Kruševac

Samotné město se nachází v Kruševacké kotlině, která zaujímá údolí Západní Moravy a prostírá se mezi Levčou a Temničí na severu, Župou, Kopaonikem a Jastrebacem na jihu a Královskou kotlinou, resp. Ibarskou nížinou na západě. Střed města se nachází v nadmořské výšce 137 m. Kruševac je vzdálen 152 km jihovýchodně od Bělehradu a 54 km severozápadně od Niše.

Kostel Lazarica, nacházející se v centru města, v rozvalinách původního hradu

Srbský vládce Lazar Hrebeljanović nechal město zbudovat roku 1371. Roku 1387 byl Kruševac poprvé zaznamenán na dokumentu, který definoval obchodní práva mezi srbským státem a Dubrovnickou republikou. Svůj název získalo město podle kamene krušac, kterému odpovídá i český ekvivalent krušec. Z tohoto kamene, který se nacházel v údolí řeky Západní Moravy, byly také i středověké domy v Kruševaci zbudovány. Pro Srbsko závěru 14. a začátku 15. století představoval Kruševac významné město, centrum obchodu a hospodářství. Město se rozvíjelo od středověké pevnosti Lazara Hrebeljanoviće, která byla známá pod názvem Šaren grad, nebo také Aladža hisar.

Po bitvě na Kosově poli figurovalo město i nadále jako centrum srbského státu. Země se však stala vazalským státem Osmanské říše. V 15. století nechal Štěpán Lazarević přesunout hlavní město do Bělehradu, který se nacházel dále od území ovládaného expandujícím tureckým státem. Samotný Kruševac obsadila turecká vojska až roku 1472, a to po několika neúspěšných nájezdech.

V roce 1516 mělo dle tureckých údajů 204 muslimských a 84 křesťanských domácností.

Město bylo obsazeno v závěru 17. století rakouskou armádou v souvislosti s průnikem habsburského vojska do nitra Balkánu během tzv. Velké turecké války. Po vyjednáváních mezi tureckou a rakouskou stranou bylo nicméně následně opět vráceno Osmanské říši. Poté bylo na krátkou dobu (1737–1739) v držení protitureckých povstalců. Turecká správa byla na území Kruševace ohrožena ještě v roce 1789; Svištovským mírem však byly opět potvrzeny původní hranice roku 1791.

K Srbsku bylo město připojeno až roku 1833. Následoval rychlý rozvoj města; Kruševac se stal jedním z významných regionálních center tehdejšího Srbska. Už v roce 1834 získalo město první urbanistický plán.[1].

V roce 1904 byl odhalen památník Bitvy na Kosově poli, který se nachází v samotném centru města.[2]

Roku 1922 získalo elektrické osvětlení, o osm let později pak i elektrárnu.[1] Během druhé světové války město ostřelovaly německé okupační síly z kopce Bagdala. Po válce se celý prostor stal parkem s názvem „Slobodilište“.

Dne 14. října 1944 bylo město osvobozeno jednotkami jugoslávských partyzánů.

V dobách existence SFRJ bylo centrum města v ose současné ulice Vidovdanska modernizováno. Byly vybourány původní budovy a nahrazeny obytnými bloky a několika vyššími komerčními objekty. Překotná modernizace města měla na svědomí dramatický nárůst obyvatelstva. Město, jehož počet obyvatel se pohyboval okolo dvaceti tisíc dosáhlo téměř tisíc padesáti. Modernizován byl rovněž i jeho střed. Vzniklo nové moderní náměstí (srbsky Trg kosovskih junaka, Náměstí kosovských hrdinů) a ulice Gazimestanska a Mirka Tomića s novými výškovými budovami.

V roce 2021 bylo kompletně přestavěno centrální náměstí v Kruševaci nákladem 380 milionů dinárů.[3]

Dle sčítání lidu mělo město Kruševac v roce 1991 58 808 obyvatel. V roce 2011 bylo napočítáno 58 745 lidí; město Kruševac tak nezaznamenává ani významnější nárůst ani pokles počtu obyvatel. Zvyšuje se však průměrný věk místního obyvatelstva.

Z etnického hlediska jsou obyvatelé Kruševace především Srbové.

Ve městě sídlí divadlo (srbsky Крушевачко позориште). Stojí zde také i pobočka srbského národního divadla, která je umístěna poblíž kostela Lazarica.

V jižní části Kruševace také stojí brutalistický památník (srbsky Spomen park Slobodište), který připomíná události druhé světové války.

V Kruševaci se nachází několik továren, které byly v období existence Jugoslávie známé po celé zemi. Mezi ně patří například Trayal (výrobce pneumatik), Merima (výrobce léčiv) nebo "Župa" (výživa pro skot) a továrna "14 jul" (výroba různých strojů, např. buldozerů; zaměstnávala v dobách své největší slávy 7000 lidí). ^[zdroj?] Významným podnikem v Kruševaci je také společnost Rubin, která vyrábí nápoj Vinjak.

Kvůli problematické transformaci srbského hospodářství se Kruševac potýkal s vysokou nezaměstnaností, nízkou motivací mladých lidí k občanské aktivitě a kriminalitou. Bombardování Jugoslávie v roce 1999 spolu s turbulentními 90. lety znamenalo konec řady místních průmyslových podniků. V první polovině 21. století došlo k jisté stabilizaci situace. V roce 2021 zde bylo cca devět tisíc nezaměstnaných.[4]

Náměstí v Kruševaci

Hotel Rubin v Kruševaci

Socha cara Lazara Hrebeljanoviće

Budova oblastní správy (srbsky Okružno načelstvo).

V blízkosti Kruševace se nachází hlavní srbská dálnice, která spojuje města Niš a Bělehrad. Z ní údolí řeky Západní Morava poté vedou další silniční komunikace do samotného Kruševace. Kromě napojení na dálnici má město také spojení hlavními silničními tahy s Kraljevem, Prokupljem a Kragujevacem.

Ve východo-západním směru prochází přes Kruševac železniční trať, která je jednokolejná a slouží pouze pro nákladní dopravu. Autobusové nádraží je umístěno v blízkosti železničního.

V jižní části města se nachází sportovní letiště Koširsko polje s nezpevněnou přistávací dráhou.

V jižní části města se nachází rozlehlá věznice. Menší vězení je umístěno i v centrální části města.

V Kruševaci působí 19 základních škol a 6 škol středních.

V Kruševaci sídlí fotbalový tým FK Napredak Kruševac, který se účastní srbské nejvyšší fotbalové ligy.^[zdroj?] Mezi další fotbalové týmy ve městě patří FK Trajap a FK Jedinstvo 1936.

• Pistoia, Itálie (1966)
• Trogir, Chorvatsko (1972)
• Travnik, Bosna a Hercegovina (1972)
• Korfu, Řecko (1985)
• Szentendre, Maďarsko (1990)
• Kirjat Gat, Izrael (1990)
• Râmnicu Vâlcea, Rumunsko (2003)

kromě klasického partnerství udržuje město ještě podobné styky následujícími městy:

• Volgograd, Rusko (1999)
• Stara Zagora, Bulharsko (2000)
• Rjazaň, Rusko (2000)
• Žalec, Slovinsko (2006)
• Bijeljina, Bosna a Hercegovina (2006)

• Stojan Protić (1857–1923), meziválečný jugoslávský premiér
• Stanislav Binički (1872–1942), skladatel písně Pochod na Drinu
• Taško Načić (1934–1993), srbský herec
• Miodrag Petrović Čkalja (1924–2003), srbský komik
• Bata Paskaljević (1923–2004), srbský herec
• Dobrica Ćosić (1921-2014), srbský spisovatel a prezident
• Miroslav Mišković (nar. 1945), srbský podnikatel
• Dragiša Binić (nar. 1961), srbský fotbalista
• Milić Jovanović (nar. 1966), srbský fotbalista
• Nikola Milošević, srbský fotbalista
• Predrag Jovanović (nar. 1950), srbský hudebník
• Nebojša Bradić (nar. 1956), srbský divadelní režisér a ministr kultury
• Goran Grbović (nar. 1961), jugoslávský basketbalista
• Vojin Ćetković (nar. 1971), srbský herec
• Nataša Tapušković (nar. 1975), srbská herečka
• Milica Todorović, zpěvačka
• Sanja Vučić, zpěvačka