Milešovka

Milešovka (německy Milleschauer, Donnersberg) je nejvyšší hora Českého středohoří. Její vrchol leží ve výšce 836,7 metrů nad mořem.[2] Jméno získala podle nedalekého Milešova (2 km). Byla zde zřízena národní přírodní rezervace (51,3 ha, od roku 1951). Z vrcholu hory je kruhový rozhled do dalekého okolí, Milešovka totiž všechny ostatní vrchy v Českém středohoří výrazně převyšuje a je považována za největrnější horu Česka, bezvětří je tu jen osm dní v roce.[3]

Milešovka
Milešovka
Vrchol837 m n. m.
Prominence620 m ↓ sníženina J od Počerad[1]
Izolace20 km → Stropník, Krušné hory
SeznamyNejprominentnější hory CZ #6
Hory Českého středohoří #1
Poznámkameteorologická observatoř, výhled
Poloha
StátČesko Česko
PohoříČeské středohoří / Milešovské středohoří / Kostomlatské středohoří / Bořislavská hornatina / Milešovská část
Souřadnice50°33′18″ s. š., 13°55′54″ v. d.
Milešovka
Horninaznělec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní rezervace
Milešovka
suťové bučiny na severním svahu
Základní informace
Vyhlášení25. září 1951
VyhlásilMinisterstvo školství, věd a umění
Nadm. výška550–837 m n. m.
Poloha
StátČesko Česko
OkresLitoměřice
UmístěníVelemín
(k. ú. Milešov u Lovosic)
Další informace
Kód242
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní rezervace v Česku

V roce 2013 došlo k opětnému vyhlášení národní přírodní rezervace ve vrcholové partii Milešovky. Nové vyhlášení odstranilo rozdíly mezi historickými údaji a současnou rozlohou území, které vyžaduje ochranu.[4][5]

Příroda

Na příkrých stráních roste především dub, občas buk, javor nebo smrk. Na sutích rozpadávající se skály lze najít celou řadu vzácných chráněných rostlin. Významnou lokalitou jsou Výří skály, asi 30 metrů vysoká skalní stěna bez lesnatého porostu. Kvete zde lilie zlatohlavá, kosatec bezlistý, plicník lékařský. Dále se tu vyskytuje kapradinka skalní a medvědice lékařská.

Podnebí

Průměrná roční teplota za období 1905–1994 činí na Milešovce +5,2 °C (maximum +6,9 °C v roce 1934; minimum +3,4 °C v roce 1940), nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou −4,3 °C, nejteplejším červenec s průměrnou teplotou +14,6 °C. Nejvyšší teplota (+34,7 °C) byla na Milešovce naměřena 5. července 1957, absolutně nejnižší 9. února 1956, kdy se rtuť teploměru na Milešovce propadla k −28,3 °C. Nejteplejší den je 1. srpen s průměrnou teplotou +15,5 °C. Naopak nejchladnějšími dny s průměrnou teplotou −4,6 °C jsou 12., 14. a 26. leden.

Průměrné roční srážky za období 1905–1994 dosahují na Milešovce 557,0 mm. Nejdeštivějším měsícem je červenec (73,0 mm), nejsušším únor (30,6 mm). Nejvlhčím byl s hodnotou 815,4 mm rok 1941, naopak nejsušším (348,3 mm) rok 1933. Nejdeštivějším měsícem v historii měření byl srpen 1970 (224,1 mm), naopak v říjnu 1908 nepršelo vůbec. Průměrná maximální výška sněhové pokrývky je na Milešovce nejvyšší v únoru (35 cm). Maximální zaznamenaná výška sněhu na Milešovce byla v březnu 1965 (135 cm).

Milešovka je díky své poloze a výšce největrnější stanicí v České republice (tvoří nejvyšší bod v dalekém okolí, nejbližší překážkou jsou Krušné hory; její povrch o malé ploše znamená menší tření, málo zmírňující rychlost proudění vzduchu). Průměrná roční rychlost větru činí 8,6 m/s, největrnějšími měsíci jsou listopad a prosinec (10 m/s), nejméně větrnými květen a srpen (7,5 m/s). Převládající proudění jsou na Milešovce západní (relativní četnost 20,0 %) a severozápadní (relativní četnost 15,4 %). Pouze v 1,6 % roku vládne na Milešovce bezvětří. Nejvyšší rychlost nárazu větru zde byla zaznamenána 14. ledna 1967 (překročila horní hranici registrace přístroje, tj. 50 m/s).

Vrchol

Na vrcholu Milešovky vznikla ve dvacátých letech 19. století jedna z prvních horských restaurací v Čechách. V roce 1905 byla na vrcholu zřízena meteorologická stanice a u ní pak 19 metrů vysoká rozhledna. O její zbudování se zasloužil teplický průmyslník a nadšený alpinista Reginald Czermack, čestný předseda Horského spolku pro severozápadní Čechy v Teplicích.[6] Na návrh stanice bylo vypsáno výběrové řízení, v němž zvítězil projekt architekta J. Hocka v romantickém duchu.

Dnes je na vrcholu hory stálé meteorologické pracoviště Ústavu fyziky atmosféry, součást Akademie věd ČR. Za příznivého počasí může rozhlednu navštívit veřejnost a ve věži si prohlédnout stálou expozici. Výstup je obvykle provázen odborným výkladem o historii a výsledcích meteorologických pozorování. Na vrcholu se též nachází významný telekomunikační bod, užívaný zejména pro dálkový přenos dat (mimo jiné i pro komunikaci mezi Prahou a některými městy v severních Čechách). Funguje zde také stálá meteorologická a telekomunikační služba. Pro zajištění provozu na vrcholku hory byla od severu zřízena malá nákladní lanová dráha.

Historie
Vrchol Milešovky v roce 1892

Pravěké doklady o přítomnosti člověka na Milešovce pocházejí z období neolitu (cca 5600–4200 př. n. l) a mají podobu kamenných seker. Bronzové předměty pocházející z mladší a pozdní doby bronzové (cca 1300–750 př. n. l.) se ve větším měřítku nalezly na kopcích Českého středohoří, mj. na Hradišťanech, Deblíku, Plešivci a také na Milešovce, kde byla nalezena rovněž keramika z té doby. Zřejmě se jedná o doklady jakéhosi kultu hor. Prostřednictvím střepů doložili archeologové na Milešovce pobyt Keltů, což může souviset s jejím využitím jako signálního bodu nebo kultovního místa. Žádná z pravěkých kultur však na hoře nevytvořila opevnění nebo sídliště. Nejstarší archeologický materiál spojený se Slovany jsou střepy ze starší doby hradištní (cca 650–800).[7]

Nejstarší písemná zmínka o hoře pochází z roku 1521. Tehdy je v deskách dvorských vypsaný nemovitý majetek Václava Kostomlatského z Vřesovic, jemuž patřily mj. i Černčice. V zápisu se uvádí "les v Milessowske horze... s rybníčkem, kterýž leží pod Milessowskú horú".[8] Hora získala pojmenování podle názvu vesnice Milešova, doložené písemně od konce 14. století. Jméno Milešov zřejmě pochází z vlastního jména Mileš, které ve staročeštině znamenalo "milý".[9] Německý název Donnersberg (Hromová hora) je až mladšího data a souvisí s poněmčováním kraje po třicetileté válce. První tento název ve tvaru "Tonner Berg" se vyskytuje v roce 1712.[10] Název hory se také dostal do predikátu litoměřické patricijské rodiny Mrázů z Milešovky. Král Ferdinand I. jí ho udělil v roce 1558.[11] Rodině patřil Dům Kalich na litoměřickém náměstí.

Letecký pohled na vrchol Milešovky

Milešovku popsal ve svém díle Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého) učený jezuita Bohuslav Balbín, který v roce 1679 na horu vystoupal hned několikrát.[12] Balbín Milešovku nazval královnou Českého středohoří. Zachytil i zvyklost obyvatel okolí předpovídat podle hory počasí. Pokud je vrchol Milešovky, píše Balbín, zahalen mraky, přijde s jistotou déšť. Naopak jsou-li mraky nad ostatními kopci a nad Milešovkou nikoliv, pršet nebude.[13] Ve vsích v okolí hory se tento způsob předpovědi používá často i v současnosti.

Historie turistiky

Návštěvy Milešovky turistického charakteru začaly na přelomu 18. a 19. století a souvisely s rozvojem lázeňství v Teplicích. Už v roce 1808 mělo Milešovku navštívit kolem šesti tisíc osob.[14] V roce 1810 na horu vystoupil Johann Wolfgang Goethe, mezi roky 1819–1839 pravidelně pruský král Fridrich Vilém III. Panovníka několikrát doprovázel přírodovědec Alexander von Humboldt, který v dopisu příteli označil výhled z Milešovky za třetí nejkrásnější v Evropě.[15] Německý spisovatel a cestovatel Hanns Heinz Ewers však ve své knize Mit meinen Augen (Mýma očima) napsal, že podobná hodnocení Humboldt používal pro většinu míst, která navštívil.[16] Obdivně se o Českém středohoří s Milešovkou vyjádřil např. i dramatik Heinrich von Kleist,[17] Krátce před smrtí, 1. listopadu 1836, vystoupil na vrchol v doprovodu literáta Antonína Pflegera-Kopidlanského (1812–1896) Karel Hynek Mácha. Výhled ho okouzlil natolik, že začal recitovat své básně a zazpíval si s přítomnými českými turisty.[18] Jaroslava Vrchlického inspiroval výstup na horu k sepsání básně Na Milešovce.[19]

V 1. polovině 19. století ještě nebyla cesta na vrchol pro méně fyzicky zdatné návštěvníky jednoduchá. Lázeňští hosté mohli dojet kočárem z Teplic jen do Bořislavi nebo Žalan, odkud pokračovali pěšky do Bílky. Silnice do této osady bezprostředně pod Milešovkou byla totiž vybudována až v roce 1836.[20] Výstupy bohatých lázeňských hostů na Milešovku se staly pro část obyvatel Bílky zdrojem přivýdělku, když působili jako nosiči. Na speciálně upravených sedačkách si posadili hosta na záda a takto ho za 3 krejcary donesli až na vrchol.[21]

Zimní pohled na Milešovku

První, kdo zajistil návštěvníkům základní podmínky k delšímu pobytu na vrcholu hory, byl Antonín Veber († 1858), hostinský nejprve v Milešově a později ve Velemíně. Veber pochopil možnosti, jaké poskytování stravovacích a ubytovacích možností na Milešovce nabízí. V roce 1820 zde se souhlasem správy hrzánovského panství, kam hora patřila, zřídil provizorní hostinec. Aby mohli návštěvníci zažít pověstný východ slunce, postavil zde roku 1825 několik přístřešků, umožňující přenocování. Veber se také zasloužil o zřízení pohodlných přístupových cest na vrchol z Bílky a z Velemína.[22]

Veber na kopci zřídil také obchod, kde se prodávala bižuterie, české sklo, minerály z okolí a další upomínkové předměty. Hospoda byla časem rozšířena na dvě jídelny, poblíž postavena kaplička a upravilo se také prostranství k tanci. Za Vebera byla také na vrcholu postavena čtyřmetrová rozhledna. Po Veberově smrti se nájemci restaurace střídali, v únoru 1905 však budova vyhořela. Ještě téhož roku ale postavila ledeburská lesní správa hospodu novou.[23]

O provoz na Milešovce se staral Nordwestböhmische Gebirgsvereins-Verband Teplitz (Horský spolek pro severozápadní Čechy Teplice), založený v roce 1880. Ten také přišel s myšlenkou zřídit na vrcholu meteorologickou observatoř. Zájem o Milešovku nebyl nikdy přerušen. Například od roku 1958 pořádal turistický oddíl z Ústí nad Labem každou první jarní neděli na Milešovce horskou slavnost.[24]

Milešovka je jako dobře přístupný vrchol s vynikajícím výhledem turisticky velmi atraktivní a je hojně navštěvována. Značené turistické trasy vedou z Velemína, Bílky, Černčic a Milešova, z Paškapole se napojuje žlutá turistická značka na cestu od Velemína. Na vrcholu je o sobotách, nedělích a svátcích otevřená restaurace, od pátku do neděle je otevřený bufet. Rovněž se zde nachází řada informačních tabulí věnovaných historii meteorologické observatoře, okolní přírodě a meteorologii.

Galerie
  • Milešovka od Milešova
  • Meteorologická stanice s rozhlednou
  • Nákladní lanovka
  • Milešovka od jihovýchodu
  • Milešovka od Černčic
  • Milešovka a Milešov z Ostrého
  • Meteorologická stanice v roce 1910
  • Zimní výhled z Milešovky

Odkazy

Reference
  1. České hory s prominencí > 500 metrů [online]. Ultratisicovky.cz. Dostupné online.
  2. Základní mapa ČR 1:10 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-02-21]. Dostupné online.
  3. HOCEK, Jan. Milešovka: rekordmanka Českého středohoří. iDNES [online]. MAFRA, a. s., 2007-10-11 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online.
  4. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-449
  5. PLAČEK, Štěpán; KROPÁČEK, Jiří. Přehled ochrany české přírody v roce 2013 - Seznam přírodních památek narůstá [online]. Aktualne.cz [cit. 2013-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  6. Severní Čechy: České Středohoří: Milešovka. www.prostor-ad.cz [online]. Prostor - architektura, interiér, design [cit. 2019-04-08]. Dostupné online.
  7. ŠTEKL, Josef (ed). Milešovka a milešovský region. Praha: Academia, 2005. 182 s. ISBN 80-200-1376-8. Kapitola Kotyza, Oldřich, Historie okolí Milešovky, s. 11–17. (Dále jen Milešovka 2005.)
  8. Milešovka 2005, s. 29.
  9. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny, díl 3. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951. 632 s. S. 76–77.
  10. Milešovka 2005, s. 31.
  11. Genealogie Mrázů.
  12. České středohoří. Praha: Olympia, 1985. 304 s. Kapitola Smetana, Jan, Historie turistiky, s. 55. (Dále jen Smetana 1985.)
  13. BALBÍN, Bohuslav. Krásy a bohatství české země. Praha: Panorama, 1986. 351 s. S. 73.
  14. Smetana 1985, s. 55.
  15. URBAN, F. J. Severočeská historie. Most: Severočeské menšinové knihkupectví, 1924. 271 s. S. 161.
  16. EWERS, Hanns Heinz. Mit meinen Augen. Fahrten durch die lateinische Welt. München: [s.n.], 1914. 350 s. S. 304.
  17. SITTE, Franz. Na slunné straně Milešovky/An der Sonnenseite des Milleschauers. Duchcov: Nakladatelství Kapucín, 2011. 152 s. ISBN 978-80-86467-43-6. S. 87–88. (Dále jen Sitte 2011.)
  18. MÁCHA, Karel Hynek. Hrady spatřené. Praha: Panorama, 1988. 246 s. S. 29.
  19. Text básně Archivováno 4. 5. 2019 na Wayback Machine.
  20. KOLEKTIV AUTORŮ. Bořislav a okolí v čase. Bořislav: Obec Bořislav, 2014. 245 s. ISBN 978-80-260-70-91-7. S. 114.
  21. ŠPECINGR, Otakar. Českým středohořím. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1957. 139 s. S. 97.
  22. BOROVSKÝ, F. A. (ed). Čechy VII, Středohoří. Praha: J. Otto, 1892. 260 s. S. 58–59.
  23. Milešovka 2005, s. 38.
  24. Sitte 2011, s. 88.

Literatura
  • ŠTEKL, Josef; BRÁZDIL, Rudolf. Klimatické poměry Milešovky. Praha: Academia, 1999. 433 s. ISBN 80-200-0744-X.
  • EHRLICH, R. Der Donnersberg (Milleschauer) in Böhmen. Erzgebirgs-Zeitung. Roč. 1920, s. 41.
  • EHRLICH, R. Der Donnersberg oder Milleschauer in Böhmischen Mittelgebirge. Teplitz-Schönau: Vlastním nákladem, 1921. 24 s.
  • EHRLICH, R. Der Donnersberg in geschichtlicher, kartographischer und touristischer Hinsicht. Erzgebirgs-Zeitung. Roč. 1929, s. 52, 55–60.
  • FIŠÁK, Jaroslav; ŘEZÁČOVÁ, Daniela. Koncentrace polutantů v mlžné (oblačné) vodě na Milešovce při vybraných epizodách. Meteorologické zprávy. 2001, roč. 53, čís. 6, s. 169–178. ISSN 0026-1173.
  • FIŠÁK, Jaroslav; ŘEZÁČOVÁ, Daniela. Comparison between Pollutant Concentration in the Samples of Fog and Rime Water Collected at Mt. Milešovka. Studia geophysica et geodaetica. 2001, roč. 45, s. 319–324. ISSN 0039-3169.
  • FIŠÁK, Jaroslav a kol. Synoptic situations and pollutant concentrations in fog water samples from the Milešovka Mt.. Studia geophysica et geodaetica. 2004, roč. 48, s. 469–481. ISSN 0039-3169.
  • GREGOR, Alois. Klimatický kalendář Milešovky. Meteorologické zprávy. 1954, roč. 7, s. 93–95. ISSN 0026-1173.
  • HIBSCH, J. E. Der Donnersberg. Erzgebirgs-Zeitung. 1929, roč. 50, s. 26–28.
  • ZACHAROV, Petr; BLIŽŇÁK, V.; CHLÁDOVÁ, Z.; MATÚŠEK, M.; PEŠICE, P.; SEDLÁK, P., SOKOL, Z. Observatoř Milešovka. Praha: Středisko společných činností AV ČR pro Ústav fyziky atmosféry AV ČR, 2015. 23 s. ISBN 978-80-270-0124-8.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.