Glacier Express

Dne 25. června 1930 v 7:30 ráno vyjel z Zermattu první ledovcový expres se 70 pozvanými hosty a do Svatého Mořice dorazil po necelých jedenácti hodinách. Vlaky, které dnes tuto vzdálenost ujedou za podobně dlouhou dobu kvůli mezizastávkám, spojování a rozpojování vlakových částí a podobně, se často označují jako „původní“ ledovcový expres. Zavedení vlaku bylo umožněno otevřením spojovací trati Visp–Brig 6. června 1930, což umožnilo přímé spojení Svatého Mořice a Zermattu bez nutnosti přestupu. O čtyři roky dříve (4. července 1926) byla otevřena trať přes průsmyky Furka a Oberalp.

Historický jídelní vůz Glacier Expressu

Tři švýcarské železniční společnosti, Rhétská dráha (RhB), Furka-Oberalp-Bahn (FO) a Visp-Zermatt-Bahn (VZ) chtěly s ledovcovým expresem navázat na tradici luxusních vlaků, jejíž rozvoj přerušila první světová válka. Salonní vůz číslo 61 (dnes 1161), který RhB použila pro první jízdu, byl však příliš těžký pro každodenní provoz po rampách vybavených ozubnicí. Místo toho VZ a FO poskytly své vozy řady AB4ü, které vážily pouhých 14 tun. Od počátku však vlaky vozily také vozy třetí třídy a od roku 1956 i vozy druhé třídy. Od roku 1931 se v rámci možností používaly (přestavěné) vozy s uzavřenými plošinami a měchy.[2] Jídelní vozy, které uvedla do provozu v letech 1929 a 1930 společnost Mitropa, bylo možné používat pouze na úseku Rhétské dráhy, tedy ze Svatého Mořice do Disentisu a zpět. Důvodem bylo to, že až do roku 1942 jezdila FO stále v parní trakci, zatímco RhB a VZ již jezdily v trakci elektrické. Ve 30. letech 20. století byly hnacími vozidly vlaku tzv. „krokodýli“ RhB (řada Ge 6/6^I), parní lokomotivy FO a „malí krokodýli“ VZ. Během válečných let od roku 1943 až do roku 1946 musel být provoz ledovcového expresu přerušen, protože do Švýcarska nejezdili zahraniční turisté. Po obnovení provozu v roce 1947 bylo možné jezdit v elektrické trakci v celé trase a jídelní vůz mohl projíždět až k Oberalpskému jezeru nebo do Andermattu, kde byl přepojen na protijedoucí vlak. Od roku 1961 se používaly nové vozy lehké ocelové konstrukce a od roku 1968 jezdil vlak kromě jídelního vozu výhradně s těmito vozy. Díky popularitě ledovcového expresu začaly od 70. letech 20. století častěji jezdit i dva páry vlaků denně.

Glacier Express v roce 1980

Až do roku 1981 jezdil ledovcový expres vrcholovým tunelem Furka v nadmořské výšce 2162 metrů. Horský úsek z Oberwaldu do Realpu však bylo možné využívat jen zhruba čtyři měsíce v roce, a to v létě; po zbytek roku byl provoz na trati kvůli povětrnostním podmínkám zastaven. Tato trať však dala vlaku jméno, protože z vlaku byl vidět Rhonský ledovec (francouzsky Glacier = ledovec).

V červnu 1982 byl otevřen úpatní tunel Furka, který umožnil celoroční provoz, avšak od té doby již cestující nemohou z vlaku vidět Rhonský ledovec. Dnes je stará horská trať v majetku spolku parní železnice Dampfbahn Furka-Bergstrecke, která ji postupně znovu uvedla do provozu a od 12. srpna 2010 na ní po 28leté přestávce opět nepřetržitě jezdí. Používají se pouze historické lokomotivy a vozy.

Nové panoramatické vozy při přejezdu viaduktu Landwasser

Až do roku 1981 se ledovcový expres skládal z přímých vozů Svatý Mořic – Zermatt a Chur – Zermatt a zpět, které jezdily jako samostatný vlak pouze v oblasti dráhy Furka-Oberalp. Od roku 1982 zaznamenal expres masivní nárůst cestujících, bylo vypravováno více vlaků nebo přímých vozů. V roce 1993 byla poprvé použita souprava složená výhradně z panoramatických vozů. Tento vlak nabízel pouze první vozovou třídu.

K 1. lednu 2003 došlo ke sloučení původně samostatných drah Furka-Oberalp-Bahn a Brig-Visp-Zermatt Bahn pod novou železniční společnost Matterhorn Gotthard Bahn (MGB). Od tohoto data tak vlak provozují pouze dvě železniční společnosti (MGB spolu s Rhétskou dráhou).

Po pořízení nových panoramatických vozů od firmy Stadler Rail, dodávaných od roku 2006, je v hlavní sezoně nabízeno několik vlaků denně s panoramatickými vozy v první i druhé třídě. Oběd se cestujícím podává v nových vozech přímo na jejich místě. V novějších vozech jsou cestující informováni o zajímavých detailech trasy prostřednictvím sluchátek a průvodců v šesti různých jazycích (německy, anglicky, francouzsky, japonsky, čínsky a italsky).

Dne 23. července 2010 došlo mezi stanicemi Lax a Fiesch Feriendorf v důsledku překročení rychlosti k nehodě, při níž vykolejily tři vozy ledovcového expresu a dva z nich se převrátily (viz níže). Jedna cestující zemřela a 42 osob bylo zraněno, z toho dvanáct vážně.

V létě 2008 byla koncepce provozu opět mírně upravena. Vlaky nebo skupiny vozů již nejezdily pouze z/do Churu. Ráno vyjel ze Svatého Mořice vlak s jedenácti panoramatickými vozy a jídelním vozem. V Disentisu byl vlak rozdělen a každý ze šesti vagonů pokračoval jako samostatný vlak do Zermattu. Dalších šest panoramatických vozů následovalo ze Svatého Mořice připojených na běžném rychlíku do Churu. Tam byly spojeny se čtyřmi panoramatickými vozy a v případě potřeby s dalšími běžnými vozy pro skupiny cestujících, které přijely jako samostatný vlak z Davosu přes Filisur do Churu. Také tento vlak byl v Disentisu rozdělen a do Zermattu jezdil jako dva vlaky. V případě potřeby jezdila jedna skupina vozů, případně s jídelními vozy, jako přímý vůz v pravidelných vlacích ze Svatého Mořice do Disentisu, odkud byla vedena jako pátý vlak do Zermattu. V opačném směru fungoval provoz v zásadě stejně, avšak v obráceném schématu. Plný jízdní řád byl provozován od poloviny června do konce září. Všech 42 dostupných panoramatických vozů bylo využito v provozu, žádná rezerva nebyla k dispozici. Od poloviny května do poloviny října jezdily pouze vlaky do Svatého Mořice. Od změny jízdního řádu v prosinci až do poloviny května platil zimní jízdní řád s pouze jedním vlakem v každém směru.

Od roku 2009 jezdí v zimě dva páry vlaků. Díky zvýšenému počtu 50 panoramatických vozů mohou být v létě nabízeny tři páry vlaků mezi Zermattem a Svatým Mořicem s cateringem; čtvrtý pár vlaků mezi Zermattem a Davosem má klasický jídelní vůz (poprvé až do Zermattu). Provozní řád zůstal téměř stejný jako v roce 2008. Základní soupravu Glacier Expressu tvořilo v tomto období šest vozů:

• jeden panoramatický vůz první třídy s bezbariérovou toaletou (Api).
• panoramatický vůz první třídy (Ap)
• jeden panoramatický vůz s kuchyní/barem (WRp) nebo jeden klasický jídelní vůz (WR)
• tři panoramatické vozy druhé třídy (Bp)

Nový jídelní vůz se znakem Glacier Expressu – květem plesnivce alpského

Rozdíl mezi první a druhou třídou je v počtu sedadel v jedné řadě. Ve druhé třídě jsou v každé z nich dvě sedadla (2+2), zatímco v první třídě jsou dvě sedadla a jedno sedadlo v řadě (2+1). Na síti tratí Matterhorn Gotthard Bahn tvoří základní soupravu vlak tažený lokomotivou řady HGe 4/4 II. Na síti Rhétské dráhy jsou dvě základní soupravy spřaženy do jednoho vlaku, nebo je základní souprava připojena k pravidelnému osobnímu vlaku. Pouze vlaky z Davosu jezdily do/z Churu pouze se základní soupravou.

To znamená, že čtyři vlaky (902, 904, 906, 908) vyjely z Zermattu mezi 9:00 a 10:13. V Disentisu byly vlaky 902 a 904, resp. 906 a 908 spojeny dohromady. V Churu se 902 a 904 opět rozdělily; 904 byl připojen k RegioExpressu RE 1149 a jel s ním do Svatého Mořice (příjezd 16:58). Krátce poté odjel spoj 902 do Davosu (příjezd 16:48). Vlaky 906 a 908 byly spojeny přes Chur do Svatého Mořice (příjezd 17:42). V opačném směru byl postup přesně opačný. Vlaky 905 a 907 jezdily v soupravě ze Svatého Mořice do Disentisu, 909 s RE 1132 do Churu a s vlakem 911 do Disentisu. Čtyři vlaky dorazily do Zermattu mezi 16:52 a 18:31. Pár vlaků 904/909 jezdil pouze od června do září, pár vlaků 902/911 z Davosu od poloviny května do konce září a další dva páry vlaků od poloviny května do konce října.

Od léta 2012 se jízdní řády mírně změnily. Odjezd ze Zermattu byl naplánován na 8:52 až 9:59, příjezd do Svatého Mořice v 16:58 a 18:10. Odjezd ze Svatého Mořice byl naplánován na 9:15 a 10:02, příjezd do Zermattu mezi 17:00 a 18:32.

I přes dočasně vysokou poptávku se nepodařilo dostatečně vytížit všechny čtyři páry vlaků. Vlak do Davosu proto jel naposledy v roce 2013. Od roku 2014 jezdí mezi Churem a Svatým Mořicem vždy tři vlaky v hodinových intervalech v obou směrech, a to vždy jako skupina přímých vozů, připojených k vlaku kategorie RegioExpress. To znamenalo, že některé staré vozy se staly nadbytečnými. Z jídelních vozů RhB si moderní vůz WR 3815 ponechal brzdové ústrojí; slouží jako rezerva pro případ poruchy jednoho ze šesti pravidelně nasazovaných vozů.

Označení vozu Excellence Class

Pro sezónu 2018 byla koncepce provozu opět zásadně přepracována, přičemž některé úpravy vstoupily v platnost až v roce 2019. Kromě šestivozových vlaků jsou nyní k dispozici i pětivozové vlaky a vedení vlaku jako zcela zvláštního spoje v celé trase se stalo pravidlem. Pro cesty z Churu, Andermattu a Brigu jsou nabízeny dřívější a pozdější spoje. Jednotlivé soupravy nyní absolvují cestu tam i zpět ve stejný den.

Od roku 2019 jezdí pár vlaků 902/903 mezi Zermattem a Svatým Mořicem od března do října s vozem třídy Excellence. Za tímto účelem byly vozy Bp 2538 (RhB) a 4068 (MGB) rekonstruovány a přeznačeny na Aps 1321 a 4046. Bylo instalováno 20 nových míst u stolů pro dva a bar. Na jednom konci vozu byl zrušen přechod s měchem, protože je tento vůz vždy zařazen na jednom konci soupravy. Příplatek 420 švýcarských franků k jízdence 1. třídy zahrnuje menu a další gastronomické služby. Zvenčí lze vozy poznat podle dalších zlatých diagonálních pruhů.

Kromě pravidelných spojů jsou v provozu příležitostně i nostalgické soupravy (Alpine Classic Glacier Express, Nostalgie Glacier Express).

Tratě RhB a MGB (včetně původní trati Furka) jsou metrového rozchodu; provoz u RhB je jen adhezní, zatímco u MGB smíšený – v úsecích s velkým sklonem (až 110 promile) je využita ozubnice (systém Abt). Ve stanici Disentis/Mustér, kde se stýkají tratě společností RhB a MGB, dochází k výměně lokomotivy. Po tratích RhB je vlak pravidelně veden strojem řady Ge 4/4^II, MGB na vlaky nasazuje své ozubnicové lokomotivy řady HGe 4/4 II.

Ledovcový expres protíná dvě hlavní evropská rozvodí: mezi povodím západního Středozemního moře (Rhôna), Atlantského oceánu (Rýn) a Černého moře (Dunaj) a končí nedaleko rozvodí Jaderského moře, které protíná Berninská dráha. Projetí celé trasy ze Svatého Mořice do Zermattu trvá přibližně 8 hodin.

Překonává čtyři hlavní stoupání a klesání mezi alpskými oblastmi a údolími Rýna a Rhôny. Nadmořská výška měst na trase je 1604 m n. m. v Zermattu a 658 m n. m. ve Vispu, v úpatním tunelu Furka 1564 m n. m. (starý vrcholový tunel Furka 2160 m n. m.), v Andermattu 1447 m n. m., v průsmyku Oberalp 2033 m n. m., v Churu 585 m n. m., v tunelu Albula 1820 m n. m., v Samedanu 1721 m n. m. a ve Svatém Mořici 1775 m n. m.

Převrácené vozy po nehodě

23. července 2010 došlo před polednem u vlaku GEX 906, jedoucího z Zermattu do Svatého Mořice, v úseku mezi obcemi Lax a Fiesch k nehodě, při které vykolejily poslední tři panoramatické vozy. Poslední vůz se při nehodě převrátil úplně, předposlední dolehl na boční stěnu. Příčina této nehody nebyla bezprostředně zjištěna a poškozené vozy byly odtaženy do depa v Brigu, kde byly podrobeny zkoumání. Při nehodě zemřela na místě 64letá Japonka a dalších 40 osob bylo zraněno: 28 Japonců (z toho 9 zraněno vážně), 5 Švýcarů, 4 Španělé, 2 Rakušané a jedna osoba indické národnosti. Nehoda vyvolala i značný zájem světových a hlavně japonských médií.[3][4][5][6][7]

Vyšetřování nehody

• 25. července 2010 - jednou z možných příčin nehody je chybně provedená údržba štěrkového podloží, která se prováděla několik dní před nehodou. V úvahu připadá i možnost vlivu vibrací při průjezdu soupravy, které rozrušily podloží.[8]
• 26. července 2010 - vyšetřovací komise si vyžádala zprávu od geologických a meteorologických institucí o situaci v době nehody.[9]
• 27. července 2010 - detailní prohlídka poškozených vozů nepřinesla zjištění, které by ukazovaly na technickou závadu některého z vykolejených vozů soupravy. Ačkoliv má společnost MGB k dispozici záznam tachografu, doposud jej nezveřejnila. V úseku, kde došlo k nehodě, je povolena maximální rychlost 35 km/h. Vzhledem k poškození kolejového svršku, způsobeno při vykolejení, není možno zpětně stanovit, zda jeho stav byl příčinou nehody. Experti na vyšetřování uvádějí i to, že pokud by strojvedoucí zjistil deformace kolejí po projetí oblouku, nestačil by snížit rychlost.[10]
• 28. července 2010 - po vyhodnocení tachografu se vyšetřující komise přiklání k chybě strojvedoucího. Opětovné uvedení tratě do provozu již v neděli vyvolalo značně negativní reakce z japonské strany. Rychlé zprovoznění označují jako drzost a urážku obětí nehody.[11]
• 30. července 2010 - zpráva o příčině nehody uvádí, že za nehodu je odpovědný strojvedoucí vlaku, který jel příliš rychle v úseku, kde je povolena rychlost pouze 35 km/h. Možná trestní odpovědnost strojvedoucího, který pracoval u MGB 8 let, je stále zkoumána. Vliv klimatických podmínek v době nehody byl vyloučen a ani nebylo zjištěno, že by kolejový svršek byl ve stavu, v němž by mohl způsobit nehodu.

• 
  Glacier-Express v Andermattu
• 
• 
• 
  Vlak před stanicí Nätschen
• 
  Vlak nad Andermattem 08/2005
• 
  75 let Glacier Express
• 
  Pohled do údolí s městečkem Andermatt

• Hans Eckart Rübesamen, Iris Kürschner: Glacier Express. Sankt Moritz - Zermatt. Die Traumreise im langsamsten Schnellzug der Welt. Verlag Berg und Tal Mnichov 2006, ISBN 3-939499-01-3
• Robert Bösch (Photos), Iso Camartin, Paul Caminada (Texte): Glacier Express. Die Welt des Glacier Express, AS-Verl., Zürich, ISBN 3-909111-12-2 (anglicky a německy)
• Paul Caminada: Der Glacier Express, Desertina Verlag, 1985, ISBN 3-85637-058-7
• Klaus Fader: Glacier-Express, Franckh-Kosmos, Stuttgart, 2000, ISBN 3-440-07799-3
• Ronald Gohl: Der Glacier-Express. Rund um den langsamsten Schnellzug der Welt, Geramond, Mnichov, 2000, ISBN 3-932785-92-4
• Hans Schweers: Glacier-Express. Der langsamste Schnellzug der Welt, Verl. Schweers & Wahl, 1991, ISBN 3-921679-63-X
• Glacier Express - Bernina Epress - eine Entdeckungsreise durch die Alpen, Achim + Ingrid Walder, Walder-Verlag, 2006, ISBN 3-936575-29-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Glacier Express na Wikimedia Commons
• stránky Glacier Expressu
• Glacier Express na stránkách kantonu Graubünden
• Popis tratě Disentis - Zermatt
• Spolek Furka-Bergstrecke