Strakova akademie

Název Strakově akademii dal císařský tajný rada hrabě Jan Petr Straka z Nedabylic a na Libčanech. Ten roku 1710 v případě vymření rodu Straků z Nedabylic odkázal svůj majetek ke zřízení nadace „pro vzdělávání chudé mládeže z vyšších stavů“. Administrativní zásahy vídeňské vlády však naplnění hraběcí závěti ztížily, ke vzniku nadace tak došlo až začátkem 19. století. Z odkázaných finančních prostředků byli podporováni šlechtičtí stipendisté obou zemských jazyků, ovšem samotný vzdělávací ústav byl vystavěn až koncem 19. století, akademie byla otevřena roku 1897. Prvním ředitelem Strakovy akademie (v letech 1894–1909 ) byl Josef Trakal.[3] V letech 1912–1918 byl prefektem akademie JUDr. Alexandr Zeyer[4], synovec Julia Zeyera.

Reprezentativní novobarokní budova pro přibližně šedesát stipendistů byla navržena architektem Václavem Roštlapilem a měla luxusní a moderní vybavení. Stavba v prostorách bývalé jezuitské zahrady probíhala pět let (1891–1896) a její výměry dosáhly 4000 m². Přilehlá zahrada má 17 000 m². Náklady spojené s výstavbou přesáhly jeden milion tehdejších korun. Tehdy byla zbourána i kaple svatého Ignáce.

Zasedání kabinetu ve Strakově akademii za vlády ODS (rok 2013)

Pohled ze zahrady

V přízemí budovy byly umístěny studovny, kanceláře správy, slavnostní síň a kabinety se sbírkami učebních pomůcek. První a druhé patro bylo vyhrazeno studentům. Nacházely se zde studovny, ložnice a domácí kaple. Budova byla vybavena ústředním topením (jako vůbec první budova v Praze), lázněmi s bazénem, letní a zimní tělocvičnou, šermírnou a vlastní nemocnicí.

Podle dobových pramenů se zdejší stipendisté učili jen takové předměty, které se na veřejných ústavech nevyučovaly vůbec nebo jen okrajově (např. zpěv, kreslení, hudba, cvičení v těsnopise, jízda na koni nebo šerm).

Po prvních dvou letech fungování akademie zde vniklo i vlastní česko-německé gymnázium.

Faktografické poznámky: V Akademii působil jako katecheta kanovník metropolitní kapituly u sv. Víta a pozdější světící biskup pražský Antonín Podlaha. Do akademie byli přijati patrně již roku 1897 například bratři Sidonie Nádherné, Charlie a Jan.

V průběhu první světové války připadla akademie Červenému kříži, který zde zřídil nemocnici se 470 lůžky. Z auly akademie se stal operační sál a z ložnic studentů nemocniční pokoje.

Pohled na Strakovu akademii z terasy Kramářovy vily

Po zrušení nemocnice a se vznikem Československa v roce 1918 se ve Strakově akademii zásadně změnily poměry; nová republika potřebovala prostory k úřadování a současně došlo k zániku šlechtických titulů.[1] Do části budovy se nastěhovaly instituce tehdejší státní správy (Ministerstvo pro zásobování lidu, Ministerstvo národní obrany a Statistický úřad). Větší část budovy připadla Ústřednímu svazu československého studentstva, který zde umístil akademickou knihovnu, všestudentský archiv a později Akademický dům.[1] Po formální stránce patřila budova stále Strakově nadaci, která vybírala od zmíněných institucí symbolický nájem a nesla náklady na opravy a údržbu, a to až do zrušení Strakovy nadace, o němž rozhodl Zemský úřad 25. května 1938.

Od dubna 1939 začala Strakovu akademii využívat protektorátní vláda.[1] V letech 1939–1941 proběhly v budově velké stavební úpravy, jež provedl Ladislav Machoň. Úpravy předznamenaly poválečné využití objektu. V lednu 1942 získal prostory akademie zvláštní německý zemský soud (Sondergericht) po vynuceném prodeji ze strany Němců.[1]

Po válce (od 15. května 1945) sloužil objekt vládním účelům. Akademie se stala sídlem Úřadu předsednictva vlády s prvním československým poválečným premiérem Zdeňkem Fierlingerem. Takto sloužila až do rozpadu Československa.

Od roku 1993, kdy zanikla československá federální vláda, v budově sídlí Úřad vlády České republiky (přestěhoval se sem z původního sídla v Lazarské ulici).

Nábřeží Edvarda Beneše 4/128; 110 00 Praha 1 – Malá Strana