Nejvyšší číšník
Nejvyšší číšník (latinsky summus pincerna, německy Oberst–Mundschenk, starým pravopisem Obrist-Mundschenk), zpočátku jen číšník (pincerna, pocillator, buticularius, scenco, schenk) patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník (dapifer) a mečník (ensifer). Tradici úřadu lze vystopovat na merovejských a karolinských královských dvorech.
V Českém knížectví se číšník připomíná od poloviny 12. století (1147) za vlády Vladislava II. (vládl 1140–1172, králem od roku 1158). Původně šlo o péči o vinné sklepy, dozor nad zásobováním dvora nápoji (vínem) a přímou (čestnou) obsluhu knížete (krále) u stolu, později o čestnou hodnost dvorského ceremoniálu. Úřad vykonávali příslušníci rodu Bavorů, Hroznatovců, Vítkovců, Divišoviců, Buziců, Markvarticů. U dvorských úřadů se projevovala tendence k dědičnosti, číšník byl od roku 1337 dědičný v rodě Vartemberků,[1] od 16. listopadu 1627 Slavatů z Chlumu a Košumberka a konečně po jejich vymření od 24. dubna 1716 Czerninů z Chudenic. Po Bílé hoře, pakliže král sídlil v Čechách, byly obvykle úřady královského českého dvora vykonávány už jen při korunovacích.
Nejvyššímu číšníkovi byl podřízen podčíšník neboli podčeší (subpincerna), který přímo obsluhoval při stolování. Na korunovační hostině nejvyšší číšník podával králi číši, zatímco podčíšník mu víno naléval z konvice.
Ve Svaté říši římské měl hodnost arcičíšníka (německy Erz-Mundschenk, latinsky Archipincerna) český král.
Seznam nejvyšších číšníků Českého království
- 1147 Budislav
- 1160–1165 Vecel
- 1169–1170 Zdeslav
- 1175–1177 Dluhomil
- 1177 Štěpán
- 1180 Hroznata
- 1183 Mutina
- 1184 Konrád
- 1187 Sezima
- 1194 Arnošt
- 1207 Bohuta
- 1220–1225 Martin
- 1232–1238 Zbraslav
- 1238–1239 Bavor I. ze Strakonic († 1260)
- 1239–1248 Jaroš z Poděhús a Slivna
- 1251 Bavor
- 1253 Čéč († 1270)
- 1256 Diviš
- 1262 Domaslav
- 1251–1267 Oldřich Zajíc
- 1268–1270 Havel II. z Lemberka
- 1270–1277 Volkmar z Třebonína
- 1283 Beneš z Vartenberka († asi 1294)
- 1284–1285 Jaroslav ze Šternberka
- 1285 Zdeslav III. ze Šternberka
- 1289 Jan z Michalovic (po 1260 – 1306)
- 1308–1310 (?) Jan z Vartenberka († 5. 1. 1316)
- 1318–1332 Beneš z Vartenberka († 1332)
Dědičně v rukou Vartenberků
- 1337–1364 Vaněk z Vartenberka († asi 1364)[2][pozn. 1]
- 1365–1382 (?) Jan Děčínský z Vartenberka († asi 1383)[2]
- před 1404–1405 Jan Veselský z Vartenberka[2]
- 1408–1414 nebo 1425 Čeněk z Vartenberka († 17. 9. 1425 Veliš u Jičína)[2]
- 1425 (?) –1433 (?) Jan Chudoba z Ralska[2]
- 1433 (?) –1436 Zikmund Děčínský z Vartenberka[2]
- 1454 (?) –1463 Jan z Vartenberka[2]
- 1463–1487 (?) Beneš z Vartenberka a Zákup[2]
- 1487–1506 Zikmund z Vartenberka[2]
- 1518–1537 Kryštof Děčínský z Vartenberka[2]
- 1537–1541 Prokop z Vartenberka[2]
- 1589–1604 Jindřich mladší z Vartenberka[2]
- 1604–1608 Zikmund z Vartenberka[2]
- 1608–1617 Jan z Vartenberka[2]
- 1617–1622 Jan Jiří z Vartenberka[2]
- 1625 Ota Jindřich z Vartenberka[2]
Dědičně v rukou Slavatů
- 1627 (16. 12.) – 1652 (19. 1.) Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1. 12. 1572 Čestín – 19. 1. 1652 Vídeň)
- 1652 (19. 1.) – 1657 (2. 7.) Adam Pavel Slavata (13. 6. 1604 – 2. 7. 1657 Nová Bystřice)
- 1657 (2. 7.) – 1673 (2. 4.) Ferdinand Vilém Slavata (1. 9. 1630 – 2. 4. 1673)
- 1673 (2. 4.) – 1689 (1. 7.) Jan Jiří Jáchym Slavata (1638 – 1. 7. 1689 Velvary)
- 1689 (1. 7.) – 1691 (26. 1.) František Leopold Vilém Slavata (1639 – 26. 1. 1691 Jindřichův Hradec)
- (1691–1712 (?) Jan Karel Jáchym Slavata (1641 – 21. 7. 1712 Řím))
Dědičně v rukou Czerninů z Chudenic
- (? Heřman Jakub Czernin z Chudenic (1659 – 28. 8. 1710 Praha)) ???
- 1716–1733 František Josef Czernin z Chudenic (5. 3. 1696 – 6. 3. 1733 Vídeň)[3]
- –
- (1791) Rudolf Czernin – při korunovaci Leopolda II.
- (1836) Evžen Czernin – při korunovaci Ferdinanda I. Dobrotivého
- ?–? Adolf z Valdštejna (?) (1868–1930)
Seznam podčíšníků Českého království
- 1185 Diviš
- 1194–1195 Jaroš
- 1211 Paulík
- 1222 Holach
- 1227 Albert
- 1232 Beneda
- 1232–1234 Jiljí čili Idík
- 1233–1234 Sezima
- 1251 Bedřich
- 1251–1252 Oldřich Zajíc
- 1232–1238 Zbraslav z Miletína
- 1251–1267 Oldřich Zajíc z Valdeka
- 1261–1277 Oneš z Onšova
- 1264 Bedřich
- 1268 Protiven
- 1308 Albera
- –
- 1483 Jindřich z Tandorfa[4]
Seznam nejvyšších číšníků Moravského markrabství
- 1203–1213 Sulislav
- 1226 Vilém
- 1228 Miroslav
- 1233–1237 Lupold
- 1239–1245 Vilém
- 1240–1249 Lupold
- 1253 Volfram
- 1256 Diviš
- 1262–1267 Oneš
- 1268–1272 Nezamysl
- 1284 Jaroslav ze Šternberka
- 1303 Protiva z Dúbravice
- 1327 Oldřich z Kesinku
- 1334 Oldřich z Kesinku
- 1381–1382 Čeněk z Rovečné
- 1384–1385 Heník z Valdštejna
- 1481 Václav z Boskovic
Seznam podčíšníků Moravského markrabství
- 1203 Petr
- 1222–1224 Svatoslav
- 1226 Milič
- 1232 Idík I. ze Švábenic († 1268)
- 1233–1234 Sezima
- 1234 Idík
Seznam dědičných číšníků ve Svaté říši římské
Český král jako arcičíšník propůjčil úřad dědičného říšského číšníka hrabatům Schenkům z Limpurgu a od roku 1714 hrabatům z Althannu.
- 1716 ? – 1722 Michael Jan III. z Althannu (8. 10. 1679 Jaroslavice – 26. 3. 1722 Vídeň)
Rakouské země
Horní Rakousy
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Barthů z Barthenheimu.[5]
Štýrsko
V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat z Stubenbergu.[5]
Korutany
Úřad dědičných číšníků (Oberst-Erblandmundschenk in Kärnten) v Korutanském vévodství zastával šlechtický rod Dietrichsteinů. Jako dědičné léno ho drželi i v roce 1848.[5]
- ?–1698 Ferdinand Josef z Ditrichštejna (25. 9. 1636 – 28. 11. 1698 Vídeň)
- 1698–1708 Leopold Ignác z Ditrichštejna (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov)
- 1708–1738 Walter Xaver z Ditrichštejna (18. 9. 1664 Brno – 3. 11. 1738 Mikulov)
- 1738–1784 Karel Maxmilián z Ditrichštejna (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov)
- ?
- ?–1825 Josef Karel z Ditrichštejna (19. 10. 1763 Vídeň – 17. 9. 1825 Vídeň)
Kraňsko
Po rodině Eggenbergů v roce 1719 převzali dědičnou hodnost nejvyššího číšníka v Kraňsku Cobenzlové.[zdroj?] V roce 1848 zastával úřad rod hrabat Coronini z Cronbergu.[5]
- 1719–1742 (30. 4.) Jan Kašpar II. Cobenzl (30. 5. 1664, Wippach, dnes Vipava, Slovinsko – 30. 4. 1742, Vídeň)
Gorice a Gradiška
V roce 1848 nebyl úřadv tomto hrabství obsazen.[5]
Tyrolsko
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Spauru.[5]
Odkazy
Poznámky
- Palacký uvádí Vaňka či Václava z Vartenberka pro roky 1337 a pak 1352-57, v roce 1343 Zbyňka Zajíce z Hazmburka. Dle Kasíka jde o omyl/záměnu, Zbyněk Zajíc v té době zastával úřad nejvyššího stolníka.
Reference
- NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 154.
- KASÍK, Stanislav. Nejvyšší číšník Království českého v rodě pánů z Vartenberka. In: Heraldická ročenka 1999–2000. Praha: Heraldická společnost v Praze, 2000. Dostupné online. S. 58–71.
- VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 731.
- MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326.
- FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. (DE)[nedostupný zdroj]
Literatura
- BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online.
- ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. ISBN 80-7204-081-2. S. 76.
- HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 35, 47, 48.
- KASÍK, Stanislav. Nejvyšší číšník Království českého v rodě pánů z Vartenberka. In: Heraldická ročenka 1999–2000. Praha: Heraldická společnost v Praze, 2000. S. 58–71.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.