Medvědice lékařská

Keř s poléhavými větvemi dosahuje výšky 20 cm, někdy až 100 cm. Listy medvědice jsou tmavě zelené, kožovité, celokrajné, obráceně vejčité, na bázi klínovitě zúžené. Spodní strana listů je jemně ochlupená s drobnými žilkami. Drobné zvonkovité květy jsou uspořádány v převislém hroznovitém květenství. Jsou bílé, často po okrajích narůžovělé s deseti tyčinkami. Květy se objevují v závislosti na stanovišti od března do července. Plodem jsou šarlatově červené, kulaté, suché peckovice se šesti peckami a s uschlými zbytky čnělky na vrcholu. Dužnina plodu je moučnatá nakyslé chuti. Medvědice se vzhledově velmi podobá brusnici brusince, ale ta má na rozdíl od medvědice na spodní straně listů tečkovité žlázky a plody s prohloubeným vrcholem, kolem kterého jsou zbytky čtyřdílného kalichu.

Medvědice lékařská se vyskytuje v Evropě, na Sibiři, v Severní Americe a Grónsku. V české přírodě je medvědice velmi vzácná a zákonem chráněná. Někdy se u nás pěstuje pro léčebné účely, ale většinou je dovážena ze severu. Medvědice prospívá na slunných a vlhkých rašeliništích a vřesovištích, na mírně kyselých, písčitohlinitých až kamenitých půdách. Je velice odolná proti vysychání půdy, protože zakořeňuje do hloubky až 1 m. Vyskytuje se také v horských oblastech až do výšky 2500 m n. m. na skalnatých náhorních loukách či ve světlých borových lesích a křovinách, často v porostech brusnice borůvky. Může se dožít až sta let.

Listy medvědice lékařské obsahují fenolové glykosidy arbutin a methylarbutin (asi 10 %), tříslovinu galotanin (20 %), silice, flavonoidy, kyselinu gallovou a elagovou, kyselinu mravenčí, citronovou, saponin a další látky.

Světlé polohy nebo polostín, kyselé, stále vlhké, a na živiny chudé půdy, nejlépe s obsahem rašeliny. Množí se výsevem semene, hřížením výhonů, ve velkovýrobě obvykle řízkováním.

Toxikologické informační středisko o plodech uvádí: „…téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen); po větším požitém množství se podává aktivní uhlí, nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže.“[1]

Podle jiných zdrojů je rostlina jedovatá.[2][3] Další zdroje jako nežádoucí příznaky při používání rostliny (list) jako léčiva uvádějí zvracení a bolesti břicha. Další zdroje druh řadí mezi jedovaté rostliny.[4] Rostlina je tedy někdy považována za jedovatou nebo mírně jedovatou a nesmí být používána jako léčivo v těhotenství a při problémech s ledvinami.[5]

Medvědice alpská (Arctostaphylos alpina), synonymum Arbutus alpina, Arctostaphylos alpinus, Arctous alpina (L.) Nied., Mairania alpina.