Richard Cornwallský

Richard z Cornwallu

Richard se narodil roku 1209 na winchesterském hradu jako druhý syn anglického krále Jana Bezzemka a Isabely z Angoulême. Jeho starším bratrem byl pozdější král Jindřich III. Plantagenet. V osmi letech byl Richard jmenován nejvyšším správním úředníkem v hrabství Berkshire, v šestnácti hrabětem z Poitou a v osmnácti hrabětem z Cornwallu. Příjmy zejména z panství v Cornwallu Richardovi zajistily velké bohatství, čímž se stal jedním z nejbohatších šlechticů tehdejší Evropy. Ačkoliv Richard vedl v Bretani a Poitou v zastoupení krále několikrát vojenská tažení a třikrát působil jako regent království, jeho vztahy s bratrem Jindřichem III. byly často v počátečních letech Jindřichovy vlády napjaté. To mělo za následek, že Richard třikrát proti svému bratru povstal.

V roce 1231 se oženil s Isabelou Marshalovou, dcerou Guillauma le Maréchala a vdovou po hraběti z Gloucesteru, ovšem k nelibosti svého bratra. Richard také vyženil šestiletého Isabelina syna z prvního manželství. V tom samém roce získal Richard svou novou hlavní rezidenci hrad Wallingford v tehdejším Berkshiru (v současnosti Oxfordshire) a za jeho vybudování utratil velké množství peněz. Mezi jeho další oblíbené rezidence patřily Marlow a Cippenham v Buckinghamshiru. Richard a Isabela měli čtyři děti, z toho pouze jediný syn, Jindřich z Almainu, se dožil dospělosti.

Roku 1240 se stal účastníkem křížové výpravy a odjel do Svaté země a nahradil tak ve správě Jeruzalémského království navarrského krále Theobalda I. Richard Cornwallský nebojoval v žádné bitvě, ale řídil vyjednávání křižácké diplomacie s muslimy o navrácení křesťanských zajatců z bitvy v Gaze z roku 1239 a pohřbech padlých křižáků. Nechal také znovuopevnit Askalon, jehož hradby nechal před tím zničit Saladin, aby se město nemohlo znovu stát baštou palestinských křižáků. Poté se rozhodl pro návrat do Evropy a cestou z Levanty navštívil svou sestru císařovnu Isabelu.

Po návratu do Anglie se Richard Cornwallský postavil proti baronovi Simonovi z Montfortu i sňatku své sestry Eleonory se Simonem. Když se Richard s Montfortem připojili ke křížové výpravě, ani necestovali společně. Po návratu z Palestiny se Richard oženil se sestrou manželky svého bratra Jindřicha Sanchou z Provence. Toto manželství mu tak zajistilo užší vztahy ke královskému dvoru.

Erb Richarda Cornwallského

Richardovy nároky na francouzská území Gaskoňsko a Poitou nebyly nikdy ničím víc, než pouze teoretickými a v roce 1241 francouzský král Ludvík IX. dosadil do Poitou svého bratra, hraběte Alfonse. Tímto krokem se matka Richarda i krále Jindřicha Isabela z Angoulême cítila Ludvíkem uražena, v čemž ji podporoval i její druhý manžel Hugo z Lusignanu. Vojenská expedice vyslaná do Francie se však obrátila v naprosté fiasko poté, co Hugo z Lusignanu Angličany zradil.

Richardovi Cornwallskému papež poté nabídl sicilskou korunu, ale podle Matěje Pařížského mu na jeho nevýhodný návrh Richard odpověděl

Nicméně Richardův bratr Jindřich návrhem nepohrdl a korunu za velké peníze koupil pro svého syna Edmunda. Roku 1255 dal král za úplatu Richardovi do zástavy své Židy.

O dva roky později byl Richard třemi německými kurfiřty zvolen jako římský král a v květnu téhož roku jej v Cáchách papež Alexandr IV. korunoval římským králem. Avšak stejně jako titul pána z Poitou a Gaskoňska titul římského krále neměl větší než čestný význam a v letech 1257 až 1269 Richard navštívil římskou říši pouze čtyřikrát.

V druhé válce baronů, která v Anglii vypukla v letech 1264–1267 se Richard postavil na stranu svého bratra, krále Jindřicha proti Simonovi z Montfortu a jeho povstalcům. Poté, co byli rozdrobení royalisté poraženi v bitvě u Lewes, Richardovi se podařilo uprchnout a ukrýt se ve větrném mlýnu. Vítězové ho však poměrně rychle objevili, zajali a až do září 1265 věznili.

16. června 1269 se v Kaiserslauternu oženil s mladičkou Beatrix Falkenburskou. Beatrix, svými současníky považovaná za "perlu žen",[2] bylo tehdy okolo patnácti, ženichovi bylo šedesát. Když 2. dubna 1272 Richard Cornwallský zemřel, jeho tělo bylo pohřbeno po boku druhé choti v Hailes a srdce nechala Beatrix uložit u minoritů v Oxfordu.