] Do dalších rolí obsadil režisér František Filip Josefa Kemra, začínající Ivu Janžurovou a Jiřího Sováka,[3] který v seriálu poprvé hrál rádiovce, což pak využil i v Chalupářích.[5] Autorsky se na seriálu podílel také Jiří Hubač, který napsal druhý díl.[6] Seriál byl vysílán živě.[4]
Vysílání
Po Rodině Bláhově (1959–1960) a Třech chlapech v chalupě (1961–1964) byla Eliška a její rod třetím československým televizním seriálem.[7] První díl byl na obrazovkách Československé televize uveden 16. února 1966 v 19.50 hod,[8] závěrečný devátý pak 21. prosince 1966 v 19.55 hod.[9] Seriál byl vysílán živě[4] (jako poslední v Československu) v přibližně měsíčním intervalu kolem osmé hodiny večerní, obvykle ve středu (pouze dva díly ve čtvrtek kolem 20.00 hod).
Záznamy posledních dvou dílů, „Živelní pohroma“ a „Staročeši proti mladočechům“, byly v pozdější době zničeny nebo ztraceny.[6]
Všech sedm zachovaných dílů vydala v roce 2014 Česká televize na DVD. Jako bonus sem byly zařazeny i jediné čtyři dochované epizody předchozího seriálu Tři chlapi v chalupě.[10][11]
Seznam dílů
Č. v seriálu | Název | Režie | Scénář | Datum premiéry | Stav |
---|---|---|---|---|---|
1 | Dcera | František Filip | Jaroslav Dietl | února 1966 | 16.dochován |
2 | Podnájemník | František Filip | Jiří Hubač | března 1966 | 16.dochován |
3 | Syn | František Filip | Jaroslav Dietl | dubna 1966 | 27.dochován |
4 | Hostinský | František Filip | Jaroslav Dietl | května 1966 | 12.dochován |
5 | Monika | František Filip | Jaroslav Dietl | června 1966 | 8.dochován |
6 | Benjamínek | František Filip | Jaroslav Dietl | června 1966 | 29.dochován |
7 | Utopenec | František Filip | Jaroslav Dietl | října 1966 | 12.dochován |
8 | Živelní pohroma | Jaroslav Dietl | listopadu 1966 | 3.nedochován | |
9 | Staročeši proti mladočechům | Jaroslav Dietl | prosince 1966 | 21.nedochován |
Přijetí
Podle Zdeňka Bláhy z Rudého práva odstoupil Jaroslav Dietl, coby hlavní autor Elišky a jeden z autorů předchozích Tři chlapů v chalupě, od anekdotických narážek na současnou společnost, na čemž byli postaveni Tři chlapi, a v Elišce se zaměřil na dramatické charaktery a všední životní situace. Herecké obsazení v čele s Olgou Scheinpflugovou potom označil za znamenité.[12] Příběhově však byl seriál podle Rudého práva spíše zklamáním kvůli triviálním motivům, absenci výraznější myšlenky a konvenčnímu útlému příběhu,[13] i když režie Františka Filipa pomohla seriálu k vyrovnanosti a přehlednosti.[14] Bláha také označil sedmý díl „Utopenec“ kvůli „krizi scenáristy“ i „problémům inscenačním“ (nezralý herecký výkon Jiřího Schmitzera) za jeden z nejhorších, „co jsme zatím v tomto žánru viděli“.[15] Naopak Dušan Havlíček z týdeníku Kulturní tvorba uvedl, že „Utopenec [je] zřetelně kvalitativním krokem vpřed v tomto seriálu, který dlouho nemohl najít svou tvářnost“. Pochválil Dietlův scénář s „typickým dietlovským humorem“, stylizovanou lidovou řečí, trefně umístěnými aktuální narážkami a přímočarostí příběhu, stejně jako postavu Sovákova hostinského i Filipovu režii.[16]
Odkazy
Reference
- Eliška a její rod. Kulturní tvorba. 1966, čís. 2, s. 2.
- Z. Další Eliška. Rudé právo. 1966-06-11, s. 2. Dostupné online.
- MATĚJKOVÁ, Jolana. Jaroslav Dietl: Tajemství vypravěče. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009. ISBN 978-80-87021-62-0. S. 47–48.
- Reportáž z pořadu Abeceda ČT [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-11-18]. Dostupné online.
- SOVÁK, Jiří; KOPECKÁ, Slávka. Sovák a jeho spisy aneb Léčba smíchem. Praha: Nakladatelství Slávka Kopecká, 2010. ISBN 978-80-86631-95-0. S. 212.
- MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 61–62. Dále jen Moc.
- Moc, s. 291.
- Televize. Rudé právo. 1966-02-16, s. 6. Dostupné online.
- Televize. Rudé právo. 1966-12-21, s. 6. Dostupné online.
- Eliška a její rod [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-11-18]. Dostupné online.
- Eliška a její rod [online]. Csfd.cz [cit. 2020-11-18]. Dostupné online.
- BLÁHA, Zdeněk. Eliška a její rod. Rudé právo. 1966-02-19, s. 2. Dostupné online.
- zb. Zklamání z Elišky. Rudé právo. 1966-03-19, s. 2. Dostupné online.
- zb. Nové inscenace. Rudé právo. 1966-05-13, s. 2. Dostupné online.
- BLÁHA, Zdeněk. Viděli jsme na obrazovce. Rudé právo. 1966-10-15, s. 2. Dostupné online.
- HAVLÍČEK, Dušan. Viděli jsme na obrazovce. Kulturní tvorba. 1966, čís. 42, s. 14.
Externí odkazy
- Eliška a její rod na stránkách České televize
- Eliška a její rod v Česko-Slovenské filmové databázi
- Eliška a její rod na SerialZone