Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici

Městská spořitelna pražská je novorenesanční bankovní palác čp. 536/I. na Starém Městě v Praze 1 v Rytířské ulici (Domovní blok Rytířská 29, Melantrichova 2, Havelská 22, Havelská ulička 2). Budova byla v letech 1892–1894 postavena podle společného návrhu významných českých architektů 19. století Antonína Wiehla a Osvalda Polívky z roku z roku 1891. Autory návrhů výzdoby soch v nikách fasády a v interiérech jsou Bernard Otto Seeling a absolventi Myslbekova ateliéru na AVU: Bohuslav Schnirch, Stanislav Sucharda, František Stránský, František Hošek, Gustav Zoula, František Hergesel, Antonín Procházka, Antonín Popp a Josef Mauder; štukové dekorace navrhoval profesor Uměleckoprůmyslové školy Celda Klouček a prováděli je jeho žáci. Na malířské výzdobě interiérů se podíleli malíři Mikoláš Aleš (návrhy), František Ženíšek, Karel Vítězslav Mašek, Jaroslav Věšín. Závěsné obrazy dodali další, například Julius Mařák nebo Adolf Liebscher.[1][2] Městská spořitelna pražská vydala ke stavbě reprezentativní publikaci "Nová budova Městské spořitelny pražské".[3] Dům je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[4]

Městská spořitelna pražská
Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici
Účel stavby
Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektiAntonín Wiehl a Osvald Polívka malíři František Ženíšek, Mikoláš Aleš a sochaři Bohuslav Schnirch, Stanislav Sucharda, Celda Klouček, František Hošek, František Hergesel, Antonín Procházka, Bernard Otto Seeling
Výstavba1892 - 1894
Přestavba1952 na muzeum, 1991 na banku, 2005 - 2008 generální oprava
Současný majitelČeská spořitelna, a.s.
Poloha
AdresaPraha, Česko Česko
UliceHavelská, Havelská ulička, Melantrichova a Rytířská
Souřadnice50°5′6,12″ s. š., 14°25′20,09″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky44526/1-285 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výběr staveniště a soutěže na návrh budovy
Antonín Wiehl

Městská spořitelna pražská jako stavebník vypsala na návrh budovy včetně výzdoby 2 soutěže. První veřejný konkurz byl vypsán v srpnu roku 1890 a dva významní architekti Antonín Wiehl a Josef Schulz byli vyzváni k honorované účasti. Soutěže se zúčastnilo 14 projektů a Antonín Wiehl se samostatným projektem "Přímou cestou" získal 1. cenu a odměnu 1000 zlatých. Dále byly oceněny projekty architektů Jana Vejrycha, Osvalda Polívky a B. Schachnera. Žádný z návrhů nebyl vybrán k realizaci. Proto byla v roce 1891 vypsána druhá soutěž a ve výzvě byly upřesněny dispozice stavby.[5] Do soutěže se přihlásilo 25 projektů.[1]Jako nejlepší komise ocenila projekt B. Schachnera "Licht, viel licht", který však nebyl shledán proveditelným. Proto komise pověřila provedením svých projektů a dozorem nad stavbou další umístěné architekty Wiehla (Ab ovo) a Polívku (Chi la dura, la vince). Antonín Wiehl architektonický návrh zpracoval jako jeden ze svých posledních projektů,[6] Polívka na návrhu budovy ještě pracoval a je autorem nástavby 3. patra v roce 1931. Společně s architekty byly vybrány firmy pro stavební práce (například Quido Bělský, František Křižík).[5] Jako staveniště byly vybrány pozemky, na kterých stály budovy pražských Kotců. V rámci demolice objektu Kotců a výkopů základů byla věnována péče možným archeologickým nálezům. V hloubce asi 50 cm byl nalezen "poklad" – dukáty z doby krále Zikmunda a Míšeňské groše. Z bourané budovy kotců byly uloženy v městském muzeu kování z dveří.[7] Péče o nálezy při stavbě souvisela i s tím, že jeden z architektů – Antonín Wiehl pracoval jako náměstek předsedy v Komisi pro soupis památek Prahy[8][9] a byl jednatelem Muzea hlavního města Prahy.[10] Budova Městské spořitelny pražské byla stavěna v době, kdy se od roku 1893 v okolních ulicích Starého Města rozbíhala asanace,[11][12] k jejímuž radikálnímu a živelnému průběhu se oba architekti stavby vyjadřovali kriticky. Polívkova odborná stanoviska oceňuje Vilém Mrštík jej ve svém manifestu Bestia triumphans a na jeho případě demonstruje na ignorování názorů odborníka – architekta na schůzi zastupitelstva.[13]

Popis budovy
Osvald Polívka (1896 Jan Tomáš)

Podle projektu byla postavená dvoupatrová budova ve stylu italské renesance,[14]která tvoří samostatný domovní blok v Rytířské ulici (Rytířská 29, Melantrichova 2, Havelská 22, Havelská ulička 2). Budova má 7×7 os. V přízemí krámy, vestibuly a kanceláře, v I. patře pokladna a dvorana spořitelny, v II. patře kanceláře a byty. Z průčelí vystupují nárožní rizality, ve kterých jsou vchody do budovy. Po stranách každého vchodu jsou dva sloupy, které zároveň v I. patře nesou balkon s balustrádovým zábradlím. Přízemí budovy je zdobeno rustikou a výkladci s půlkruhovými okny. Stejný tvar mají i okna prvého a druhého patra. Na fasádě (a v celé budově) byl použit hořický pískovec. Původně mělo být na fasádě omítnuté cihlové zdivo, ale stavebník v průběhu stavby rozhodl "...by veskrz z kamene hořického, čímž monumentální ráz budovy nemálo získal...".[14] Návrhy sochařské výzdoby a maleb budovy tradičně zpracovali vynikající představitelé generace Národního divadla, se kterými Wiehl v sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval na řadě projektů.[15] Monumentalitě budovy odpovídá sochařská výzdoba jejího průčelí. V nikách mezi okny v 1. patře jsou sochy alegorie vlastností, hodnot a prací. Návrh každé z nich zpracoval jeden významný sochař:

Výzdobu fasády průčelí tvoří cípkové náplně se 14 alegoriemi umění a uměleckého průmyslu a 14 alegoriemi průmyslu a živností v 1. patře.[17]Autorem cípkových náplní v 1. patře do ulice Rytířské a Havelské je Bohuslav Schnirch. Cípkové náplně ve 2. patře provedli Fr. Hošek, St. Sucharda a G. Zoula, žáci c. a k. uměleckoprůmyslové školy za dozoru jejího ředitele Josefa Václava Myslbeka . Dvoranu zdobí karyatidy, jejichž autory jsou Antonín Popp, Fr. Hergesell a A. Procházka. Plastiky podle návrhu sochařů provedli v hořickém pískovci bratranci Ducháčkové, Č. Vosmík a L. Wurzel. Fr. Ženíšek je autorem obrazu v zasedací síni. Podle návrhů Mikoláše Aleše namaloval obrazy v lunetách J. Věšín.[18] Větší monumentalita průčelí a vstupu do budovy se po této změně podle výboru měla projevit v interiérech a ve vestibulech, dvoraně a na schodištích byl použit pravý i umělý mramor. Nákladnějším plochám pak odpovídalo i výzdoba stěn "al stucco" na místě provedených.....", ozdobné zlacené mříže a masívní dubové vyřezávané dveře pobité 1424 bronzovými hřeby.[14][19]Stavba probíhala v letech 1892–94 a budova byla slavnostně otevřena v neděli 24. června 1894 za účasti nejvýznamnějších osobností.[20]Městská spořitelna pražská vydala ke stavbě reprezentativní publikaci "Nová budova Městské spořitelny pražské",[3]ve které jsou uvedeny všechny firmy a živnostníci, kteří se na stavbě jakkoli podíleli. Opakovaně je zde zdůrazněno, že monumentální stavba postavená ve dvou letech, je výsledkem soutěže českého umění a českého průmyslu[18] a že v ofertách bylo bráno na zřetel, aby práce byly provedeny domácími umělci a z domácího materiálu.[5]V tomto duchu při slavnostním otevření stavbu a její význam zhodnotil předseda ředitelství Městské záložny pražské Gustav Adámek.[21] V publikaci jsou uváděny v té době ještě neobvyklá technická řešení. Spolu s rozhodnutím o nákladnějších přírodních materiálech na fasádě a v interiérech bylo rozhodnuto i o elektrickém osvětlení namísto původního plynového,[14]zařízení pro čištění a chlazení vzduchu v letním období, ústřední topení, ventilátory pro cirkulaci vzduchu, akumulátory jako náhradní zdroje elektřiny,[20] a další.

Historie domu

Podmínky pro výstavbu budovy

Po finančním krachu na vídeňské burze v květnu 1873 následovala hospodářská krize. Nedůvěra obyvatelstva k peněžním ústavům přinesla rozvoj spořitelen, protože veřejnost v nich spatřovala záruky jistoty. V Praze 1.5.1875 vzniká Městská spořitelna pražská, jejíž kapitálová stabilita sílí a proto si buduje reprezentativní budovu v centru Prahy.[22] Proto může být v letech 1892–1894 je podle Wiehlova a Polívkova návrhu postavena monumentální budova v Rytířské ulici.[1] Stabilita spořitelny je též důvodem, proč mohlo být v průběhu stavby rozhodnuto o použití nákladnějších ušlechtilých materiálů a významném navýšení jejího rozpočtu. Český charakter banky se odráží ve zdůrazňování skutečnosti, že monumentální stavba spořitelny je výsledkem práce českého umění a českého průmyslu[14]

Úpravy v roce 1926 a nástavba v roce 1931

K dalšímu rozšiřování a úpravám budov dochází v roce 1926, ve kterém byly upraveny prostory pod budovou na dvě podzemní patra pro trezory. V roce 1931 byla podle projektu jednoho z původních autorů návrhu Osvalda Polívky provedena nástavba dalšího patra a vytvořeno přemostění do sousední budovy v Rytířské ulici 31.

Muzeum Klementa Gottwalda

Zásadní změna přichází po roce 1948. V roce 1953 byla budova spořitelny upravena podle projektu architekta Oldřicha Starého a bylo v ní umístěno Muzeum Klementa Gottwalda. Přitom byly částečně narušeny původní novorenesanční interiéry. Řada zásahů do konstrukcí je nevratná. Při rekonstrukci nebyl dokumentován původní stav. Muzeum Klementa Gottwalda v budově působilo až do svého zrušení v roce 1989.

Česká spořitelna a současnost budovy

Po zrušení Muzea Klementa Gottwalda byla budova v rámci privatizace převedena na Českou spořitelnu, a.s. jako právní nástupkyni původní Městské spořitelny pražské. Návazně na tuto změnu majitele byly v letech 1990–1993 prostory znovu upraveny pro svůj původní účel.[23]

Generální oprava v letech 2005–2008

Česká spořitelna vychází z toho, že pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii Prahy je dům zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[24] Proto byla v letech 2005–2008 provedena ve třech etapách generální rekonstrukce, jejímž cílem bylo i restaurování maleb a architektonických prvků interiérů. "...Předmětem restaurátorských prací bylo zlacení, štuková výzdoba, malby celých stěn i lokální opravy (například lunety ve vstupním vestibulu, cvikly ve dvoraně atd.), původní kamenné mozaiky, keramické dlažby, kamenné prvky z přírodního i umělého kamene, sochařská výzdoba, původní zámečnické prvky, vybraná původní svítidla, skleněné prvky, vnitřní okna, dveře a parapety. Rozsah prací vycházel z restaurátorského průzkumu a v průběhu stavby byl doplněn o nové nálezy: kamennou mozaiku v prostoru samoobslužné zóny bankomatu, malbu lunety – portréty věrozvěstů Cyrila a Metoděje v přízemí od neznámého autora, dekorativní figurální malby v 1. NP z dílny Václava Maška, odkrytí původních lunet u recepční haly s žánrovými figurálními výjevy od stejného autora a přemístění novějších lunet Mikoláše Alše do prostor pokladen v přízemí....."[23]

V budově kromě pobočky České spořitelny jsou umístěny dvě galerie: v podzemí budovy a ve výlohách v Melantrichově ulici. Galerie vystavují díla z depozitářů České spořitelny a jejích předchůdkyň, které dlouhodobě investovaly do nákupu uměleckých děl a podporují studenty a nadané zaměstnance spořitelny.[25] Budova bývalé Městské spořitelny pražské je tak i zajímavou turistickou atraktivitou v historickém centru Prahy.[26]

Galerie Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici

Galerie autorů stavby

Celkové pohledy na budovu
  • Městská spořitelna pražská
  • Městská spořitelna pražská
  • Městská spořitelna pražská
  • Městská spořitelna pražská
  • Městská spořitelna pražská – Havelská ulička
  • Městská spořitelna pražská

Detaily výzdoby fasády
  • Detail fasády – Znak Starého Města
  • Detail fasády – Znak Nového Města
  • Detail fasády – Znak Malé Strany
  • Detail fasády – Znak Hradčan

Odkazy

Reference
  1. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
  2. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky)
  3. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 1–17. (česky) Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine
  4. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-08-28]. Identifikátor záznamu 156891 : Městská spořitelna. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  5. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 4. (česky) Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine
  6. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21–27. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
  7. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 3. (česky) Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine
  8. WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265. (česky) Archivováno 10. 6. 2016 na Wayback Machine
  9. HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46–57. (česky)
  10. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 9. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
  11. Asanace král. hlavního města Prahy : text zákona (...). Praha: Národní tiskárna a nakladatelstvo, 1893. Dostupné online. S výkladem a plánem asanačního obvodu.
  12. BEČKOVÁ, Kateřina; HRŮZA, Jiří; ET AL. Asanace - zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské.In: Pražská asanace. K 100. výročí vydání asanačního zákona pro Prahu. první. vyd. Svazek 93. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 1993. 137 s. (Acta Musei Pragensis). Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. ISBN 80-85394-01-4. Kapitola Asanace - zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské, s. 34–56. (česky) Résumé německy s. 135-136.. Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine
  13. MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. první. vyd. Praha: Nákladem Rozhledů (Josefa Pelcla), 1897 (1897 tisk). 27 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 1. (česky) Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine
  14. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 6. (česky) Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine
  15. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21–27. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
  16. RYBAŘÍK, Václav. Kamenná sochařská dílna Stanislava a Vojty Suchardových. In: Revuekámen [online]. Praha: nakladatelství a vydavatelství OTA SERVIS ve spolupráci se Svazem kameníků a kamenosochařů ČR [cit. 2015-11-01]. (česky)
  17. PAYNE, Jiří. Městská spořitelna pražská [online]. Praha: Jiří Payne [cit. 2015-10-30]. Dostupné online. (česky)
  18. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 5. (česky) Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine
  19. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky)
  20. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 9. (česky) Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine
  21. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 11. (česky) Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine
  22. HÁJEK, Jan; PÍŠA, Rudolf. 180 let českého spořitelnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2005. S. 13, 35 - 41.
  23. KAPRÁLOVÁ, Gabriela. Banka s puncem devatenáctého století. Výstaviště 1, 648 03 Brno. Fotografie Vasil Stanko. Stavebnictví [online]. [cit. 2015-10-30]. Roč. 2009, čís. 10. [banka-s-puncem-devatenacteho-stoleti_N2717 Dostupné online]. ISSN 1802-2030. (česky)
  24. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 21934/2-582 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. (česky)
  25. PANENKOVÁ, Duňa. Galerie České spořitelny a Window Gallery [online]. Praha: Česká spořitelna, a.s. [cit. 2015-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-08. (česky)
  26. Městská spořitelna pražská. Městská spořitelna pražská [online]. Praha: Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism, rev. 2015-11-01 [cit. 2015-11-01]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. (česky) Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy.
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. (česky)
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. (česky)
  • HÁJEK, Jan; PÍŠA, Rudolf. 180 let českého spořitelnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2005. S. 13.
  • KAPRÁLOVÁ, Gabriela. Banka s puncem devatenáctého století. Výstaviště 1, 648 03 Brno. Fotografie Vasil Stanko. Stavebnictví [online]. [cit. 2015-10-30]. Roč. 2009, čís. 10. [banka-s-puncem-devatenacteho-stoleti_N2717 Dostupné online]. ISSN 1802-2030. (česky)
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. (česky)
  • Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 1–17. (česky) Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6.
  • Prokop H. Toman, Nový slovník čsl.výtvarných umělců , díl I., Praha 1949
  • POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia,, 1980. S. 336.. (česky)
  • VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online.
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. (česky)
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky)
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.