Josef Mauder

Josef Mauder se narodil jako nejmladší ze čtyř dětí v pražské měšťanské rodině krejčího Františka Maudera (1810-1861) a jeho manželky Karolíny, rozené Feifarové (nar. 1815)[4]. Jeho starší bratři Jeroným (nar. 1849) a Karel (nar. 1852) byli zlatníky. Studoval na všeobecném gymnasiu v Praze a v letech 1869/70 absolvoval dva přípravné semestry na C. a k. Uměleckoprůmyslové škole při Rakouském muzeu pro umění a průmysl ve Vídni. V letech 1870 - 1877 vystudoval malířství na Akademii v Praze u profesorů Josefa Matyáše Trenkwalda, Jana Swertse a Antonína Lhoty. Jeho přáteli tam byli Mikoláš Aleš, Emanuel Krescenc Liška, Jakub Schikaneder, Max Pirner, k jeho spolužákům patřili mj. Vojtěch Hynais, František Ženíšek, Václav Brožík nebo Antonín Chittussi. Sochařský obor na AVU tehdy ještě nebyl zaveden, proto Mauder navštěvoval soukromě hodiny modelování v ateliéru sochaře Tomáše Jana Seidana.

Po úspěšném ukončení studií pracoval Mauder nejprve jako asistent na AVU a od roku 1882 ve vlastním ateliéru. Roku 1883 byl jmenován profesorem na c. k. Státní průmyslové škole v Praze, kde vyučoval modelování a kreslení do roku 1911. Františku Bílkovi, který byl jeho studentem v letech 1888-89, pomohl ke získání stipendia pro studium na Colarossiho akademii v Paříži. Jeho žáky byli i Stanislav Sucharda a Leonard Rotter.

21. listopadu 1885 se na Novém Městě pražském v kostele sv. Štěpána oženil[5] s Julií Meergansovou (nar.1855), jeho manželka zemřela roku 1912 [6] a manželství zůstalo pravděpodobně bezdětné.[7] V letech 1883 navštívil Toskánsko, Lombardii a Benátky a roku 1885 v doprovodu své ženy také Řím a Sienu.

Vystavoval již jako student AVU roku 1875, poté na kolektivních výstavách Krasoumné jednoty (1879, 1891) a Umělecké besedy (1879), později jako člen JUV (1899, 1900, 1901).

V bytě Mauderových v domě čp. 513/II v Ječné ulici 18 se scházela společnost výtvarníků a literátů (Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Jiří Karásek ze Lvovic, Beneš Knüpfer, František Ženíšek, Max Pirner, Zdenka Braunerová, Antonín Wiehl, Josef Fanta).[8] K blízkým přátelům patřil Julius Zeyer, se kterým ho spojovala záliba ve sbírání starožitností. Zeyer Mauderovi věnoval některé rukopisy, Mauder Zeyerovi sádrové modely soch. Mauder je autorem Zeyerova pomníku v Chotkových sadech.

Mauder byl přispívajícím členem Podpůrného spolku pro podporu mladých českých umělců (předseda Max Pirner), který vznikl při AVU roku 1988, kdy byl ředitelem Julius Mařák. V letech 1902 a 1908 byl členem správní komise Akademie (presidentem byl Josef Hlávka) a také správní rady Hlávkovy nadace.

Mauder stál o sblížení JUV a SVU Mánes a přičinil se o vydání prvního ročníku časopisu Volné směry (1897), ale pozdější názorové roztržce obou spolků nedokázal zabránit.

Jako přední osobnost národně orientovaného JUV usiloval v rámci emancipačních snah českého národa v monarchii o navázání kontaktů s ruskými malíři z okruhu I.J.Repina (sdružení Peredvižniků). JUV uspořádal jejich výstavu v Praze roku 1900 a Repin byl zvolen čestným členem. Styky pomáhala zprostředkovat Mauderova žena Julie, členka pražského kroužku rusofilů.

V roce 1902 uspořádal SVU Mánes v Praze výstavu Auguste Rodina, která ovlivnila řadu českých sochařů. Mauder byl v té době sochařskou autoritou a jako zastánce akademického realismu, který se odvolával na italskou ranou renesanci reprezentovanou Donatellem, odmítal prvky naturalismu a expresivního zobrazení. Přestože jako pedagog ovlivnil Františka Bílka a Stanislava Suchardu, zůstal spíše konzervativní k novým proudům symbolismu a secese a s Františkem Bílkem se ještě během jeho stipendijního pobytu v Paříži názorově i lidsky rozešel.

Spolu s J. V. Myslbekem byl členem poroty jmenované Městskou radou pražskou pro posouzení soutěžních návrhů řady pražských pomníků (Jan Hus, sv. Václav, F. Palacký, Josef Mánes) a sochařské výzdoby budov (Národní muzeum, Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici, sv. Vít, sv. Mikuláš (Staré Město), Vinohradské divadlo), oponoval puristické přestavbě Týnského chrámu. Zasedal také v porotách pro restaurování soch, např. při záchraně Brokoffových sousoší, která se zřítila při poškození Karlova mostu povodní roku 1890.[7]

Mauder publikoval řadu odborných statí v časopise Dílo o významných malířích AVU[9][10] nebo poukazoval na špatný stav Braunova Betlému v Kuksu a nutnost jeho restaurování.[11]

Josef Mauder zemřel v Praze 15. listopadu 1920 a je pohřben spolu se svou ženou na Olšanských hřbitovech. Autorem reliéfu na hrobce je František Bílek.

Sbírku starožitností Mauder roku 1914 nabídl Muzeu Království českého. Sochařskou pozůstalost odkázal České akademii věd a umění k rozprodeji a zřízení Fondu manželů Mauderových k podpoře mladých umělců.

Josef Mauder, pamětní deska Jaroslava Čermáka, 1881, Betlémské náměstí v Praze

Josef Mauder patřil k umělcům mladší generace Národního divadla. Jeho sochařská tvorba byla ovlivněna studiem u novorenesančního sochaře Tomáše Seidana a francouzským akademickým realismem (Paul Dubois). V českých zemích patřil na počátku 20. století spolu J. V. Myslbekem k zakladatelům pomníkové tvorby. Jeho sochy byly určeny jako dekorativní doplněk architektury, ale obvykle jsou alegorickým zobrazením literárního námětu (Poezie,Vlast, Umění, Vědy) a ve snaze vyjádřit poetickou metaforu byly předchůdcem sochařského symbolismu.

Mauder vycházel i z tradice českého baroka, jak dosvědčuje pyramidální kompozice jeho návrhu sousoší pro pylony Palackého mostu.

V době studia v ateliéru A. Rodina s Mauderem udržoval písemný styk Josef Mařatka, ale Mauderova sochařská tvorba zůstala Rodinovou secesně symbolistní plastikou nedotknuta a jen ojediněle překročila hranice monumentálního romantizujícího historismu.[7]

Na některých realizacích v architektuře spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem: Slavín a rodinné hrobky na Olšanech, budova Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici čp. 236/I (1892-94), jejíž projekt Wiehl zpracoval společně s architektem Osvaldem Polívkou. Na výzdobě se podíleli malíři Mikoláš Aleš a František Ženíšek a další a kromě Maudra sochaři Bohuslav Schnirch a Stanislav Sucharda a řada dalších.[12][13] Podílel se na výzdobě Vily Antonína Wiehla ve Smolnici u Loun spolu Mikolášem Alšem a Josefem Václavem Myslbekem (1898).[12][14][15]

Počínaje pomníkem Julia Zeyera se Mauderova sochařská tvorba mění od klasicizujícího realismu k novoromantické plastice naplněné symbolickými významy (Oběť, 1903).

Sochy podle data vzniku

• 1875 Laškující satyr
• 1877 alegorie Poezie, Pomona
• 1879 reliéf anděla s palmovou ratolestí (hrobka Tonderů)
• 1880 reliéf Podobizna mladé dámy (sádra)
• 1881 sgrafita, Pokratice u Litoměřic
• 1881 návrhy na výzdobu pylonů Palackého mostu, sousoší Libuše, Přemysla a Lumíra (2. cena)
• 1881 busta Bernarda Bolzana
• Dvojportrét manželů Marie a Antonína Wiehlových, reliéf
• 1881 sádrová studie k pamětní desce Jaroslava Čermáka
• 1882 návrh pomníku K. Havlíčka Borovského pro Kutnou Horu (nerealizováno)
• 1881–1886 reliéfní medailony: F. A. Brauner, F. Novotný
• 1884 reliéfy Muž se vztyčenou hlavou, Muž s plnovousem
• 1886 sgrafita, letohrádek v Černošicích
• 1887 sochy Kazi a Bivoje pro štít radnice v Kolíně
• 1887 sádrové skici pro sochy lemující hlavní vstup Národního muzea – alegorie Přírodních věd a Astronomie, alegorie Historie a literatury; v pískovci provedeny r. 1893
• 1887 alegorická socha Fámy, zapisující údaje na pamětní desce malíře Jaroslava Čermáka v Praze na Betlémském náměstí, pískovec
• 1887–1888 záslužná medaile královského hlavního města Prahy, provedl Jeroným Mauder
• 1890 pamětní medaile České akademie císaře Františka Josefa I.
• 1889–1904 Národní hrobka Slavín v Praze na Vyšehradě – sochy Vlast jásající, Vlast truchlící, socha okřídleného Génia se sarkofágem

Josef Mauder, 1889–1904 Národní hrobka Slavín na Vyšehradě – sochy Vlast jásající, Vlast truchlící, socha okřídleného Génia se sarkofágem

• 1895 Urna Vojty Náprstka
• 1895 alegorické sochy Víry, Vlastenectví, Strakova akademie
• 1905 Sochy Světlonošů, alegorie Ostražitosti, hala a vestibul Městské spořitelny
• 1912 Plastika okřídleného génia pro hrobku Tonderů
• 1902–1913 Pomník Julia Zeyera v Chotkových sadech
• 1903 Oběť
• 1905 Biblické drama, Pramen
• 1909 Žena v koupeli
• 1915 Socha truchlící ženy se závojem pro hrobku Leopolda Katze, Olšanské hřbitovy

• Ptáčková Hana, Sochařské dílo Josefa Maudra, 1983, diplomová (disertační) práce, 166 s., Katedra dějin umění a estetiky, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, Praha
• Homolka Jaromír, Sbírka českého sochařství zámek Zbraslav, 1961, kat. 98 s., Národní galerie v Praze
• Harlas František Xaver, Sochařství, stavitelství, 1911, 204 s., Nakl. Bursík & Kohout, Praha

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Mauder na Wikimedia Commons
• Sochař Josef Mauder (1854–1920), diplomová práce Bc Petra Kernová, FF UP Olomouc, 2011 Kernová P, Diplom. práce, pdf
• Josef Mauder v informačním systému abART
• Mauder Josef, odkaz Ottův slovník naučný