Kůže

Řez vrstvami kůže v histologickém preparátu

1. Pokožka (epidermis) je nejzevnější vrstva těla i kůže, histologicky vícevrstevnatý dlaždicový epitel na povrchu zrohovatělý.[18] Základní keratin produkující buňky v různém vývojovém stádiu, keratinocyty, jsou uspořádány do pěti vrstev. Epidermis obsahuje také melanocyty s tvorbou melaninu, hvězdicovité Langerhansovy buňky a mechanoreceptory v podobě Merkelových buněk.[19] Keratinizační proces se odehrává dominantně ve středních vrstvách.[18] V nejpovrchnějších vrstvách, tzv. stratum disjunctum, již buňky nemají mezibuněčná spojení, přítomné jsou pouze mrtvé rohovité destičky, odlupující se ve formě šupinek (exfoliace), které tvoří kožní prach. Proces obnovení pokožky od vzniku až k exfoliaci u člověka trvá mezi 15–30 dny podle individuálních odlišností.[20][21] Pemphigus vzniká ztrátou mezibuněčných spojení keratinocytů. Jejich pět vrstev je uspořádáno směrem od povrchu:
   1. Rohovitá vrstva (stratum corneum) tvoří 15–20 povrchových vrstev pevně spojených, zploštělých a keratinizovaných buněk bez jádra a organel v podobě plochých destiček.[21] Má charakter částečně prostupného tmelu díky obsahu z Odlandových tělísek z trnité vrstvy. Je obranným valem proti průniku chemických a fyzikálních škodlivin (noxa) z vnějšku i úniku iontů.[19]
   2. Světlá vrstva (stratum lucidum) je tenká vrstva, jíž tvoří odumřelé epitelové buňky bez jader, s bílkovinou eleidinem v cytoplazmě. Nachází se pouze u tlustého typu kůže.[21]
   3. Zrnitá vrstva (stratum granulosum) se skládá z několika vrstev plochých a polygonálních buněk produkující bílkovinu keratohyalin. Ten se ukládá v granulech, která se usazují v cytoplazmě a jádře. Účinkem lyzozomů dochází k narušení organel i jádra, až v buňkách zůstávají shluky svazků keratinizovaných tonofilament, vázaných prostřednictvím granul. Podle Jelínka začíná keratinizace v této vrstvě.[21]
   4. Trnitá vrstva (stratum spinosum) je složená z polyedrických buněk propojených desmozomy, do nichž se z cytoplazmy paprsčitě upínají vláknitá tonofilamenta, což vytváří mechanickou pevnost pokožky;[22] podle Jamese Markse začíná v této vrstvě keratinizace.[23] Jsou v ní přítomné nepočetné Langerhansovy buňky vznikající z monocytů, které předávají antigeny lymfoidním buňkám.[24] V horní etáži vznikají v buňkách koluvitá lamelosní/lamelární tělíska (Odlandova tělíska), jež svůj obsah uvolňují exocytózou do mezibuněčné hmoty. Glykolipidová náplň tělísek je pak z vnějšku navázána na membrány buněk jako lipidová obálka. Spolu s matrix bohatou na proteoglykany a lipidy se stává neprostupným tmelem rohovité vrstvy.[20][19]
   5. Bazálni vrstva (stratum basale, stratum cylindricum) je tvořena jednou vrstvou válcovitých či krychlovitých buněk, velmi aktivně se mitoticky dělících a zakotvených na lamina basalis. Mezibuňěčné spojení zajišťují desmozomy.[22] Pro mitotickou činnost ve stratum spinosum a stratum basale nesou obě vrstvy společný název stratum germinativum Malpighi.[22] V obou nejspodnějších vrstvách se vyskytují melanocyty, které produkcí melaninu ovlivňují barvu kůže, rovněž tak mechanoreceptory Merkelovy buňky se vztahem k neuroendokrinnímu systému, a to ve 4–6% zastoupení této buněčné populace. U lupénky dochází ke zrychlené tvorbě buněk v germinativní vrstvě s výsledným ztluštěním pokožky, což vede k jejímu rychlému obnování přibližně za 7 dní.[25]
2. Škára (dermis, corium) je vazivová vrstva kůže od epidermis ostře oddělená zvlněnou bazální membránou, kotvící škáru k pokožce spoji, především hemidesmozomy.[25] Její tloušťka činí 0,5–2 mm.[26] Fibroblasty produkují kolagen a elastin. Škáru tvoří dvě vrstvy, směrem z povrchu:
   1. Papilární vrstva (stratum papillare) s řídkým obsahem kolagenního vaziva a kolagenními vlákny konicky vybíhá vzhůru ve formě tzv. dermálních papil. Jednotlivé papily jsou obklopeny přiléhajícími výběžky pokožky zanořujícími se do škáry jako tzv. epidermální kristy. Tím je realizováno úzké spojení pokožky a škáry. Na povrchu kůže prstů a dlaní se papily projevují jako jedinečné papilární linie a slouží daktyloskopům k identifikaci osob. Vzhledem ke vzniku v hloubi pokožky je nelze mechanicky odstranit bez poškození kůže. Vrstva je bohatá na kapilární síť.[25][26]
   2. Síťovitá vrstva (stratum reticulare) je silnější, s malým množstvím buněk. Tvoří ji hustší neuspořádané vazivo prostoupené kolagenními a občas elastickými vlákny.[25] Jsou v ní zakořeněny vlasy a chlupy, včetně hladkého svalstva jejich vzpřimovačů (mm. arrectores pilorum).[26] Obsahuje část somestetického (kožního) exterorecepčního analyzátoru pro vnímání a přenos vzruchů. Jedná se o volná nervová zakončení i receptory (smyslová tělíska) čití chladu (Krauseho t.), tepla (Ruffiniho t.) – termoreceptory, dotyku a tlaku (Meissnerovy t.) – mechanoreceptory, rovněž tak i bolesti – nociceptory.[27]

• Podkožní tkáň (hypoderm, tela subcutanea) spojuje kůži s podkladem, jímž je fascie svalů, okostice či perichondrium. Vlastní pohyb kůže nad podkladem vychází ze složení kolagenního a tukového vaziva (paniculus adiposus). Může se tak vyskytovat řídké (víčka) či husté kolagenní vazivo (ušní boltec, nos). Jinak je podkožní vazivo formováno do lalůčků tukového vaziva s kolagenními pruhy mezi nimi, které spojují škáru s podkladem (retinacula cutis). Do kůže obličeje se upínají snopce příčně pruhovaného svalstva. Svazky hladkého svalstva míří do kůže prsního dvorce, šourku či malých pysků.[28] V podkoží jsou uložena Vaterova–Paciniho tělíska pro vnímání hluboké citlivosti.[27] Vazivo také tlumí nárazy.

• Kožní přídatné orgány – kožní adnexa, jsou deriváty ektodermu.[16][17] Řadí se k nim vlasy, chlupy, nehty a exokrinní žlázy, které se dělí na holokrinní mazové (glandulae sebacceae) s vývojem v 5. měsíci plodu,[29] a potní (glandulae sudoriferae)[26] vznikající z epidermálních čepů vrůstajících do škáry ve 4. měsíci vývoje fétu[29], s podtypy potních žláz merokrinních, ekkrinních (sekretem je tekutina) a aromatických apokrinních.[30] Specializovaným typem je mléčná žláza.[31] Rovněž tak šupiny plazů a peří ptáků jsou ektodermálního původu, zatímco šupiny ryb mají základ v mezodermálním zárodečném listu. Adnexa mohou vznikat také jejich kombinací, respektive na styku. Krunýř želvy je společným derivátem sklerotomu, dermis a epidermis, s rohovinovými štíty na povrchu.

9 – chlup 10 – rohovitá vrstva (stratum corneum) 11 – vrstva pigmentu 12 – keratinocyty 13 – melanocyty 14 – vzpřimovač chlupu 15 – mazová žláza 16 – vlasový folikul 17 – cibulka obalená pochvami 18 – nerv 19 – krevní a lymfatické cévy 20 – potní žláza 21 – Vaterovo–Paciniho tělísko

1 – ústí potní žlázy (porus sudorifer) 2 – spojení pokožky a škáry 3 – nervové zakončení 4 – pokožka (epidermis) 5 – škára (dermis) 6 – podkožní tkáň (hypoderm) 7 – žíla 8 – tepna

Většina kožních nádorů vzniká v bazální a trnité vrstvě či z melanocytů, včetně karcinomů – bazaliomu a melanomu, který invazivně prorůstá přes bazální laminu do škáry a krevního i lymfatického řečiště.[32]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Skin na anglické Wikipedii.

• ČIHÁK, Radomír, 2016. Anatomie 3. 3. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5636-3. Kapitola Integumentum commune – Kůže a kožní orgány, s. 627–647.
• JELÍNEK, Richard, 1990. Histologie a embryologie. [s.l.]: 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Kapitola Kožní systém.
• Ottův slovník naučný, heslo Kůže. Sv. 15, str. 441
• Ottův slovník naučný nové doby, heslo Kůže. Sv. 6, str. 995
• ROSYPAL, Stanislav, 2003. Nový přehled biologie. Scientia.

• Kůže ptáků
• Dermatologie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kůže na Wikimedia Commons
• Téma Kůže ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo kůže ve Wikislovníku