Jazykový ostrov

Německé osídlení území dnešního Česka lze vystopovat v souvislosti s takzvanou vnitřní kolonizací řídce osídlených oblastí přibližně v období od konce 12. století a průběžně i ve 13. století. V této době přemyslovští panovníci výrazně podporovali příchod německých horníků a následně se usazovali osídlenci i jako zemědělci a zalidňovali v té době relativně málo osídlenou krajinu. Tito osídlenci měli tzv. zákupní právo, kterým byli na pět let osvobozeni od poddanských povinností a stávali se královskými poddanými.

Další, tzv. „druhá“ kolonizační vlna z německých zemí přišla po třicetileté válce, aby nahradila úbytek obyvatelstva, jenž byl způsoben nucenou emigrací z regionu následkem rekatolizace po porážce stavovského povstání na Bílé hoře. I v této  kolonizační vlně dominovala německá šlechta, takže se v původně slovanském prostředí postupně vytvořily silně germanizační komunity, které díky své soudržnosti získaly postupem času dokonce majoritní postavení. Němci brzo vytvořili bohatou vrstvu patriciátu, pronikli do městské správy a dosahovali rozhodujícího postavení.

Německý vliv byl zvýrazňován jednak následkem dominance němčiny po začlenění Českého království do habsburské monarchie a jednak následkem rekatolizace. Podstatnou změnu naopak přinesl rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918, kdy vzniklo samostatné Československo. Objevily se i první výraznější rozpory mezi Čechy a Němci, a to už za první světové války, přičemž tento projev prohlubujících se rozporů mezi česky a německy mluvícím obyvatelstvem se později naplno projevil ve 30. letech 20. století v souvislosti s nástupem nacistického hnutí v Německu a nástupu Hitlera k moci. V této době došlo ke sjednocování německých nacionalistických proudů v tehdejším Československu a novým, silně útočným snahám o připojení smíšených jazykových oblastí, včetně jazykových ostrovů k „říši“. 

Po druhé světové válce došlo v reakci na protektorátní útlak ze strany Němců k „vyřešení německé otázky“. O vysídlení Němců z Československa se rozhodlo prakticky již na postupimské konferenci v červnu 1945, a i když se odsun nevztahoval na všechny německy mluvící skupiny obyvatelstva, z praktického hlediska došlo k jejich téměř úplnému odsunutí.

Vedle německých ostrovů existoval na Moravě ještě charvátský jazykový ostrov (uvnitř německého osídlení) okolo Novosedel, zlikvidovaný koncem 40. let.

Hauerland – skupina bývalých jazykových ostrovů karpatských Němců na středním Slovensku.

Lužickosrbské jazykové ostrovy na Lužici (Braniborsko, Sasko).

• Maďarskojazyčný ostrov Sikulů uprostřed Rumunska (východní Sedmihradsko). S asi 600 000 příslušníky patří mezi největší a nejpočetnější jazykové ostrovy v Evropě.
• Do dnešní doby existuje také český jazykový ostrov v Banátu (v srbské i rumunské části).