Mince v českých zemích

Denár Vratislava II., první strana mince

Denár Vratislava II., druhá strana mince

Denáry jsou první mince ražené českými panovníky od 10. století až do roku 1300. Jako první je doloženě razil již Boleslav I. Až do mincovní reformy Břetislava I. roku 1050 byly denáry tzv. velkého střížku tj. průměr 18 – 20 mm a hmotnosti více než 1 g. Nálezy velkého střížku se objevují více v zahraničí než doma. U nás např. v Praze a v okolí a v Plzni a v okolí. Po roce 1000 se objevují denáry s vyobrazením a jménem svatého Václava jako „věčného panovníka“.

Od roku 1050 až do začátku ražby brakteátů někdy okolo roku 1217 byly raženy denáry malého střížku o průměru 16 mm a hmotnosti pod 1 g. Ke konci ražby ryzost kovu výrazně poklesla. Denáry mohly být například šípového typu nebo mečového typu. V opisu mince mohlo být napsáno jméno panovníka, které končí slovem dux. Bývají tam také napsány názvy míst, kde mince vznikla. Později však názvy mincoven mizí a nahrazují se jmény světců a patronů.

Již z doby Boleslava II. na konci 10. století je nápisem na mincích doložena mincovna na Vyšehradě. Od 11. století se denáry razí i na Moravě, od druhé poloviny 11. století v rámci olomouckého, brněnského a krátce i znojemského údělného knížectví. Kolem roku 1210 se v Čechách přechází na ražbu brakteátů, v nově zřízeném markrabství moravském se denáry razí až do poloivny 13. století.

Brakteát

Brakteáty byly stříbrná jednostranná mince knoflíkovitého tvaru z velmi tenkého střížku. Na českém území byly brakteáty zavedeny dle míšeňského vzoru začátkem 13. století Přemyslem Otakarem I. a nahradily v té době silně znehodnocené denáry. Razily se až do mincovní reformy Václava II. v roce 1300 a přechodu na nový, hodnotný pražský groš.

Půltolar, mince rodu Šliků

• Tolary dal razit Jáchym Šlik ze stříbra v Jáchymově. Tolarové mince nechali razit následující panovníci, v závorce je uvedeno datum ražby:
• rod hrabat Šliků (1520–1528)
• Ferdinand I. (1526–1564) – od jeho dob se všechny mince označují letopočtem, od roku 1527 i značkou mincovny a mincmistra
• Maxmilián II. (1564–1576)
• Rudolf II. (1576–1611)
• Matyáš (1611–1619)
• stavovské mince (1619–1622, 1633–1635)
• Fridrich Falcký (1619–1620)
• Ferdinand II. (1619, 1620–1637)
  • Karel I. z Lichtenštejna a konsorcium (1621–1623) – královský místodržící si pronajal práva na ražbu mincí, mince byly znehodnoceny a vznikla tzv. „dlouhá mince“, která byla ražena až do státního bankrotu v roce 1623
• Albrecht z Valdštejna (1628–1634) – Frýdlantské vévodství mělo právo na ražbu vlastních mincí
• Ferdinand III. (1637–1657)

Grešle Leopolda I.

• Leopold I. (1657–1705) grešle
• Josef I. (1705–1711)
• Karel VI. (1711–1740)

Tolar Marie Terezie

• Marie Terezie (1740–1780)
• František Lotrinský (1745–1780)
• Josef II. (1765–1790)
• Leopold II. (1790–1792)
• František I. (1792–1835)
• Ferdinand V. (1835–1848)

Rakousko-uherská koruna (1901)

• František Josef I. (1848–1916) – do konce roku 1891 se používal jako měna zlatý, od roku 1892 rakousko-uherská koruna, platil až do roku 1918.

Koruna československá – 5 Kč (1925)

• Rakousko-uherská koruna (1892–1918)
• koruna československá (1918–1993) – koruny a haléře
• Protektorátní koruna (1940–1945)