Emil Votoček

Emil Votoček (5. října 1872 Hostinné – 11. října 1950 Praha)[1] byl jeden z nejvýznamnějších českých chemiků. Jeho specializací byla organická chemie, konkrétně monosacharidy, ale byl i spoluautorem českého chemického názvosloví a byl významně pedagogicky činný. Kromě toho byl i hudebním skladatelem a hudebním teoretikem. Významné jsou jeho učebnice chemie a mnohojazyčné slovníky – chemické i hudební.

Emil Votoček
Emil Votoček
Narození5. října 1872
Hostinné, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. října 1950 (ve věku 78 let)
Praha, Československo Československo
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Univerzita v Göttingenu
Povoláníchemik, hudební skladatel a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické v Praze
Oceněníčestný doktor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Emil Votoček: Záznam o narození a křtu (s pozn. o úmrtí)

Život

Narodil se v rodině velkoobchodníka s papírem. Přes přání otce nešel studovat obchodní akademii, ale studoval nejprve pražskou techniku, poté dva roky barvířskou školu ve francouzských Mylhúzách. V Mylhúzách vynalezl tzv. Votočkovo činidlo, které se využívá v analytické chemii k důkazu siřičitanů v roztoku. Odtud odešel na univerzitu v Göttingenu, kde u profesora Bernharda Tollense studoval chemii cukrů. Tomuto odvětví se pak věnoval téměř celý život.

V roce 1895 se stal asistentem na pražské technice, v roce 1905 docentem a od roku 1907 do roku 1939 (kdy nacisté uzavřeli české vysoké školy) byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie. V letech 1921–1922 působil jako rektor ČVUT. V roce 1929 spolu s Jaroslavem Heyrovským založil mezinárodní časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, ve kterém jsou publikovány vědecké práce českých a slovenských chemiků. Vychoval řadu vědeckých pracovníků, kteří si získali světové uznání. Mezi jeho žáky patřili například Rudolf Lukeš a Otto Wichterle.

S podporou Evropské unie vznikl při Fakultě chemické technologie VŠCHT Nadační fond Emila Votočka, zaměřený na podporu studentů magisterského a doktorského studia v oblastech garantovaných touto fakultou, na podporu dalších forem studijních a badatelských aktivit studentů, tuzemské a zahraniční praxe a případně k nákupu speciálních učebních nebo vědeckých pomůcek.

Dílo

Světového uznání dosáhl svými pracemi v oblasti chemie cukrů. Objevil několik nových cukrů a stanovil názvosloví pro metylpentózy, které bylo přijato mezinárodně. V analytické chemii vypracoval novou metodu merkurimetrického stanovení halogenů. Zasloužil se i o rozvoj chemické přístrojové techniky.

Společně s Alexandrem Sommerem Baťkem se podílel na tvorbě českého chemického názvosloví. Toto názvosloví je považováno za nejdokonalejší a nejdůmyslnější chemické názvosloví v národním jazyce vůbec. Sepsal Šestijazyčný chemický slovník a učebnice Chemie anorganická a Chemie organická, které byly používány řadu desetiletí. Byl také poradcem autorů devítisvazkového Příručního slovníku jazyka českého (1935–1957), dosud (2019) největšího výkladového slovníku češtiny, pro oblast chemie.[2]

Za jeho dílo mu byl udělen doktorát mnoha významných univerzit včetně pařížské Sorbonny. Byl jmenován Důstojníkem Čestné legie. Byl prvním zástupcem České společnosti chemické v Mezinárodní unii pro čistou a užitou chemii (IUPAC).

Mezi jeho osobní záliby patřila klasická hudba. Hrál na několik hudebních nástrojů a soukromě studoval skladbu u Františka Spilky. Sestavil obsáhlý Hudební slovník cizích výrazů a rčení (1946). Složil na 70 hudebních děl, převážně komorního charakteru (písní a skladeb pro klavír a malé soubory). Mezi významnější díla patří:

  • Tema con variazzioni (klavír a soprán, 1939)
  • Klavírní nálady (1940)
  • Klavírní sonáta (1945)
  • Malá suita pro klavír (1947)
  • Dva smyčcové kvartety (1942 a 1947)
  • Dvě klavírní tria (1937, 1939)
  • Klavírní kvintet (1944)
  • Kvintet pro klarinet, anglický roh, 2 violoncella a harfu (1939)
  • Pohádka máje (nonet a harfa)
  • Tre Balatine (viola a klavír)
  • Serenáda pro lesní roh a smyčcové kvinteto (1943)
  • Rapsodie pro orchestr (1945)

Honorifika a eponyma

Je po něm pojmenována krátká vnitřní ulička v areálu Univerzity Karlovy na pražském Albertově (Votočkova), dále Votočkova medaile, udělovaná VŠCHT[3], Votočkovo činidlo a od roku 2014 také Votočkova posluchárna rovněž na VŠCHT.[4] Votočkova vila v Senohrabech u Prahy z roku 1907 byla domem prof. Emila Votočka.[5]

Odkazy

Reference
  1. Záznam o narození, křtu a úmrtí: Matrika N Hostinné-město, 1856-1879, snímek 199 (http://195.113.185.42:8083/050-04666.zip%5B%5D)
  2. https://bara.ujc.cas.cz/psjc/PDF/PSJC/predmluva.pdf, s. XI, navštíveno 4. července 2019.
  3. https://www.vscht.cz/veda-a-vyzkum/ceny-a-souteze/ceny-udelene/medaile-emila-votocka, navštíveno 4. července 2019.
  4. https://www.facebook.com/pg/vscht/photos/?tab=album&album_id=10152716509170900, navštíveno 4. července 2019.
  5. https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=1197019, navštíveno 4. července 2019.

Literatura
  • VOTOČEK, Emil; HEYROVSKÝ, Jaroslav. Chemie anorganická. 4. vyd. Praha: Česká chemická společnost pro vědu a průmysl, 1945. 1000 s.
  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 912
  • Jiří Dostál: Nekrolog. Hudební rozhledy roč. III–1950/51, č. 3

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.