Jaroslav Rokoský

Narodil se v Pelhřimově. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (1988–1993), obor dějepis – český jazyk. Od roku 1995 působí jako historik a vysokoškolský pedagog na své alma mater.

V roce 2004 složil doktorskou zkoušku na Filosofické fakultě University Karlovy a obdržel titul doktora, v témže roce obdržel i titul doktora filosofie. Jeho disertační práce “Rudolf Beran a jeho doba“ je velmi hlubokou a obsáhlou sondou do složitých historických okolností, které halí rozporuplnou osobnost českého druhorepublikového předsedy vlády.

Od roku 1995 působí na katedře historie PF UJEP, od roku 2005 pak na katedře historie FF UJEP. V současné době je zástupcem vedoucího katedry historie. Je řešitelem několika významných grantů a autorem stěžejních studií k problematice první československé republiky.

Od roku 2008 je členem skupiny III. odboje Ústavu pro studium totalitních režimů.

Během své akademické činnosti vytvořil v rámci konceptů orální historie audiovizuální projekt „Československé osudy“, který dokumentuje komunistický režim, zejména padesátá léta, očima pamětníků.

Jaroslav Rokoský je autor řady studií a jiných příspěvků v odborných periodikách a kolektivních monografiích. V roce 2011 vydal rozsáhlou knižní monografii Rudolf Beran a jeho doba: vzestup a pád agrární strany, v níž prostřednictvím osudu protagonisty přibližuje krizové okamžiky českých moderních dějin („agrárníkovi“ Rudolfu Beranovi hrozil trest smrti za nacistů i za komunistů) a sleduje agrární politické hnutí od jeho počátků. Jeho trojdílná kniha Útěk z Leopoldova byla nominována na cenu Magnesia Litera 2022 za naučnou literaturu.[1]