Stojan Protić

Stojan Protić se narodil v Kruševaci.[1] Navštěvoval gymnázia v Kruševaci a Kragujevaci.[3] V letech 1876 až 1880 studoval Bělehradskou Univerzitu - obor historie a filozofie.[3][4] Po univerzitě krátce pracoval jako účetní a středoškolský učitel.[3] Po vzniku Národní radikální strany v roce 1881 se začal angažovat ve stranických novinách Samouprava, kde se koncem roku 1881 stal šéfredaktorem.[4] Jeho další novinářská činnost byla spojena s tituly Odjek a Delo.[3] Protić, který měl zkušenosti s psaním článků i knih, prohlašoval, že neexistuje nezávislý novinář a že myšlenka nezávislé žurnalistiky je podvod.[4] V roce 1887 byl zvolen členem parlamentu a již v roce 1888 byl tajemníkem ústavodárné komise, která připravovala ústavu Srbského království.[3] V následujících letech zastával různé funkce ve státní správě. V letech 1900 až 1901 byl ředitelem Národní knihovny Srbska.[5] V roce 1901 se opět stal členem parlamentu.[3] V letech 1903 - 1905, 1906 - 1907 a 1912 - 1914 byl ministrem vnitra, v letech 1909 - 1912 a 1917 - 1918 ministrem financí a v roce 1918 krátce i zastupujícím ministrem zahraničních věcí.[2] 20. prosince 1918 se stal předsedou první společné vlády Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, do které vstoupili zástupci většiny politických stran.[6] Vláda padla vlivem vnitropolitické krize již v srpnu 1919.[7] Premiérem byl krátce opět v roce 1920.[2] Koncem února 1920 vydala jeho vláda Předběžné ustanovení o přípravě pozemkové reformy, kterým byly zrušeny feudální povinnosti v Bosně a Hercegovině, Makedonii, Kosovu a Sandžaku, systém kolonátu v Dalmácii a byl přislíben rychlý průběh pozemkové reformy.[8] Protićova vláda padla již v květnu, ale pozemková reforma trvala víc než deset let.[2][8]