Jan Swerts

V roce 1838 začal studovat na antverpské akademii. Zkušenosti získával od malíře historických výjevů Nicaise De Keysera (1813–1887). V téže době se seznámil i s Godfriedem Guffensem (1823–1901), který se mu stal nejbližším přítelem a spolupracovníkem po zbytek života. První větší úspěch zaznamenal Swerts s obrazy Svatý Petr ustanoven náčelníkem církve a Les Marguerites, vystavenými roku 1846 v Antverpách. Následujícího roku podnikl spolu s Guffensem studijní cestu do Paříže, kde se setkali například s Hippolytem Delaroche (1797–1856) a Ary Schefferem (1795–1858). Rovněž tu vystavovali své obrazy, především s náměty z nizozemských dějin a vlámské literatury. Roku 1848 oba získali stříbrnou medaili na bruselské výstavě. O dva roky později podnikli společně další velkou cestu přes Německo do Itálie. Inspirovala je setkání se slavnými německými malíři (např. Franzem Ittenbachem), antické památky (Pompeje, Řím aj.), italská příroda i křesťanské umění. Na cestě zpět se zastavili v Praze. Do Německa se pak podívali ještě jednou, výsledkem byla publikace Souveniers d’un voyage artistique en Allemagne.[2]

Po návratu do Belgie v roce 1852 získal Swerts s Guffensem několik velkých zakázek. K nejvýznamnějším patřily nástěnné malby v chrámu Panny Marie (Onze-Lieve-Vrouwekerk) ve vlámském městě Sint-Niklaas, výzdoba antverpské burzy (Handelsbeurs; zničena krátce po dokončení velkým požárem v noci z 2. na 3. srpna 1858), kostela sv. Jiří (Sint-Joriskerk) v Antverpách a cechovní síně (Lakenhalle) v Yprách [4] (zničena během 1. světové války)[5]. Několik let také působili v Anglii, kde pokračovali ve výzdobě kostelů po zemřelém francouzském malíři Flandrinovi (1809–1864). Proslavili se i malbami v Ince Blundell Hall, soukromém paláci se sbírkou antických soch u Liverpoolu.[4][6] Poslední větším společným dílem Swertse a Guffense byla výzdoba gotického sálu radnice v Kortrijku v letech 1872 - 74.[4]

Dvojice uspořádala řadu výstav a získala mnoho uměleckých cen. Vedle již zmiňované stříbrné medaile z bruselské výstavy 1848 to byla zlatá medaile v témže městě roku 1854, titul Rytíře řádu Leopoldova v Antverpách 1855, účast na světové výstavě v Mnichově 1858 a Paříži r. 1867. Když v roce 1861 postihly Holandsko velké povodně, zorganizoval Swerts s Guffensem benefiční výstavu, kterou navštívil i král a udělil jim čestný řád. Oba malíři se postupně stali členy německých uměleckých spolků, amsterdamské akademie a Institut de France.[4]

Spolupráce Swertse a Guffense skončila v roce 1874, i když přáteli zůstali i nadále. Tehdy odjel Swerts do Prahy, kde byl jmenován ředitelem Akademie výtvarných umění. Současníci jej uznávali pro pokrok, který přinesl do pražského uměleckého života. V roce 1876 představil dva své nové obrazy – malbu Upomínka na Itálii (oceňovaná pro technickou dokonalost při zachycení světla a stínu) a kresbu Dirk z Assende předčítá Beatrici Flanderské.[7] Provedl i nástěnné malby v kapli sv. Anny Svatovítského chrámu. Poslední velký obraz – Kardinál Schwarzenberg odevzdává znaky papežské moci nově zvolenému Lvu XIII. – již nedokončil. Zemřel na ochrnutí mozku.[3] Jeho nástupcem v čele AVU se stal Antonín Lhota.[8]

Podle některých zdrojů je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze,[9] dobový tisk ale informoval o pohřbu v Mariánských Lázních.[10][11] Na Olšanských hřbitovech je v každém případě pochován jeho syn Walter Swerts (1855-1876), který zemřel v Praze během návštěvy rodičů (viz přiložený obrázek).

Hrob Waltera Swertse (1855–1876) na Olšanských hřbitovech

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Swerts na Wikimedia Commons