Josef Karel z Ditrichštejna

zámeček Merkenstein na panství Bad Vöslau

Narodil se jako syn hraběte Karla Gundakara Josefa z hollenburské větve rodu Ditrichštejnů a jeho manželky Marianny von Sallaburg.

V letech 1783-1785 byl ženatý s hraběnkou Marií Terezií ze Zinzendorfu a Pottendorfu, dcerou Ludwiga Zinzendorfa, prezidenta dvorské účetní komory a pozdějšího ministra pro vnitřní záležitosti. Podruhé se oženil roku 1787 s Marií Alžbětou z Valdštejna-Vartemberka z duchcovsko-třebíčské větve Valdštejnů. Jeho švagrem se tak stal sekavský kníže-biskup Jan VI. z Valdštejna-Vartemberka. Z jejich dětí se dospělosti dožila pouze Marie Anna, provdaná za Karla Františka Jeronýma Clary-Aldringena. Byl posledním členem hollenburské větve rodu.

31. srpna 1802 byl jmenován moravsko-slezským guvernérem, odkud 10. září 1804 přešel na místo dolnorakouského zemského prezidenta, kterým zůstal až do následujícího roku. Od podzimu 1816 působil v provizorním předsednictvu Rakouské národní banky, v roce 1817 se stal jejím prvním guvernérem a zůstal jím až do své smrti.

Jako potomek význačné rakouské rodiny zastával i funkci dědičného lovčího ve Štýrsku a dědičného číšníka v Korutanech. Od roku 1811 až do své smrti byl zemským maršálkem dolnorakouských stavů. Patřila mu panství Sonnberg, Sitzendorf, Groß, Spitz, Schwallenbach, Zeising, Arbesbach, Merkenstein a Großau.

Byl předsedou Zemědělské společnosti ve Vídni, členem moravskoslezské společnosti pro povznesení zemědělství, přírodovědy a vlastivědy, vlastenecko-hospodářské společnosti v Čechách, zemědělského spolku v Bavorsku a čestným členem saské hospodářské společnosti.[1]

Byl vyznamenán Řádem zlatého rouna, velkokřížem Leopoldova řádu, zlatým Občanským čestným křížem. Byl skutečným tajným radou a komorníkem.