Jaroslav Kmenta

Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů.[3]

Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích.[3]^[zdroj?!] V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto.[3] Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský (ČSSD) má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci.[3]^[zdroj?!] V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance.[3] V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice.[4]^[zdroj?!] V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse (ČSSD), který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4] V témže roce také Kmenta přinesl reportáž o tom, jak si vysoce postavený pracovník resortu ministerstva financí, který tehdy řídil Bohuslav Sobotka (ČSSD), tajně ulil desítky milionů korun z vymožené pohledávky českého státu v Peru. Policie pak případ vyšetřila a úředníka obvinila.[4]^[zdroj?!] Začátkem roku Kmenta 2006 popsal, jak předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus tajně vyjednával v Ghaně o miliardové investici do podniku na zpracování kakaa. Kraus pak odešel ze všech politických funkcí.[4]^[zdroj?!]

V roce 2000 absolvoval stáž investigativní žurnalistiky v USA.[5]

V roce 2003 se do redakce MF DNES vrátil po tříleté absenci na pozici vedoucího reportérského oddělení. V mezidobí byl zaměstnán v redakcích periodik Zemské noviny, Super, Impuls a magazínu Instinkt.

V roce 2012 byl Jaroslav Kmenta zmiňován někdejším dopravním policistou a následně asistentem poslance Stanislava Humla Petrem Šlechtou a bývalým detektivem agentury ABL Pavlem Pertlíčkem v záznamu rozhovoru, který byl součástí soudního přelíčení v kauze financování poslanců politické strany Věci veřejné. Šlechta měl v rozhovoru Perlíčka přesvědčovat, aby svědčil proti Vítu Bártovi coby vůdčí postavě agentury i strany, a sliboval mu podpůrnou kampaň v MF DNES prostřednictvím své údajné známosti s Kmentou.[6][7][8][9]

V roce 2013 v redakci MF DNES skončil, podle vlastních slov dal výpověď zejména proto, že vydavatele deníku, společnost MAFRA, koupil podnikatelský magnát a politik Andrej Babiš, kterého Kmenta označil jako kmotra.[10][11]

Od roku 2014 začal působit jako reportér pod vedením šéfredaktora Roberta Čásenského v měsíčníku Reportér.[12][13]

Je ženatý, má dvě děti.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Kmenta na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Kmenta
• Jaroslav Kmenta – oficiální stránka
• Jaroslav Kmenta na stránkách časopisu Reportér
• Jaroslav Kmenta na stránkách MF DNES
• Jaroslav Kmenta v Českém rozhlase (audio)
• Reportáž časopisu Reportér z mítinku Andreje Babiše
• Jaroslav Kmenta na Twitteru