Kolejová doprava ve Švýcarsku

RABDe 500 s naklápěcími skříněmi ve východním Švýcarsku

Otevření dráhy Bodensee-Toggenburg-Bahn (BT) v Herisau 1910

Přibližně dvě třetiny železniční sítě (cca 3.610 km) je normálního rozchodu 1.435 mm, z toho je 1.747 km provozováno soukromými společnostmi (údaj z roku 2004). Železniční síť dosáhla největšího rozkvětu v druhé polovině 19. století. Téměř všechny hlavní tratě jsou v rukou SBB, s výjimkou některých úseků ve správě BLS a SOB.

Nejdůležitější železniční tratě spojují východ a západ Švýcarska. Ženevu a Lausanne a Bernem a Curychem na Bodamském jezeře a sever s jihem v podhůří Jura a souběžný směr sever-jih Gotthardské železnice a Lötschberg-Simplon. Tyto dva alpské přechody mají velký mezinárodní význam, protože jsou spoji mezi přístavy v Severním moři a Itálií, středozemními přístavy. V roce 2015 by mělo být dokončeno nové spojení železnice přes Alpy (NEAT), s využitím nových úpatních tunelů Gotthardský úpatní tunel a Ceneri úpatní tunel.

Ve vnitrostátní dopravě je nejdůležitější trojúhelník Basilej – Bern – Curych a na západě spojnice podél Ženevského jezera mezi Ženevou a Lausanne. Nejdůležitější železniční uzel je Olten, křižovatka tratí ve směru východ-západ a sever-jih.

Vzhledem k topografii je většina tratí vedena v obloucích podle terénního profilu což omezuje rychlost. Nově budované železniční úseky jsou však již projektovány jako vysokorychlostní (Bern – Olten) na rychlost 200 km/h a v tunelech NEAT až 250 km/h. Tyto nové tratě budou propojeny s vysokorychlostními tratěmi sousedních států.

Rhétská dráha se svými typickými smyčkami

Wengernalpbahn v Grindelwaldu

Úzkorozchodné železnice jsou neodmyslitelnou součástí Švýcarska, zejména v horských oblastech Alp a podhůří Jura. Tyto úzkokolejné tratě byly budovány z důvodu úspory nákladů. Všechny úzkorozchodné tratě jsou považovány za vedlejší tratě. Z celkové délky 1.392 km úzkorozchodných tratí je pouze 45 km propojeno se sousedními státy. Převážná většina úzkorozchodných tratí používá metrový rozchod, dále jsou používány rozchody 800 mm (např. Wengernalpbahn), 1200 mm (lanovka Rheineck-Walzenhausen) a 750 mm (Waldenburgerbahn).

Nejdelší železnice úzkého rozchodu ve Švýcarsku je to Rhétská dráha a Matterhorn Gotthard Bahn. Tyto dvě železnice využívá Glacier Express, mezi letovisky Svatý Mořic a Zermattem. Albula a Bernina linie RhB směrem Tirano v severní Itálii je třetí železniční přejezd Alp ve Švýcarsku po normálním rozchodu přes Gotthard a Simplon.

Tango BLT v Basileji

Hotelová tramvaj Riffelalptram

Tramvaj v Zürichu na kolejové splítce

S nástupem kolejové dopravy byly tramvaje ve Švýcarsku hodně rozšířené, v současnosti je však tramvajový provoz minimální. Města, která původně provozovala tramvajovou dopravu přešla na trolejbusové linky a v současnosti je v provozu hodně trolejbusových linek. Tramvajová doprava zůstala v provozu v Basileji, Bernu, Ženevě a v Curychu. V Lausanne byla tramvajová doprava v provozu až do doby výstavy Expo 64 a po té ukončena, ale o čtvrt století později opět obnovena. Od konce 90. let 20 století se Švýcarsko opět v některých městech vrací k tramvajové dopravě.

Rozdíl mezi tramvajovým provozem a normální železnicí není právně rozdílný. Tramvajové sítě ve městech a městských oblastech, s výjimkou Lausanne (TSOL) mají metrový rozchod. Na mnohých místech splývá rozdíl mezi tramvajovou a normální železniční dopravou v příměstské a meziměstské dopravě.

Miniatrurní lanovka Minifunic du Châtelard VS

Lanovka Braunwaldbahn

Pozemní lanovky jsou součástí železniční dopravy ve Švýcarsku. Používají se především pro cestovní a výletní dopravu. Lanovky nejsou plně integrovány do přepravní struktury. Do 31. prosince 2006 spadaly pozemní lanovky do stejné skupiny jako železnice, od 1. ledna 2007 spadají pod nový zákon o lanovkách (SEBG).

TGV Basel 4406 - SBB CFF FFS

Interiér osobní přepravy ve Švýcarsku

Švýcarské spolkové dráhy (SBB), byly vytvořeny v roce 1901 znárodněním velkých soukromých železničních společností tehdejší doby. Oficiální datum založení je 1. ledna 1902, ale již v roce 1901 byly provozovány některé tratě pod hlavičkou SBB. Od 1. ledna 1999 byly spolkové dráhy přeměněny zvláštním zákonem akciovou společnost. SBB je plně ve vlastnictví švýcarské konfederace, ale je nyní považována za soukromou společnost ve většině oblastí švýcarského práva.

Kromě SBB je ve Švýcarsku velký počet licencovaných dopravců (KTU). KTU se v železniční dopravě také nazývají soukromé železnice. KTU tvoří podstatnou část švýcarské železniční sítě. Používaný termín Privatebahn – soukromá dráha v konečném právním důsledku znamená, že dráha je vlastněna veřejnou správou jako je federální vláda, kantony a obce. Státní správa má pak majoritní podíl akcií, např. u BLS 21% základního kapitálu, v kantonu Bern dokonce 55%, zatímco jednotlivci mají jen zanedbatelnou menšinu akcií. Rhétská dráha je ve většinovém držení kantonu Graubünden, a proto je také označována jako státní železnice kantonu Graubünden.

Některé důležité KTU

• BLS AG: provozovatel železnice Lötschberg a S-Bahn v Bernu a některých tratí v oblasti Berner Oberland, Aargau, okolí Lucernu a Emmentalu
• Schweizerische Südostbahn: provozuje normálně rozchodnou železnici mezi Bodamskám jezerem – Toggenburgem – oblastí Schwyz, a je spoluiniciátorem alpského expresu z St. Gallen do Lucernu
• Rhätische Bahn / Rhétská dráha: provozuje síť úzkorozchodných drah v kantonu Graubünden
• Matterhorn-Gotthard-Bahn: úzkorozchodné tratě z Zermattu do Andermattu s napojením na rhétskou dráhu
• Montreux-Berner Oberland-Bahn: úzkorozchodné tratě ve směru od ženevského jezera směrem k oblasti Berner Oberland
• Zentralbahn: provozuje bývalé tratě společností Brünigbahn a Engelbergbahn

Koncept vysokorychlostního propojení Švýcarska s okolními státy

V aktuální dopravní politice ve Švýcarsku je železnice brána pozitivní způsob dopravy. Klíčovými body jsou:

• politika dopravy
• železniční reforma
• volný přístup k EU
• financování veřejné dopravy (FinöV)
• nové železniční spojení přes Alpy (NEAT), ZEB

Nejdůležitější roli ve financování železniční infrastruktury má federální vláda. Financuje velké projekty, infrastrukturu SBB a některé soukromé železniční infrastruktury (především v tranzitní ose Lötschberg). Zbývající soukromé železniční infrastruktury jsou financovány z prostředků kantonů, z projektů v městských oblastech (např., Tram Bern West, Glattalbahn, M2 v Lausanne), kde tato finanční účast dosahuje až 50%.

Doprava na velké vzdálenosti musí být celkově soběstačná (ale ne v plné výši za použití). Regionální služby všech druhů dopravy (železniční, autobusové, lodní, lanovky) financuje federální vláda spolu s kantony podle jednotných zásad podpory. Financování místní dopravy je záležitostí kantonů a obcí.

Spolkový úřad pro dopravu (FOT) je nejvyšším orgánem dohledu veškeré železniční dopravy.

Právní normy upravuje Federální zákon o železnici. [1]

Viz Značení švýcarských lokomotiv

Elektrická trakce kolem roku 1900

Jungfraubahn - třífázová trakce

Elektrická trakce na většině normálně rozchodných tratí a některé tratě s metrovým rozchodem (např. TRAVYS, MBC) jsou elektrifikované napětím 15 kV 16,7 Hz, tedy shodně s železnicí v Německu a Rakousku, pouze šířka pantografového sběrače u švýcarských lokomotiv je menší než 1.450 mm než v obou sousedních zemích.

Úzkorozchodné železnice RhB a MGB jsou elektrifikovány 11 kV 16,7 Hz. Další úzkorozchodné železnice a některé speciální tratě s normálním rozchodem (OC, TSOL, LO, RB) jsou elektrifikovány stejnosměrným napětím od 600 do 1500 V. Ozubnicové železnice na Gornergratbahn a Jungfraubahn používají třífázové trakční napájení.

Několik set metrů tratí v pohraniční stanici Chiasso je elektrifikované systémem FS DC 3000V. Podél hranice s Francií, jsou použity francouzské napájecí systémy, a to stejnosměrných 1500 V a střídavých 25 kV 50 Hz.

Systém ZUB 121

Euro-Signum/Euro-ZUB

Švýcarské spolkové dráhy a soukromé železnice používající normální rozchod používají od roku 1933 systém Integra-Signum. Jedná se o světově první bezkontaktní přenos signálů mezi lokomotivou a traťovým signálním zařízením, který se vyznačuje jednoduchostí a robustností. Tento systém byl z důvodu nárůstu dopravy doplněn v devadesátých letech minulého století modernějším systémem ZUB 121. V současnosti se používá magnetický ZUB systém tzv. Euro-Signum/Euro-ZUB (založený na protokolu 44). V budoucnu by švýcarské dráhy měly přejít na evropský systém ETCS, Level 2. Nejprve bude tento systém použit na železnicích 2000 a NEAT. Později by měl být na úrovni 1 (Level 1) použit v kombinaci s Euro-Signum/Euro-ZUB v celé síti drah.

SBB Ae 8/14

Návěstidlo SBB

Švýcarské lokomotivy, a s nimi i místní průmysl kolejových vozidel, nesly punc národní hrdosti Švýcarska. Například lokomotiva SBB Ae 8/14 (Landi-Lok) byla jednou z nejsilnějších lokomotiv světa, ale i když nebyla komerčně příliš úspěšná, byla symbolem vzdoru proti nacismu a fašismu. V době rozkvětu hospodářství byly vyváženy švýcarské lokomotivy firem Machine Works a Maschinenfabrik Oerlikon do celého světa.

S tlakem konkurence z východu a předem globalizace došlo k různým fúzím a s mezinárodními společnostmi. Mnoho výrobních závodů ve Švýcarsku byly uzavřeno. Jako jediný domácí výrobce kolejových vozidel zůstává Stadler Rail, které se udržel s prodejem na úzce specializovaných trzích.

Návěstidla švýcarských drah byla dlouhou dobu závislá na německém průmyslu, který prodával své produkty prostřednictvím Signum AG v Wallisellen. První bezkontaktní řešení na principu indukce této společnosti pochází z roku 1933 a dosáhla velkého úspěchu a mezinárodní uznání. Návěstidla Integra-Signum AG byla použita na většině švýcarských železničních stanic, než tuto oblast ovládla společnost Siemens v devadesátých letech, poté, co domácí produkce selhala.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schienenverkehr in der Schweiz na německé Wikipedii.

• Hans G. Wägli: Schienennetz Schweiz und Bahnprofil Schweiz CH+, in Schuber AS Verlag, Zürich, 2010, ISBN 978-3-909111-74-9

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolejová doprava ve Švýcarsku na Wikimedia Commons
• SBB – Online-Fahrplan für die ganze Schweiz
• Verband Öffentlicher Verkehr
• Bundesamt für Verkehr
• Bundesamt für Statistik - Öffentlicher Verkehr
• Systematische Rechtssammlung des Bundes: Eisenbahnen
• Schienennetz Schweiz / Bahnprofile Schweiz CH+