Bodamské jezero

Bodamské jezero (německy Bodensee, francouzsky Lac de Constance, italsky Lago di Costanza nebo Lago Bodanico, anglicky Lake Constance) je druhé největší jezero v Alpách. Dochovaná listina z roku 890 zmiňuje jeho latinský název Lacus potmanicus, který byl odvozen od místa dnes nazývaného Bodman, které patří k nejstarším osídleným lokalitám v této oblasti. Jezero má rozlohu 536 km². Je 63,3 km dlouhé a maximálně 14 km široké. Dosahuje maximální hloubky 254 m. Leží v nadmořské výšce 395,6 m. Kotlina jezera byla dotvořena Rýnským ledovcem během Wurmského zalednění.

Bodamské jezero
Bodamské jezero, satelitní pohled uprostřed léta
Poloha
SvětadílEvropa
StátRakousko Rakousko, Německo Německo, Švýcarsko Švýcarsko
Spolková země:
Spolkové země:
Kantony		Vorarlbersko
Bavorsko, Bádensko-Württembersko
Sankt Gallen, Thurgau, Schaffhausen
Bodamské jezero
Zeměpisné souřadnice47°38′ s. š., 9°22′ v. d.
Rozměry
Rozloha536 km²
Délka63,3 km
Šířka14 km
Max. hloubka254 m
Ostatní
Typtektonicko-ledovcový
Nadm. výška395,6 m n. m.
Pobřeží273 km
Přítok vodyRýn
Odtok vodyRýn
OstrovyMainau, Reichenau, Lindau
SídlaFriedrichshafen, Kostnice, Bregenz, Lindau
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leží na jihu Německa (Bavorsko, Bádensko-Württembersko), na západě Rakouska (Vorarlbersko) a na severovýchodě Švýcarska (Sankt Gallen, Thurgau, Schaffhausen). Je největším jezerem v Rakousku a v Německu a druhým největším ve Švýcarsku. Je také třetí největší ve střední Evropě po Balatonu a Ženevském jezeře. Na hladině jezera nejsou definované žádné oficiální hranice – když roku 1648 vystoupilo Švýcarské spříseženství ze Svaté říše římské národa německého, rozhraničení nebylo dohodnuto.

Pobřeží
Mapa Bodamského jezera

Břehy jsou většinou ploché nebo mírně kopcovité, pouze na jihu vysoké a skalnaté. Délka pobřeží je 273 km. Hlavní a největší část jezera tvoří Horní jezero (Obersee). Na severozápadě se rozděluje na dvě oddělené části:

  • Überlingské jezero (Überlinger See) leží u něj město Überlingen.
  • Dolní jezero (Untersee), které se skládá z
    • Rýnského jezera (Rheinsee),
    • Zellského jezera (Zeller See) a
    • Gnadenského jezera (Gnadensee).

Ostrovy

Na jezeře se nacházejí tři větší ostrovy. Všechny jsou v blízkosti pevniny, se kterou jsou i obvykle spojeny nejméně jedním mostem.

  • ostrov Mainau často nazývaný jako „květinový ostrov“ se nachází poblíž Kostnice a je soukromým vlastnictvím rodiny Bernadottů, která umožňuje přístup veřejnosti. Jsou zde krásné květinové zahrady, zeleninové zahrady a vinice.
  • ostrov Reichenau se rovněž nachází poblíž Kostnice a je proslulý bývalým klášterem Reichenau, ve kterém byl možná vězněný svatý Metoděj a třemi dochovanými kostely, které jsou uvedeny na seznamu světového dědictví UNESCO. Zajímavostí je i zřícenina hradu Schopflen, který byl zničen v roce 1366. Zřícenina je přístupná zdarma a je z ní možné si prohlédnout i část areálu kláštera.
  • ostrov Lindau leží v severovýchodní, bavorské části jezera. Ostrov je s pevninou spojen železničním náspem a silničním mostem a prakticky celý je zastavěný historickým jádrem stejnojmenného města. V centru stojí za vidění malebné historické domy stejně jako věž Mangturm u přístavu. Přímo na ostrově se nachází vlakové nádraží.

Vodní režim

Jezero slouží jako přirozený regulátor odtoku Středního Rýnu, který jím protéká. Kromě Rýnu má dalších 236 malých přítoků, z nichž nejvýznamnější jsou Bregenzer Ach, Argen, Radolfzeller Aach, Linzer Aach, Steinach a Schussen.

Vlastnosti vody

Voda v jezeře má modrozelenou barvu a je průzračná. Zamrzá velmi zřídka a mírní klima přilehlých oblastí. Vyskytují se zde vlny s dlouhou periodou.

Fauna a flóra
Před Überlingenem, Německo

Vyskytuje se zde mnoho významných druhů ryb, například (pstruh obecný jezerní, mník jednovousý).

Využití

Doprava

Na jezeře je rozvinutá místní vodní doprava

Osídlení pobřeží

Důležitými městy, která byla za dob lodní nákladní dopravy i významnými přístavy, jsou dnes především turistické cíle Lindau, Friedrichshafen, Kostnice (Konstanz), Bregenz.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.