TGV

Vysokorychlostní vlaky byly ve Francii vyvíjeny od konce 60. let a první speciální trať TGV dána do provozu mezi Paříží a Lyonem 27. září 1981. Do roku 2013 bylo vyrobeno asi 550 souprav TGV v různých variantách, vedle francouzských železnic SNCF je provozoval dopravce Thalys, Eurostar a další.

Na úspěšné TGV navázal roku 1996 dvoupodlažní vysokorychlostní vlak (AGV) firmy Alstom pod značkou Avelia TGV Duplex, Euroduplex, TGV 2N2 a do roku 2019 jich bylo vyrobeno více než 200.

Jednotky TGV se skládají ze dvou hnacích (čelních) a několika hnaných (vložených vozů). Hnací nápravy jsou vždy všechny nápravy hnacího vozu a někdy též sousedního podvozku hnaného vozu. Vložené vozy spočívají na Jakobsových podvozcích (tj. jeden podvozek je vždy společný pro dva sousedící vozy; netýká se spřažení s čelními vozy). Předností tohoto řešení je snížení počtu dvojkolí a větší bezpečnost v případě vykolejení, kdy spojené vozy méně vybočují z osy koleje. Nevýhodou je nemožnost rozpojení vozidel v běžném provozu.

První prototyp TGV 001 byl poháněn plynovou turbínou. Zvýšení cen ropy během ropné krize v roce 1973 však rozhodlo ve prospěch elektrické trakce. Většina vlaků je napájena soustavami:

• 25 kV/50 Hz~ (vysokorychlostní tratě a konvenční na severu a východě [ Evian les Bains ]) a
• 1,5 kV= (konvenční tratě na jihu a východě, včetně mezistátní trati do Švýcarska [ Bellegarde (Ain) – La Plaine – Genéve ]), některé rovněž
• 3 kV= (pro jízdy do Belgie) nebo
• 15 kV/16,7 Hz~ (pro jízdy do Německa a Švýcarska [ Vallorbe – Lausanne – Brig, Pontarlier – Neuchâtel – Bern – Curych HB])

Tratě TGV ve Francii v provozu a ve výstavbě

Tratě TGV:

     LGV v Francii

     LGV mimo Francii

     standardní tratě s provozem TGV

Souprava Thalys PBA 4537

Tratě, které využívají jednotky TGV se označují LGV (ligne à grande vitesse – vysokorychlostní trať) V současnosti jsou ve Francii a v přilehlém okolí v provozu následující tratě:

• LGV Sud-Est – Paříž – Lyon; výstavba 1975-1983 (St. Florentin – Lyon 1981); délka 538 km; traťová rychlost 270 km/h
• LGV Atlantique – Paříž – Le Mans, Tours; výstavba 1985-1990; délka 282 km; traťová rychlost 300 km/h; pokračovaní Tours – Rennes výstavba 2012 až 2017 (otevřeno 1. července 2017)
• LGV Nord-Europe – Paříž – Lille – Calais; výstavba 1989-1993; délka 333 km; traťová rychlost 300 km/h
• LGV Rhône-Alpes – Montanay Junction – Valence; výstavba 1990-1994; délka 115 km; traťová rychlost 300 km/h
• LGV Méditerranée – Valence – Nîmes, Marseille; výstavba 1996-2001; délka 251 km; traťová rychlost 300 km/h (v úseku Avignon – Aix-en-Provence povolena rychlost 320 km/h)
• LGV Belgium / HSL 1 – Lille – Brusel; výstavba 1993-1997; délka 84 km; traťová rychlost 300 km/h
• HSL-Zuid / HSL 4 – Antverpy – Amsterdam; otevřena v polovině roku 2009[1]
• LGV Est (1. úsek) – Paříž – Baudrecourt; výstavba 2002-2007; délka 301 km; traťová rychlost 350 km/h (provoz jen na 320 km/h)
• High-Speed 1 – Folkestone – Londýn; výstavba 1994-2007; délka 109 km; traťová rychlost 300 km/h
• Trať Haut-Bugey – rekonstrukce tratě mezi Bellegarde a Bourg-en-Bresse (trasa Paříž – Ženeva); otevřena v roce 2010
• LGV Perpignan – Figueras – Perpignan – Figueras (Španělsko); výstavba 2004-2011; délka 44,4 km; traťová rychlost 350 km/h,
• LGV Rhin – Rhône (východní větev) – Genlis – Lutterbach – délka 140 km, otevřeno 11. prosince 2011
• * LGV Est (2. úsek) – Baudrecourt – Strasbourg; výstavba 2009-2015; délka 106 km; traťová rychlost 350 km/h (provoz jen na 320 km/h) – uvedení do provozu proběhlo 3. července 2016[2] .
• LGV Sud Europe Atlantique – Tours – Bordeaux; výstavba zahájena v roce 2012; délka 302 km; otevřena 1. července 2017;

Postupně byly zprovozněny i další tratí, například

• LGV Rhin – Rhône – Lyon – Dijon – Mylhúzy;
• Lyon Turin Ferroviaire – Lyon – Turín

Souprava AGV na cerhenickém testovacím okruhu

Rekordní jízdy TGV

Souprava Thalys PBKA 4345

Již 8. prosince 1972 dosáhla jednotka TGV 001 s plynovou turbínou rychlosti 318 km/h, což byl světový rekord vozidel s termickým pohonem.

26. února 1981 dosáhla jednotka TGV PSE č. 16 na trati Paříž – Lyon rychlosti 380 km/h a překonala tak francouzský rekord z roku 1955 – 331 km/h.

Hranice 400 km/h byla překonána německou jednotkou ICE 1. května 1988, avšak již 5. prosince 1989 opět převzali štafetu Francouzi – jednotka „TGV-Atlantique“ č. 325 dosáhla rychlosti 482,4 km/h a 18. května 1990 dokonce 515,3 km/h.

O možnostech francouzského systému svědčí fakt, že TGV POS č. 4402 drží světový rychlostní rekord pro kolejová vozidla (rychleji jel jen magnetický vlak maglev, 583 km/h, v Japonsku v roce 2005) 574,8 km/h, dosažený 3. dubna 2007 na trati Paříž – Baudrecourt u vesničky Passavant-en-Argonne. Vlak tím vylepšil svůj vlastní nedávný rekord 553 km/h ze dne 13. února 2007 a předchozí vytvořený TGV Atlantique č. 325 z 18. května 1990, kdy jel na trati Paříž – Tours poblíž Vendôme rychlostí 515,3 km/h.

Další pozoruhodný výkon předvedla souprava TGV č. 531 dne 26. května 2001, kdy překonala vzdálenost napříč Francií z Calais do Marseille (1 067,2 km) za 3 hodiny a 29 minut, tj. průměrnou rychlostí 278,4 km/h. Na překonání 1 000 km s letmým startem tak potřebovala pouhé 3 hodiny a 9 minut, tj. dosáhla průměrnou rychlost 314,5 km/h. Rychlost na celé trase 1067,2 km je nižší, protože čas zahrnuje počáteční rozjezd a konečné brzdění. Pro srovnání: SuperCity Pendolino Českých drah jede v běžném provozu 250 km cesty z Prahy do Olomouce s jednou zastávkou 2 hodiny a 5 minut, tj. průměrnou rychlostí 120,2 km/h (stav k roku 2019).