Kostel Nanebevstoupení Páně (Mikulášovice)

Protože původní hřbitov u kostela svatého Mikuláše již delší dobu nevyhovoval jak kapacitně, tak hygienicky, rozhodla obec[p 1] o založení nového místa posledního odpočinku dále od zástavby. Pozemky pro nový hřbitov odkoupila roku 1869 za částku 14 200 zlatých. Ty původně sloužily jako pole a patřily k domu čp. 573 (pozdější Německý, resp. Slovanský dům).[5] U vstupu do hřbitova vyrostl roku 1872 hřbitovní kostel s obytným prvním patrem a dům pro správce hřbitova. První smuteční obřad se konal dne 16. února 1873. V roce 1930 se kostel dočkal rozsáhlé rekonstrukce. Nově byla pokryta střecha a úpravou prošel také interiér. O celé akci se ve věži dochoval záznam.[p 2] Kromě jmen zúčastněných osob je v něm uvedeno, že zvon v kostele nesměl vyzvánět při pohřbech evangelíků.[6]

Mše svatá na Památku zesnulých v roce 2016

Kvůli svému určení byla stavba využívána i po druhé světové válce a nepostihl ji tak osud ostatních sakrálních staveb ve městě.[p 3] Počátkem 80. let 20. století prošla stavba rekonstrukcí, která narušila architektonickou hodnotu stavby.[6] Z této doby pochází mramorová podlaha, katafalk a také vnitřní uspořádání (propojení patra s přízemím). V průběhu prvních dvou dekád 21. století prošel kostel v několika etapách opravami. V roce 2004 se stavba poprvé v poválečném období dočkala opravy fasády. V letech 2015–2016 proběhla celková rekonstrukce kostela. Jedním z jejích hlavních cílů bylo co největší přiblížení původnímu vzhledu stavby.[6] Do okenních otvorů se vrátily repliky původních dřevěných oken, zakončených trojlaločným a lomeným obloukem. Průčelí dominuje bohatě zdobený rizalit. Fasáda po rekonstrukci plastických prvků kombinuje žlutý a bílý nátěr. Opravenému kostelu požehnal dne 6. září 2016 za přítomnosti zástupců města, hostů a široké veřejnosti místní administrátor P. Jacek Kotisz.[3]

V oficiálních katalozích litoměřické diecéze byla budova vedena jako kostel až do roku 1934, od následujícího roku byla uváděna jako kaple.[6] Zvláště v období normalizace se začalo používat označení smuteční síň. V polovině 90. let 20. století vypracovala litoměřická diecéze nový katalog svých sakrálních objektů, v němž je stavba opět vedena jako kostel.[1]

Pohled na hřbitov z hlavní věže kostela svatého Mikuláše

Na bývalém poli vybudovala obec nový hřbitov v letech 1869–1873.[5] Stavbu vedli zedničtí mistři Hesse ze Sebnitz a Müller z Lobendavy. Celkové náklady na stavbu dosáhly částky 25 000 zlatých.[9] O Velikonocích roku 1879 byl na konci aleje požehnán masivní syenitový kříž vysoký 7,5 metru. Na zadní straně kříže je psáno: „Errichtet von der Gemeinde zu Nixdorf durch den Osterreiter- verein am Charfreitage den 11. April 1879“ (česky „Postaveno obcí Mikulášovice skrze Spolek velikonočních jezdců na Velký pátek 11. dubna 1879“).[9] Přestože měl nově založený obecní hřbitov větší kapacitu než původní hřbitov kostelní, přestal po čtyřech desítkách let stačit. Roku 1914 proto zřídila obec novou část, umístěnou ve svahu nad obecním hřbitovem. Obě části jsou rozlišovány jako starý či dolní a nový či horní hřbitov. V roce 1928 vybudovalo město mezi oběma hřbitovy památník obětem první světové války se jmény čtyř vojáků, pocházejících z Mikulášovic, Moravy, Haliče a Maďarska, kteří zemřeli v letech 1915–1916 v místní nemocnici.[9] Po druhé světové válce se využíval k pohřbívání pouze dolní hřbitov. Horní na konci 20. století zpustl a stal se opakovaně terčem vykradačů hrobů a dalších zlodějů. Město provedlo v roce 2013 jeho pietní parkovou úpravu.[10]

Na městském hřbitově je pochována řada lokálně významných osobností. Z řad místních továrníků se dochovaly hroby rodin Pilzových, Dittrichových, Röslerových či Grohmannových. Na dolním hřbitově při levé zdi odpočívají v rodinných hrobkách např. Franz Kindermann (1842–1921), lékař a poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, či Adolf Krause (1887–1939), lékárník a zakladatel místní hvězdárny. V pravé části leží hrob neznámého vojína, který padl při osvobozování města roku 1945.[11]

Vedle kostela stojí téměř totožný dům sloužící jako obydlí pro správce hřbitova. Budova čp. 823 je často nazývána kaplí,[2] přestože od začátku sloužila jako obydlí pro správce hřbitova a jeho rodinu. Po většinu poválečného období stála budova prázdná, případně sloužila jako sklad, a tak se dochovalo velmi mnoho původních prvků. V přízemí jsou dvě obytné místnosti a suchý záchod, voda do domu zavedena není. V patře jsou další dvě obytné místnosti. Před rekonstrukcí z 80. let 20. století silně poškozenou střechou do objektu zatékalo, což je stále patrné.[6] Město plánuje celkovou rekonstrukci domu správce.[8]

Na dohled stojí jihozápadně od kostela Fürleova kaple, novogoticky přestavěná v druhé polovině 19. století. Jihovýchodním směrem stojí farní kostel svatého Mikuláše a původní historické jádro města. Z památkově chráněného domu čp. 5 (hotel Ron) vede až ke hřbitovu chodba, vykopaná pravděpodobně jako studna.[12]