Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli

Historicky prvním držitelem zlaté sošky za nejlepší mužský herecký výkon se za sezónu 1927/1928[1] stal Emil Jannings za výkon ve filmech Poslední komando (The Last Command; 1928) a Velké pokání (The Way of All Flesh; 1927). Cenu si převzal v roce 1929, společně s dalšími třinácti vítězi, při příležitosti banketu k prvnímu výročí založení Akademie filmového umění a věd. Od té doby udělila Akademie v této kategorii celkem 81 cen, a to 73 různým hercům. Až do roku 1936 byli nominováni a oceňováni všichni herci bez ohledu na to, zda se jednalo o hlavní či vedlejší roli. Od roku 1936 jsou výkony ve vedlejších rolích oceňovány samostatně. Zatím posledním držitelem zlaté sošky v této kategorii se stal Colin Firth, který byl oceněn za svůj výkon ve filmu Králova řeč (The King's Speech; 2010).

Dvojnásobný držitel Spencer Tracy

• Daniel Day-Lewis (1989, 2007, 2012) získal jako jediný muž 3 zlaté sošky za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Dalších osm mužů má na svém kontě dvě zlaté sošky za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. V chronologickém pořadí to jsou: Spencer Tracy (v letech 1937, 1938), Fredric March (1932, 1946), Gary Cooper (1941, 1952), Marlon Brando (1954, 1972), Dustin Hoffman (1979, 1988), Tom Hanks (1993, 1994) a Jack Nicholson (1975, 1997).
• Dvakrát za sebou a tedy obhájit své vítězství v následujícím ročníku dokázali pouze Spencer Tracy a Tom Hanks. Kromě toho získali své Oscary ve stejném věku (prvního v 37 a druhého v 38 letech).
• Spencer Tracy a Laurence Olivier jsou držiteli devíti nominací v této kategorii, přičemž Spencer Tracy proměnil dvě nominace ve vítězství a Laurence Olivier pouze jednu (1948). V těsném závěsu za nimi jsou s počtem osmi získaných nominací Paul Newman, Jack Nicholson a Peter O'Toole, který ani jedinou z nich neproměnil ve vítězství.
• Šesti hercům se podařilo získat zlatou sošku v obou mužských hereckých kategoriích (v hlavní i vedlejší roli): Jack Lemmon, Robert De Niro, Jack Nicholson, Gene Hackman, Kevin Spacey a Denzel Washington. V součtu obou těchto kategorií jsou rekordmany Walter Brennan a Jack Nicholson se třemi zlatými soškami na kontě. Jack Nicholson navíc drží i rekord v počtu nominací, kterých v součtu obou kategorií získal celkem dvanáct.
• Nejstarším držitelem zlaté sošky za nejlepší herecký výkon v hlavní roli se stal v 76 letech Henry Fonda, který byl oceněn za svůj výkon ve filmu Na Zlatém jezeře (On Golden Pond; 1981). V době slavnostního předávání byl již Fonda velmi nemocen a cenu za něj převzala jeho dcera Jane. Za výkon ve filmu Příběh Alvina Straighta (The Straight Story; 1999) byl Richard Farnsworth ve svých 79 letech nominován na Oscara a stal se tak nejstarším nominovaným v této kategorii.
• Nejmladším oscarovým laureátem se stal Adrien Brody, kterému bylo při přebírání zlaté sošky za výkon ve filmu Pianista (The Pianist; 2002) 29 let. Nejmladším nominovaným se ve svých devíti letech stal Jackie Cooper, který byl nominován za výkon ve filmu Skippy (Skippy; 1931).
• Prvním hercem, který získal Oscara in memoriam, se stal Peter Finch (1976), který zemřel na infarkt při cestě z hotelu na generálku předávání cen. Posmrtnou nominaci za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli získali také James Dean, Spencer Tracy a Massimo Troisi. James Dean byl posmrtně nominován v této kategorii dokonce dvakrát (1955, 1956).
• V roce 1931/1932 získali Wallace Beery a Fredric March zlatou sošku společně, stalo se tak v této kategorii poprvé a naposled.
• Roberto Benigni je jediným držitelem Oscara v této kategorii za výkon v neanglicky mluveném filmu – Život je krásný (La vita è bella; 1997).[2]

• VALDEN, Milan. Oscar. Přehled výročních cen americké Akademie filmového umění a věd. Praha: Libri, 2005. 264 s. ISBN 80-7277-134-5
• HENDRYKOWSKI, Marek. Historia Filmowego Oscara. Warszawa: Wydawnictwa Artystyczne i Filmowe, 1988. ISBN 83-221-0432-4

• (anglicky) Akademie filmového umění a věd – oficiální stránky
• (anglicky) Oscar – oficiální stránky
• (anglicky) The Official Academy Awards Databáze Archivováno 13. 9. 2008 na Wayback Machine