František Roith

František Roith se narodil v roce 1876 v Pardubicích, v rodině nižšího železničního úředníka (asistenta) Jiřího Roitha. Františkovým dědečkem z matčiny strany byl Václav Půlpán, bouřlivák a říšský poslanec z let 1848 a 1849, který se v pozdějších letech angažoval jako horlivý vlastenec.

Rodiče dopřáli Františkovi studium na pardubické reálce a po maturitě (1894) se mohl přihlásit ke studiu na České škole technické v Praze, kde zřejmě využil zázemí a přízně příbuzných z otcovy strany (dědeček Jiří Roith měl v Praze truhlářskou dílnu). Při studiu na české technice se František začal hlouběji zajímat o architekturu, a protože jej přitahovala osobnost respektovaného architekta Josefa Zítka, který tehdy učil v Praze na německé technice (Zemský polytechnický ústav), studoval současně i tuto školu.

Zřejmě na Zítkovo doporučení potom odjel do Vídně a přihlásil se na vídeňskou akademii. Tam jej silně ovlivnil věhlasný rakouský architekt, urbanista a teoretik architektury Otto Wagner a Roith se stal jeho žákem.

Samostatně začal pracovat od roku 1907, kdy navrhl své první budovy. Zpočátku to byly obytné vily v Černošicích, v Praze na Ořechovce, v Jílovišti i v Olomouci. Také se podílel na některých technických stavbách – např. sklopném jezu Hadík[1] u Mělníka (1910).

Po první světové válce se stal představitelem tzv. oficiální pražské architektury v monumentálně akademickém duchu. Charakteristickým rysem jeho staveb je jednoduchý a objemově plný rozvrh, používání obkladů a členění pilastry.

Navrhl například budovu ministerstva financí (1926–1934) na Malé Straně či ministerstva zemědělství na Těšnově (1925–1932). Dále je autorem budovy Společenského domu v lázních Luhačovice nebo Poštovního šekového úřadu na Václavském náměstí (1926–1931, nyní Komerční banka[2]), Městské knihovny na Mariánském náměstí (1925–1928),[3] jež byla ve své době jednou z nejmodernějších v Evropě a v jejíchž interiérech se objevují prvky art deca, a Živnostenské banky nedaleko náměstí Republiky (1928–1938, dnes ústředí ČNB).[4]

S architektem Bohumilem Hübschmannem (Hypšmanem) spolupracoval na návrhu budovy nemocenské pojišťovny v Lannově ulici na pražském Novém městě. V Brně projektoval Dům ředitelství pošt a telegrafů, v Pardubicích Městské spořitelny.

František Roith zemřel v roce 1942 ve Voznicích u Dobříše. Pochovaný je na pražském Vinohradském hřbitově.[5]

Je po něm pojmenována jedna z nových pražských ulic – Roithova v Šeberově.[6]

• 
  Městská knihovna na Mariánském náměstí
• 
  Ministerstvo zemědělství
• 
  Budova České národní banky (někdejší Živnostenská banka)
• 
  Reliéfy nad vchodem do Komerční banky na Václavském náměstí
• 
  Pošta Jilemnice, původně Okresní soud v Jilemnici (stavěno 1923 – 1926)
• 
  Vodní elektrárna Nymburk (spolu s J. Bartovským a E. Zimmlerem)