Helena Čapková

V roce 1904 se provdala[3] za brněnského politika a právníka Františka Koželuha. Měli spolu dvě dcery, z nichž Helena se vdala za budoucího ministra Adolfa Procházku.

V roce 1926 František Koželuh zemřel. Vdova se z Brna přestěhovala do Prahy na Vinohrady, kde bydlela nedaleko svých bratrů. V roce 1930 se znovu provdala za spisovatele a diplomata Josefa Palivce. V letech 1933–1938 žila v Prohoři u Žlutic, kam za ní dojížděli oba bratři. Po okupaci se vrátila do Prahy. V letech 1945–1948 žila na zámku Brložec nedaleko Prohoře. Od vykonstruovaného politického procesu s jejím mužem Josefem Palivcem v roce 1951 byla šikanována komunistickým režimem,^[ujasnit] až do své smrti v roce 1961. Rok po její smrti byla vydána v nakladatelství Československý spisovatel cenzurovaná část jejích vzpomínek s názvem Moji milí bratři.[4]

Helena Čapková zemřela 27. listopadu 1961 a byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.

• Pohádka o babiččině zástěře, 1920, in Nůše pohádek III (ed. Karel Čapek)
• Malé děvče, 1920
• Kolébka, 1922
• O živé lásce, 1924
• Moji milí bratři, 1962

• Helena Koželuhová: Čapci očima rodiny, 1961, 2 díly
• Helena Čapková: Moji milí bratři, Praha 1962
• Karel Čapek: Korespondence I., ČS Praha 1993
• Josef Palivec: Prózy, listy z vězení, pozdravy přátel, Torst Praha 1996
• Jarmila Čapková: Vzpomínky, Torst Praha 1998
• Marie Šulcová: Čapci, Melantrich Praha 1985, 1998
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 539–540.

V českém životopisném filmu Člověk proti zkáze její postavu ztvárnila herečka Věra Galatíková.