Balduin Lucemburský

Balduin (třetí zleva) při volbě římského krále Jindřicha VII. Zcela vpravo je český král Jindřich Korutanský. (Iluminace z Balduinovy kroniky)

Balduinova tumba ve trevírské katedrále

Balduin byl synem lucemburského hraběte Jindřicha VI. a jako mladší syn byl již od útlého dětství předurčen k církevní kariéře. Studoval teologii a kanonické právo na pařížské universitě a ve svých 22 letech byl zvolen do úřadu trevírského arcibiskupa. V brzké době se stal jedním z nejvlivnějších mužů Svaté říše a rozhodující měrou přispěl k volbě svého staršího bratra Jindřicha římským králem. Jindřicha VII. Balduin také provázel společně s dalším bratrem Walramem na korunovační výpravě do Itálie v letech 1310-13, kde však oba Balduinovi bratři zemřeli.

Po Jindřichově smrti podporoval zpočátku Ludvíka Bavora, jeho hlavním zájmem však byla podpora vlastního synovce krále Jana Lucemburského, respektive prasynovce Karla, což se mu později zdařilo.

V rámci své arcidiecéze usiloval o její teritoriální stabilizaci a expanzi, nezřídka vojenskými prostředky, ale i o administrativní reformu její správy. Mezi významné počiny hmotné povahy patří výstavba mostu v Koblenci (tzv. Balduinbrücke) a obnova starořímského mostu v Trevíru. Nechal vytvořit iluminovaný Codex Balduini Trevirensis detailně rekapitulující události římské jízdy.

Zemřel 21. ledna 1354 v Trevíru a byl pohřben v tamní katedrále sv. Petra.